Legenda 17

Je hezké, že si Ivan v rámci sebeprezentace občas vzpomene i na někoho jiného, než Vladimira Vladimiroviče Pupkina. Dobrá, nebudeme to hrotit, ten je samozřejmě podstatně lepším hogejistou, jen se vzdal kariéry ve prospěch ruského lidu, že. Film má několik podstatných chyb. Především je ruský, což s sebou nese nejen řadu nepochopitelných dějových veletočů, zkratek, kundovin a podobných triků, ale i kulturně motivované a poněkud odlišné poselství. Ovšem s tím si umí divák, školený ještě třídními recitacemi z Rudého práva, poradit. Pak tu je zhutnění docela notoricky známého životačichopisu Valdy Charlamů do cinemálně vyhovujícího tvaru. To malinko zamrzí, protože vůbec nevynikne, jak ten moula vážně neuměl řídit, a BESIP tím trpí. Ovšem i přes to jeden přehodí puk. Avšak vynechání skutečné tragiky příběhu frajera, který se prostě do nejšnl haky líg dostat nemohl (jinak by dneska Džegr neútočil na třetí, ale čtvrté místo historických tabulek zámořských toučových šudlalů) a uhynul ve tři a třiceti skrzevá své jezdecké neschopnosti, to mi kedlubna nebere. Být to produkt Holého ouda, řeknu, že natahují a bude díl numero due, takhle však jen nechápavě mžourám. Hm. Proč tedy za čtyři (a to jsem vynechal komentování Tarasbulbovo rádoby antisystémového boje)? Protože fandím vždy komukoliv proti Rusům. S jedinou výjimkou. Jakmile mužici nastupují proti Kaďanům, zapěji momentální verzi sajůzu, co mi nemá rušit, nasadím ušanku rudoarmějce a z prdele se mi vyroluje svatojiřská stužka! Charašó, Valeryj, malaďéc! (23.12.2015)

Pokud člověk něčemu zcela zasvětí svůj život, bývá v tom zpravidla velmi dobrý a velmi úspěšný. Charlamova si z dětství nepamatuji, neboť se stále řadím do generace, která dokáže vztyčit svůj meč na dlouhé hodiny a není k tomu třeba modrých pilulek. Jména mi byla pochopitelně povědomá. Život spjatý s těmito jmény už ovšem ne. Při úvodní šílenosti, která se sice odehrávala ve Španělsku, ale byla tak strašně ruská, se mi málem udělalo nevolno. Pokud bych měl celý film trpět všemožné ruské píčovinky, tak bych hodnotil velmi podobně, jako tomu bylo v případě tohoto ruského klenotu. Postupem času se z toho ovšem vyklubal celkem příjemný snímek pojednávající o drsné ruské přípravě, která byla ve skutečnosti velmi pravděpobobně ještě o něco drsnější a byla pouze pro filmové účely značně zkrášlená. Celý film směřuje k jedinému okamžiku - ke střetu dvou nejlepších týmů svých kontinentů. Musím se přiznat, že mi ani zásadně nevadil všudypřítomný ruský patriotismus. Člověk si za ta léta navykl na ten americký a tady se jen změnila hlavní role. Co mi ovšem vadilo byl odporný monotonní překlad v reálném čase všech postav nemluvících ruštinou do ruštiny. Neskutečným způsobem mě to iritovalo. Více už mě iritovaly snad pouze vlasy hlavního hrdiny, které byly zastřihnuté do tvaru hrnce. Na toho člověka se dalo koukat pouze na ledě, když se trošku zpotil. Příliš mě neoslnily ani záběry z hokejového kluziště. Vidím to na lepší tři hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (15.03.2017)

Jakožto hokejový fanda mám filmy o hokeji (tak) určitě rád a každý nový kousek o tomto úžasném sportu vítám. Pár scén se povedlo, především ukázka rivality hráčů Moskevských týmů po tom, co se sešli ve sborné a pohled na trenéra Tarasova byl v pořádku. Trochu mě ale zaskočil střih a někdy velké přeskakování zajímavých momentů kariéry Charlamova. Vrcholem filmu pak byl první zápas SSSR vs. Kanada, kde bylo vykreslení hráčů hodně černobílé (rusové hrdinové a kanaďani dobytci na bruslích), ale točit to druhá strana taky si to udělají k obrazu svému. Má to své mouchy ale přesto doporučuji 70%. (23.02.2014)

"Dobrý hokejista musí mít přehled o spoluhráčích, protihráčích i blondýně ve třetí řadě." Já jsem tedy lajnu ve složení 17 Валерий Борисович Харламов, 13 Борис Петрович Михайлов a 16 Влади́мир Влади́мирович Петро́в zaznamenal až ke konci jejich slávy, takže jsem daleko více nenáviděl jejich strojové následovníky. Nicméně jejich hokejové kvality jsem vždycky uznával a cholerik Charlamov nebyl výjimkou. Pro mne je tento životopis hodně poučný, neboť se na život v Sovětském svazu dívá jinýma očima než učebnice Občanské výchovy a zejména vše okolo egoistického trenéra Tarasova bylo hodně zábavné. A taky mne bavilo to kontroverzní zobrazení Kanaďanů, protože tito milí a inteligentní příslušníci javorového národa se nějakým zázrakem po nazutí bruslí proměňují v agresivní vypatlance, což v historii mnohokrát prokázali. A jelikož se dokáží spontánně radovat z každého vítězství dosaženého zraněním soupeře, tak jimi upřímně pohrdám. Sportu zdar! (31.12.2015)

Po Rivaloch ďalšie tohtoročné športovo filmové prvenstvo; Prvý krát som fandil ruským hráčom... Aj so všetkým pátosom a morálnym ponaučením starej školy - všetko čo neznášam, ale zabalené do príjemne emotívneho mainstreamového balenia, s množstvom humoru a vynikajúcim Menšikovom v jednej z hlavných úloh. Ten človek je ruský Kitano (tá podoba). 75% (22.12.2013)