Nevídáno, neslýcháno

Ač ctitel de Funèse a francouzského filmu vůbec, necítím povinnost před tímhle křepčit radostí a jásat, že je to dobrý. Mě to moc nebavilo. Film Taxi, maringotka a korida ze stejného roku má celkovým pojetím náběh k šedesátým letům, tohle se ale místy vrací až k němé grotesce (podtrženo vhodnou hudbou Jeana Wienera). Má to ale příjemnou atmosféru venkova se spoustou zajímavých figurek, do které těžce nezapadá krásná Noëlle Adam na motorce a oblečená v kůži (známe ji později z Piti piti pa a i tady je z jejích pohybů zřetelné, že její hlavní profesí byl tanec). De Funèse mám přecejen raději v četnické uniformě nebo fracích ředitelů a podnikatelů, zatímco zde ho vidíme lézt po čtyřech na zabláceném dvoře a krmit prase. (17.06.2012)

Oceňuji snahu a výkon Václava Faltuse, ovšem jak jednou poznamenal Jiří Krampol, jenž sám zkoušel Funese dabovat po nenahraditelném Františku Filipovském, bylo to napodobené, nikoliv zahrané. Nebudu se teď pouštět do spekulací, kdo zmíněnou dabérskou ikonu nahradil nejlépe, ale raději stručně vysvětlím své nízké hodnocení tohoto snímku. Louis de Funes předvádí skvělý výkon, to je pravda, jeho grimasy opět dokáží pobavit, avšak v uvedené roli mi příliš nepasoval (patrně jsem až příliš svázán jeho slavnějšími rolemi, ať už Četníky, Fantomasem či Pošetilostí mocných a Velkým flámem). Prakticky jen díky němu jsem se občas zasmál. Zbytek mi připadal průměrný, nezáživný, nezábavný. (24.12.2018)

Jo, jo, De Funes tocil tieto komedie jak na beziacom pase v 50. rokoch a stale dufal, ze prerazi vo filme. Len v roku 1958 natocil tri tieto priemerne komedie, roku 1956 ich mal tusim az 8. Vsetko to bolo k hovnu, stale neprerazil. Tuna pytliaci v lesoch a kradne, - vlastne nekradne, premiestnuje ryby, bazanty a kadejaku jedlu haved z lesov do restauracii a do domacnsoti. Film ani nemozno povazovat za prinos francuzskemu filmu, reziser Yves Robert natocil svoje najlepsie filmy az s istym Pierrom Richardom /Velky Blondyn s cernou botou, Zaletnik 1 a 2 a Navrat velkeho Blondyna/. Utulna vidiecka atmosfera ma cosi do seba, ale tempo je nudne, komickych situacii dost malo a niektore dialogy su az vatovo plane plky : 50 % (01.07.2017)

Druhý film, kde si Funès zahrál hlavní roli, byl natočen za necelé dva měsíce od poloviny srpna 1957, uvedení do kin se dočkal až v dubnu následujícího roku. Régameyho Smolař (1957) se začal promítat 4 dny po zahájení natáčení Nevídáno, neslýcháno. Film výrazně inklinuje k Funèsovým oblíbeným groteskám, Funès předvádí spíše kabaretní komiku, ale v každém případě se již v tomto filmu propracoval k nepopiratelné osobitosti a mnoha zdařilým gagům. Tento film byl jasným zárodkem budoucí dodnes velmi ceněné Funèsovy komiky. A jako příjemné překvapení musím zmínit práci Václava Faltuse, přenesl se přes počáteční zakolísání, zbytečně přeháněl šeplání, ale celkově podal nadmíru zdařilý výkon. Že současný český dabing stojí za zlámanou grešli, není jeho vina, zřejmě již dvacet let stávkují ruchaři a především tvůrci dialogů. (07.07.2011)

Jeden z prvních filmů, kde L.d.Funes má jednu z hlavních rolí. Domnívám se , že je nejvýraznější postavou příběhu o nenapravitelném pytlákovi, kterého pronásleduje obecní četník a to vše pod přímým dohledem starosty. Pytlácké kreace / jedna dokonce za asistence velitele vězení/, závody v rybolovu a scénky neúspěšných snah dopadnout pytláka při činu, výrazně čerpají ze zlaté éry němých grotesek. Opět škoda, že filmy počátku prosazování se Funese do hlavních rolí z konce 50tých let jsou u nás opomíjeny... (22.08.2008)