K2

Před necelým měsícem jsem narazil na knihu Reinholda Messnera "K2: Chogori - Velká hora", která je především o jeho výpravě a dalších významnějších expedicích na tuto horu. Natolik mě kniha zaujala, že jsem chtěl vidět i nějaký ten filmek o této krásce a vzpoměl jsem si, že před dávnými lety jsem něco podobného viděl. Jen jsem začal shánět, K2 jsem sehnal u novinového stánku. Film je sice o fiktivní expedici, ale opravdu v mnoha jedotlivých situacích byla zřetelná inspirace ze skutečné historie výprav na tuto horu. Sice nejsem horolezec, ale podle toho co vím, vše bylo celkem reálné, jediné co se dá vytknout je ten šťastný závěr. Na K2 platí pravidlo, že když se tam jednou někdo zraní, není šance aby se dostal dolu, je to příliš velké riziko pro ostatní členy a to zvlášť, když už zbude jenom jeden zdravý. Navíc je znát, že záběry nejsou z K2, ale to se snad dá prominut. I tak mě film pohltil a upřeně jsem sledoval od začátku do konce. Nakonec tedy musím nějaká procenta strhnout, ale i tak film pro mě získal slušných 85%. (14.10.2008)

Tak na opakované shlédnutí teda docela zklamání a snížil jsem hodnocení o jednu hvězdu. Ten některými zde avizovaný drsný chlapský film se v mých očích nekoná. Spíš takové hodně neosobní drama s absolutně nezajímavými postavami a neúměrně přepálenou a nudnou první polovinou. Přírodní scenérie a celkem realisticky natočené horolezecké scény v polovině druhé pak sice leccos zachrání, ale výsledný dojem je u mě pořád takový nijaký. Sorry Laco, ale tebou proklínaný Everest je v mých očích určitě o třídu výš.45% (08.08.2020)

[obsahuje spoiler] Hodnocení „jen“ průměru je mi tak trochu líto, protože film o zdolávání druhé největší hory světa K2 má navíc. Sám se bojím výšek. O horolezectví nemám ani potuchy, akorát něco málo z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Vše vypadá reálně, ale připadá mi to tak trochu nedodělané. Je škoda, že ze snímku mě utkví v paměti jen scéna, jak horolezci stanují ve dvou stanech, načež hrdina zavolá do druhého stanu, ať se taky připoutají. Jenže ti borci z druhého stanu na to kašlou a říkají, že to není potřeba. No a za chvíli se valí lavina. Ten nepřipoutaný stan ztrhne s sebou a ti z toho prvního stanu, kteří byli připoutání se ho vydají hledat. Jsou úspěšní a po chvíli je vyhrabou. Chybí tomu taková jiskra. Sněhu a ledu nám sice režisér nabídl dostatek, ale mohl více zapracovat na příběhu, protože tento film si to určitě zasloužil. Zkusím zkouknout ještě Vertical Limit a Pád do ticha. (17.08.2008)

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)

Mně jako absolutnímu horolezeckýmu analfabetovi, jenž veškeré své předchozí vědomosti o horolezení čerpal z filmů Marie Poledňákové s Tomášem Holým v hlavní roli, to přijde jako reálnej pohled (ale můžu se mýlit). Michael Biehn je jako obvykle sympaťák, nedalo mu moc práce mě přesvědčit, že je sobeckej a často nemyslí na nic než hory, ale přesto je vlastně rovnej a na přítele se nevykašle. Jistě, není to nic objevnýho, příběh jsme viděli už milionkrát a ještě milionkrát uvidíme (v mírné obměně je to třeba i Vertical limit, kterej je akčnější, ale i pro mně absolutní hovadina). Přátelství je důležité, tím víc ve vypjatých situacíchnebo v místech, kde se člověk musí na jiného absolutně spolehnout. Jak se zpívá v jedné písničce "Přátelství je někdy víc než láska, je to víra, kterou ruka svírá jinou dlaň." tak tady to platí dvojnásob. Kdysi jsem viděl film s Linem Venturou a Alainem Delonem o přátelství dvou mužů a ten film se mi hodně líbil už jen proto, že i v těch sedmi letech jsem si uvědomil, že nad dobrýho přítele není. A tento film mi to připomněl. Přátelství je tu totiž mnohem důležitější, než všechno ostatní, než horolezení i než rodina práce a civilní život. A už jen za to si zaslouží plný počet, protože čím častěji připomene ideu přátelství mně, stejně často ji připomene i jiným a možná tak trochu pomůže zlepšit je i mě. jindy Nemám co na práci, tak jsem si stáhl kanadskou nesestříhanou verzi. Ta je mnohem lepší. Člověk by si řekl, že osm minut je nic, ale není to tak. V těch osmi vystříhanejch minutách je všecko to, co dělá hory horama - nádherný pohledy na horský štíty (Pákistán, Kašmír, Britská Kolumbie a Kanada), na údolí, horská údolí atp. Tenhle nesestřih je mnohem vizuálnější a hezčí a taky tam je trochu víc o rozporech a charakterech postav. Ale doufám, že to do našich televizí nedají, to by zase znovu zprasili dabing. Jo, co se týká horolezení ve vztahu k hercům, tak jen sekvence, kdy jsou zabírány jejich tváře jsou s herci. Jinak jsou to všechno profesionální horolezci. (16.03.2006)