Odpadlik

Od doby Psycha jsou zapadlé motely oblíbenou kulisou amerických hororů (z novějších titulů např. Identita). Přestože "Motel smrti" využívá všech možných klišé z dřívějších hororů (opuštěné místo, podivný správce, porucha auta na silnici, postupné odhalování děsivé skutečnosti), tady to vše funguje bezvadně. Autoři všechny ingredience dávkují v tom správném poměru, s pokorou a odkazem na staré Hitchcockovy horory (nakonec inspiraci v DVD bonusu sami přiznávají), takže se bojíte od začátku až do konce. Sympatické je, že nejde o bezduchý krvák, ale o pečlivě budovanou atmosféru strachu a zdánlivé beznadějnosti. Tedy krvák - pokud samozřejmě pomineme snuff sekvece v hotelové TV. Ty posouvají horor blíže k realitě a zároveň jsou dábělským nápadem. Ono totiž nejde ani tak o to, že by se hlavní hrdinové měli bát primitivních venkovských zabijáků, ale o to, že díky podstrčené kazetě "vědí, co je čeká, když je chytí". Na tom celém dle mého soudu stojí nejvíce napětí. Hlavní dvojice není jen další obětí postupně jdoucí na porážku, ale obyčejnými lidmi, kteří mají jen trochu štěstí, trochu více přemýšlejí a odmítají se s bezvýchodnou a děsivou situací smířit. K tomu přispívá především civilní výkon Luka Wilsona (Kate je sice pěkná, ale většinu filmů má přilepený výraz vyděšené ženy s replikou "ne, prosím, nechoď tam") a dvou mě neznámých tváří v rolích zabijáků (speciálně part recepčního by si zasloužil více prostoru nebo samostatný film). Navíc to jeho příjmění Mason už zavání černým humorem...

Při hodnocení se musím určitě řídit oblibou létání, letadel a všeho, co kolem toho souvisí. V tom případě jde o zajímavý dokument, s nezvykle dobrou počítačovou grafikou, kdy máte pocit, že sledujete skutečné Migy a Zera a ne jen hromadu létajících pixelů. Dočkáte se i takových "vychytávek" jako rozkývání kamery při těsném průletu letadla. Z druhé strany se i já musím připojit k některým hodnotitelům, kterým vadil jednostranný pohled seriálu, který místy připomínal Top Gun. Už po 2-3 dílech jste mohli spokojeně zívat, protože vám bylo jasné, že se ten maník z americké stíhačky stejně ze té šlamastiky, kdy kolem něj krouží deset Zer, dostane. Při tom jich polovinu postřílí a se zápáleným doutníkem, přistane na nejbližští letadlové lodi, byť bez kapky paliva a bez obou křídel. Docela by mě zajímalo, jak by podobný seriál natočili Japonci. Tohle vypadá, jako když to točil Michael Bay s Rolandem Emmerichem dohromady.

Sice jsem vodácký laik, nicméně ač přiznivec podobně laděných dílek (např. Hop nebo trop), tenhle seriál byl spíše zklamáním. Poměrně plytký děj ("jedeme na vodu - jsme z vody doma - kdy zase pojedeme na vodu") by se dal zhustit do zhruba 4 dílů. První díl byl velmi vlažný, pak se to trochu rozjelo, přibylo pár humorných scének ("Chlapci, kolik je hodin?"), aby to po cca 2-3 dílech zase uvadlo. Neubráním se tak dojmu, že celý seriál měl skončit prvním návratem z vody, popř. ještě výletem do Tater. Poté už to vypadalo, jakoby si scénáristé nevěděli rady s laťkou nastavenou na deset dílů. Přešlapování, někdy nepochopitelná jednání, všemu nasadil korunu podivný, na humoristický seriál dosti nezvyklý, tragický konec. Neumím si představit, že by u toho vydržel někdo jiný než velký fanda vodáckých čundrů, odrhovaček typu "Už vyplouvá loď Džambí..." či kotlíkové gulášovky z pytlíku. O hereckých výkonech se toho mnoho napsat nedá. Ani hezké tvářičky "háčků" ani vesměs sympatičtí představitelé v podstatě neměli šanci mnoho ukázat. Škoda, tolik jsem se těšil...

