Zelňačka

Ve svém předposledním filmu Louis de Funés jímavě hraje starého, toršku potrhlého mužíčka, jehož (spolu s kamarádem - skvěle nahrávající Jean Carmet) pití vína, polévka a tento svět, řítící se někam úplně pryč, přivede až k uvažování o odletu na jinou planetu. Tragicky směšné. Pěkné. P.S. Louis už zde hraje jinak a i Jiří Lábus mistrovsky posouvá "hlasové herectví" také někam dál, je rozhodně lepší než Krampol, který to s tou drsností v hlase a vykrádáním Filipovského přehání tak, že mu není skoro vůbec rozumnět!!! Ovšem Louisova osobnost zastínila všechny aspekty českého znění. Bože, ten film je tak smutný. Tak krásně smutný... (07.08.2002)

Tohle tedy byla hodně zvláštní volovinka. Koukat na dva dědečky, kteří se na dvorku předhání, kdo z nich si uprdne hlasitěji je skutečně zážitek na celý život. Jejich úprdky přivolají velmi sympatického marťánka. Poté se dají věci celkem rychle do pohybu. Nic tak divného jsem dlouho neviděl. Film je plný tak dementních keců, že jsem se místy nedovedl nesmát. Kouzelný je i soundtrack. Se zavřením levého oka a přimhouřením pravého pálím 3*. Edit: S krátkým odstupem času spíše 2*. (24.08.2013)

Tak trochu Hrabalovsky pábitelský film o dvou starých vesničanech, kteří kromě si pití vína zpestřují podzim života vzpomínkami, zelňačkou a krásně melodickým prděním. Že zrovna tenhle zvuk přivolá mimozemšťany však netušili... Nejde o typickou Funèsovku, film je spíše posmutnělý ve stylu Michálkova Babího léta. "Je to moje zásluha, že seš dneska naživu. Kdybych nepouštěl větry, nejseš tu." http://www.youtube.com/watch?v=ZGXgXvovGs4 (11.06.2011)

Hořkosladké uvažování nad stářím s konečným zjištěním, že důsojné stáří není v současné společnosti možné. Dalo by se říci, že jsou všem na obtíž. Staříci Claude Ratinier, zvaný Glaude (Louis de Funés) a Francis Chérasse, zvaný Hrbáč (Jean Garmet) už si jen užívají normální krásy života s popíjením dobrého vína a kořalky, jeděním výborné zelňačky a už si nechtějí zatěžovat hlavu s normálníma problémama. Cestu ale nenajdou na této planetě, ale na daleké planetě Oxa, jejíž vyslanec (Jacquese Villeret) nalezne prostou radost, kterou mají ze života staříci a nabídne jim přestěhování na jeho domovskou planetu, kde se dožijí bez nemocí dvou stovek let. Film o tom, že i staří lidé chtějí mít svůj prostor pro život, pro důstojný zbytek života. prdí se tam, ale co by kdo chtěl po zelí. Celkem příjemná lehká komedie. (19.11.2009)

Blllllllllll, blllll bll bllllllllllllll. Bllll bllllllllllllllll blll blllllllllllllllllllllllll. Bllllllllllllll blllllllll blll bllllllllllll blll bl bllllllllll. Jak říkám, u Zelňačky jsem se dost nasmál a svým způsobem mě to chytlo a užíval jsem si jak Funèse, i když ho tentokrát daboval Lábus (není to ono), tak ufounka se svou ufounštinou. (30.05.2014)