Rozbitý svět

Zaujímavý príbeh troch rodín z britského predmestia, ale spracovanie je artovo otravné. Sralo ma to viac jak ten debilný otec, ktorý hneď každého mlátil. Postavy boli naviac dosť skratkovité, čo ešte viac zvýrazňovalo to neustále skákanie v čase. Jediné, čo fungovalo, bol vzťah medzi ústredným dievčaťom a jej otcom. Ale znova si to už nikdy nepustím. 5/10. (15.07.2022)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Ještě pár minut před závěrečnými titulky jsem si myslel, že se na autory budu zlobit za to, jak nejdřív rozehráli slibnou, citlivou, ze života dobře odpozorovanou mnohovrstevnatou partii, jen aby s ní v koncovce zakormidlovali do bezpečného přístavu slzopudného melodramatu. Těch posledních pár minut ale měli celé kino včetně mé maličkosti na lopatě tak, že jsem jim odpustil a šel domů lehce rozechvělý. Pak jsem se na to vyspal a druhý den už ve mně mnoho nezůstalo. (30.07.2014)

Úprimne, bál som sa toho, ako Norris uchopí túto tému bez nadbytočného sentimentu. Našťastie sa dostatočne vyhral s filmom ako jednoliatym celkom - tak žánrovo aj čo do motívov pestrú a zaujímavú vec som už dlhšie nevidel. Norris systematicky pristupuje k jednotlivým problémom (problémové rodičovstvo, nedostatok starostlivosti, šikana, cukrovka, detské klamstvá, osočovanie, susedská nevraživosť, formovanie jedinca okolím, sklony k násiliu, partnerstvo či pohlavný styk medzi teenagermi) a spája ich do výsledného filmu, v ktorom pomedzi temnotu šedivej reality miestami striedavo prebleskujú svetlejšie momenty. Práve preto aj prítomné odľahčovanie a náhľad na malý uzavretý svet susedskej komunity, z ktorej sa vlastne kamera ani na chvíľu nevymaní, prostredníctvom detí, je jasným kladom. Jedinou chybičkou na kráse filmu je preto len snáď priestor, aký je venovaný jednotlivým postavám a motívom - je ich tu toľko, že tých 91 minút je jednoducho málo. A to je veľká škoda, pretože skutočne stoja za pozornosť. 80% (29.05.2014)

Z počátku k zalknutí nudné, až jsem chtěl odejít z kina. Nakonec jsem to nějak překonal a vydržel, abych s údivem zjistil, jak si mě ten film pomalu získává víc a víc. Jak mi byla herecká představitelka hlavní role z počátku protivná, ke konci jsem si ji vážně zamiloval - ta malá je úžasný talent. Závěr bych se nebál nazvat emočně zdrcujícím - ostatně děvče vedle mě si utíralo slzy a z celého sálu se ozývalo dojaté posmrkávání. Nečekaná pecka, která mě naprosto dostala. (26.06.2013)