Mám prostě rád tyhle strašidelné filmy ze starých domů, kde je to samý stín, kde jsou nepoužívané místnosti s nábytkem tajemně zakrytým bílými hadry, kde se ozývají divné zvuky, zatímco venku zuří bouře či vše obklopuje mlha. Podobných duchařských příběhů je sice mnoho, ale tady napětí ve starém dobrém hitchcockovském stylu funguje. Kromě toho je radost pozorovat Nicole Kidmanovou při "práci", její výrazy, její gesta, mimika, prostě vše. Závěr á la M.Night Shyalaman je také povedený...

Celkem naivní, běžný příběh "přemoudřelé děti musí zachránit tatínka", ale za krásnou krajinu, kam bych se hned vydal, dávám tři hvězdičky.

Klasický wester, jednoduché téma, děj se odehrává v podstatě během jednoho dne, ale je to napínavé od začátku až do konce.

Coby nepříteli přeslazených vánočních filmů á la uvřískaný Kevin jsem konečně uvítal něco jiného. Musel říci, že jsem se dobře bavil a záplavou vulgarismů se celkem (byť s počátečními obavami) prokousal. Sympatické na tomto filmu je fakt, že nejde ani zdaleka o čistou komedii, ale o svéráznou studii alkoholika. Billy Bob Thorton dokázal skvěle vystihnout kam až takový člověk může klesnout.

Hodnocení tohoto filmu jistě závisí na tom, jak kdo má rád ABBU. Pro mě patřila k hudbě mého mládí a tak bylo jasné, že si ani tento titul, zfilmovaný muzikál, nemohu nechat ujít. Když člověk vypne mozek, soustředí se jen na taneční čísla, krásu řeckého ostrova, ztřestěnost Meryl Streep a melodie ABBY, tak je to příjemný zážitek. Díky titulkům také alespoň vím, o čem se v těch notoricky známých skladbách zpívá ;-). Překvapením je účast celé řady známých tváří a také jejich pěvecká a taneční čísla. I když Brossnanův zpěv - no nevím, nevím...

Je těžké hodnotit něco, co se snaží co nejpřesněji a nejrealističtěji zobrazit to, co máme všichni v živé paměti, a o čem přesto zdaleka vše nevíme. Nelze hodnotit herecké výkony, protože spousta "herců" vlastně herci nejsou, jsou to skutečné postavy, které hrají to, co tehdy 11.9.2001 dělali. Ti zbylí, to jsou neokoukané tváře, což dojem autentičnosti ještě zvyšuje. Příběh v několika rovinách sleduje dění toho všedního dopoledne, vše v reálném čase. Přesto bez dechu sledujeme narůstající chaos v různých řídících centrech - nepochopení, zmatek, úžas, bezradnost, snahu vůbec na danou situaci nějak reagovat. Postupem času kamera stále více zůstává v letadle, kde hmatatelné napětí "před bouří" narůstá každou vteřinou. Všichni víme, k čemu dojde, co bude následovat a jak to dopadne, přesto právě to pozvolna budované napětí je jednou ze silných stránek filmu. Samotný akt únosu pak překvapí svou jednoduchou, promitivní brutalitou, stejně jak strhující boj hrstky zoufalých cestujících o převzetí kontroly nad letadlem. Klobouk dolů nad tím, jak se to tvůrcům podařilo natočit!

Na tomto filmu je a) vidět, že se na jeho vzniku podílela sama skupina Village People (hlavní herecké party), b) že vznikl na vzestupu jejich slávy. Polodokumentární snímek z časovým i tvůrčím odstupem, kde by bylo vidět kam se jejich kariéra ubírala a kde skončila by byl lepší. Takhle je to jeden velký glam-videoklip, s přehrávanými hereckými výkony, kde všechno je happy a nejlepší, kde se na ulicích New Yorku jen tancuje, zkrátka pohádka "jak hloupí Honzové ke štěstí přišli". Nicméně doba o které pojednává, mám celkem rád, a na asi největší hit YMCA jsem se rád podíval.