Pošetilost mocných

Zcela určitě se jedná o jeden z nejlepších de Funesových filmů, který oplývá nejen kvalitním humorem, ale i skvělou ranně novověkou atmosférou Španělského dvora. V neposlední řadě je to taky snímek o ponaučení, kam až může člověka přivést lidská chamtivost a moci chtivost a plně vystihuje přísloví, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, že pane Salluste :-)) (26.09.2012)

Je to zvláštní, ale tento film má jako jeden z mála Funésových přes osmdesát procent, a zrovna ten mi nesedl. Nevím proč, asi proto, že oproti jiným filmům je tento trochu jiný. Ale že bych se nezasmál, to ne, Louis je jako vždy skvělý, nicméně Pošetilost nepatří k mým oblíbeným titulům od krále francouzské komedie. Ve středověkém prostředí podle mě se objevilo trochu méně vtipů, než jsem jinak od Funése zvyklý. (03.12.2008)

Úlohu [ne]verného sluhu Blazea, myslím, mal najprv pôvodne stvárniť [predčasne zosnulý] francúzsky komik Bourvil, ktorú po ňom následne prevzal jeho herecký kolega: 186 cm vysoký Yves Montand, čo bol vskutku i naprosto geniálny ťah [na bránu, a to teda konkrétne aj s niekoľkými, a k tomu i fantasticky vsietenými góóólmi, ako povedzme s bonusom - extra naviac], kedy sa tým pádom automaticky vytvorila i akási, mimoriadne »anarchistická komédia«, resp. K-R-Á-Ľ-O-V-S-K-Á   H-R-A s dobovými prvkami, ktorej jednoznačne kraľoval šľachtic: Don Salluste de Bazan v podaní šľachtického, komediálneho, hereckého výkonu: 164 cm vysokým Louisom de Funèsom, kedy práve tento nižší zrastom filmový zabávač, pôsobil vedľa vyššieho spoluhráča veľmi nadštandardným spôsobom; skrátka, dopĺňali sa medzi sebou v niekoľkých «kráľovských leveloch», a to i v nadštandardnej kompozícii obrazu samotným Decaëom, vrátane akejsi obzvlášť bohatej výpravy, na ktorej sa vôbec nešetrilo, podobne ako i na daniach daňových poplatníkov, postupne [od]prezentovaných v danom titule, keďže "Fufu" stvárňoval akéhosi chamtivého výbercu daní od španielskeho, kráľovského dvora. • Classicky šikovná "ouryovka" ako priam stvorená pre ústredného protagonistu/hlavného kapitána, keď vzápätí tento autor/tréner; v podstate iba tohto kľúčového ťahúňa nasadzoval do príliš intenzívneho zápasu, počas ktorého vlastne poskytoval i veľké množstvo užitočných prihrávok, s ktorými na scéne/ihrisku; náramne krásne »dribloval«, proste kľučkovaním prechádzal s replikami/loptou po danej ploche, pričom sa o ne medzitým podelil aj so svojimi spoluhráčmi, najmä so silným útočníkom, alebo poprípade sa niekoľkí obrancovia niekedy ubránili i pred dobiedzajúcim súperom [pomáhali si faulmi!], no miestami ich statočnému brankárovi i napriek tomu z rovnej jedenástky vsietili parádny góóól, až sa celou bránou len tak zatriaslo! • [Veselo]hra sa väčšinou krásne presúvala zo strany na stranu. Veru sa bolo i na čo pozerať, pretože sa menilo dané skóre s nepredvídateľným výsledkom. • Apropo, a hudobný doprovod občasne býval, ako doslova vystrihnutým zo spaghetti-westernov od Sergia Leoneho s následnou štylizáciou do jeho krajana Ennioa Morriconeho, kedy by sa dalo podotknúť, že sa jednalo o akýsi mix historického westernu a komédie. (20.01.2024)

Drtivá většina filmů neúprosně stárne, některé rychleji, jiné zas pomaleji a mám pocit, že komedie oblíbeného Gérarda Ouryho patří spíš k těm prvním a obvykle jim při opětovném zhlédnutí věnuji tři veskrze průměrné hvězdičky. Na Pošetilosti mocných se zub času sice podepsal taky, přesto si dovolím tvrdit, že to je jediný film, který si s přehledem čtvrtou hvězdičku zaslouží. Není to žádný intelektuální humor, nýbrž typické luis-de-funesovské gagy, obličeje a zuřivá gestikulace, přímočaré vtípky na adresu bohatých a mocných a francouzský lidový humor. Na místě Yvese Montanda bych raději viděl Bourvila, protože Montandovi sedí spíš dramatické role a tohle chtělo spíš klauniádu. Přesto jsem se párkrát od srdce zasmál a nikdy jsem neměl pocit trapnosti, který mě u spousty komedií doprovází. Celkový dojem: 75 %. (19.09.2012)

Nějak mi to dějově celé nesedlo, stejně jako mi přijde, že už jsem viděl až moc filmů v krátkém časovém rozpětí, což vede k tomu, že de Funèse vidím jako člověka, který hrál většinou až příliš stejně. Patří to k jeho osobnosti, ale tady mi to místy přišlo až moc otravné. Jsou zde dobré části, ale asi mám také problém s historickým pojetím. (29.01.2015)