Nevídáno, neslýcháno

Velmi příjemně zábavná komedie s prvky němé grotesky o jednom poklidném městečku. Jediný vzruch přináší trochu potměšilý pytlák Blaireau (Louis de Funès), přivádějící představitele města k zuřivosti svými fórky a sebevědomou drzostí při své živnosti. Skončí sice na nějakou dobu ve vězení, ale je to spíše takové klidné sanatorium, kde je snad vše dovoleno. Trvalý klid a nezásobenost kuchyní zvěřinou pak propukají v bujaré oslavy na počest vtipálkova propuštění. Další zajímavé role: rozmazlená šlechtična Arabella de Chaville (Noëlle Adam), hledající vzrušení, starosta Dubenoit (Frédéric Duvallès), toužící po zavření místní černé ovce, bezhlavě zamilovaný učitel hudby Amédée Fléchard (Claude Rich), Léon de Chaville (Roland Armontel), mající neustálé trápení se svou tvrdohlavou dcerou Arabellou, distingovaný prokurátor (Pierre Stéphen), vydavatel novin Durenfort (Marc Blanchard), neustále soupeřící se starostou, mírumilovný ředitel věznice Bluette (Pierre Mondy), nemotorný strážník Parju (Moustache) se svou marnou snahu o dopadení pachatele při činu, a velmi chytrý pes Burka. Jednoduché, svěží, zábavné. (23.08.2011)

Jo, jo, De Funes tocil tieto komedie jak na beziacom pase v 50. rokoch a stale dufal, ze prerazi vo filme. Len v roku 1958 natocil tri tieto priemerne komedie, roku 1956 ich mal tusim az 8. Vsetko to bolo k hovnu, stale neprerazil. Tuna pytliaci v lesoch a kradne, - vlastne nekradne, premiestnuje ryby, bazanty a kadejaku jedlu haved z lesov do restauracii a do domacnsoti. Film ani nemozno povazovat za prinos francuzskemu filmu, reziser Yves Robert natocil svoje najlepsie filmy az s istym Pierrom Richardom /Velky Blondyn s cernou botou, Zaletnik 1 a 2 a Navrat velkeho Blondyna/. Utulna vidiecka atmosfera ma cosi do seba, ale tempo je nudne, komickych situacii dost malo a niektore dialogy su az vatovo plane plky : 50 % (01.07.2017)

Druhý film, kde si Funès zahrál hlavní roli, byl natočen za necelé dva měsíce od poloviny srpna 1957, uvedení do kin se dočkal až v dubnu následujícího roku. Régameyho Smolař (1957) se začal promítat 4 dny po zahájení natáčení Nevídáno, neslýcháno. Film výrazně inklinuje k Funèsovým oblíbeným groteskám, Funès předvádí spíše kabaretní komiku, ale v každém případě se již v tomto filmu propracoval k nepopiratelné osobitosti a mnoha zdařilým gagům. Tento film byl jasným zárodkem budoucí dodnes velmi ceněné Funèsovy komiky. A jako příjemné překvapení musím zmínit práci Václava Faltuse, přenesl se přes počáteční zakolísání, zbytečně přeháněl šeplání, ale celkově podal nadmíru zdařilý výkon. Že současný český dabing stojí za zlámanou grešli, není jeho vina, zřejmě již dvacet let stávkují ruchaři a především tvůrci dialogů. (07.07.2011)

Oceňuji snahu a výkon Václava Faltuse, ovšem jak jednou poznamenal Jiří Krampol, jenž sám zkoušel Funese dabovat po nenahraditelném Františku Filipovském, bylo to napodobené, nikoliv zahrané. Nebudu se teď pouštět do spekulací, kdo zmíněnou dabérskou ikonu nahradil nejlépe, ale raději stručně vysvětlím své nízké hodnocení tohoto snímku. Louis de Funes předvádí skvělý výkon, to je pravda, jeho grimasy opět dokáží pobavit, avšak v uvedené roli mi příliš nepasoval (patrně jsem až příliš svázán jeho slavnějšími rolemi, ať už Četníky, Fantomasem či Pošetilostí mocných a Velkým flámem). Prakticky jen díky němu jsem se občas zasmál. Zbytek mi připadal průměrný, nezáživný, nezábavný. (24.12.2018)

Průměrná taškařice s Funésem, jehož standardní padesátkový škleb opět leze na nervy. Vesnický kolorit je utvářen skrze několik typických postaviček - pytlák, starosta, policista, zhýčkaná dcera místního boháče, její učitel klavíru, ředitel věznice. Interakce mezi těmito postavami má vytvářet vtipné situace a momenty, ale filmu se to daři jen částečně, příběh je totiž až příliš prostoduchý. (03.07.2013)