Váňa

Váňa je nesporně samorost a podivín, workholik s neskutečnou vůlí, který si jde za svoji vizí a zřejmě jedna z nejzajímavějších a nejkontroverznějších postav českého dostihového světa. Vůbec tedy nechápu, jak se tvůrcům "povedlo" spatlat tak neskutečně nudnou sračku, na které se opravdu zdařil jen začátek, kdy Váňa telefonuje na záchranku. Pak už je to jen výčet zranění, dlouhé minuty strávené v autě cestou někam, většinou do Itálie na nezajímavé dostihy, o kterých se nic nedozvíme, výběr z legendárních dostihů Pardubické je sestříhán a podán tak, že postrádá veškerou napínavou atmosféru. Poodhalit divákovi Váňu jako člověka, kromě toho, že mu nevypípali všechny ty kurvy a prdele, co pronese v každé větě, se filmu tedy určitě nepovedlo. Místy působil klidněji, méně agilně a „pod proudem“, jak jej známe běžně z rozhovorů, ale na film je toto zjištění pořád málo. Celé mi to připadalo, jako když se netalentovaný režisér pouze pověsil Váňovi za prdel a sem tam ho někam doprovázel, bez ladu a skladu. Možná to funguje u Vyvolených, ale nikoli v dokumentu. Zde se jen plácáme po povrchu jak člověka Váni, tak zákulisí a práce kolem dostihových koní. (01.08.2013)

Dokument to není dobře natočený, jsou tam špatné zvukové stopy, je to tak zvláštně poskládané, že to sice vypadá, jako kdyby to mělo gradaci, ale ve skutečnosti ji to nemá. Osobnost Josefa Váni ale celkem hodně zachraňuje a divák se alespoň pobaví, protože je vidět, že on prostě zůstává svůj. To úvodní audio s vámi ale zamává. (04.02.2015)

Na úvod bych rád podotkl, že se tento dokument jmenuje jen "Váňa", nikoli třeba "Žokej Váňa", tudíž pojednává zejména o Váňovi, jakožto člověku. Přečetl jsem si několik zdejších výblitků a koukám, že si to hromada uživatelů neuvědomuje. To jen tak na okraj. Dostihy jdou úplně kolem mě. Nevzpomínám si, že bych si někdy v životě sedl k nějaké té Velké Pardubické. Josef Váňa a dva známí z mého blízkého okolí jsou jediní žokejové, o kterých jsem v životě slyšel. Tudíž, co se dostihů týče jsem úplný laik. Neznám současné nezjistitelné dopingové trendy pro koně a ani bych koníka nezvládl opečovávat, ba dokonce na něm závodit. Josefa Váňu jsem znal snad pouze z televize. Tahle seznamovací hodinka pro mě byla velice výživná. Už samotný úvod naznačoval, že se jedná o člověka velmi bezprostředního, energického, pracovitého, s dost velkým srdcem a nezdolnou vůlí, jakou se mohou chlubit pouze vítězové. Občas mi vadilo, že mu nebylo zcela rozumět, protože si často sám běžná slova poupravoval a vymýšlel si zcela nové nesmyslné tvary. Rád jsem nahlédl do jeho soukromí a měl možnost se blíže seznámit s člověkem, ačkoli menším vzrůstem, tak rozhodně jedním s největších českých sportovců všech dob. Vzhledem k přátelské stopáži jsem se opravdu nenudil ani minutku. Pan režisér si možná mohl dát více záležet. Když Váňovi pokládal otázky, tak to působilo, jako by vedl rozhovor s kolegou z branže a nemělo to ani malinko dokumentaristický nádech. Nicméně téma velmi příjemné, člověk nesmírně zajímavý. Já jsem velmi spokojen. Slabší 4 kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Ano, ten Váňa, který už dlouhá desetiletí brázdí dostihová závodiště, ten Váňa, který zná velmi dobře, jak vypadají jeho kosti ve standardní i zlomené podobě, ten Váňa, který osmkrát vyhrál prestižní Velkou pardubickou, ten Váňa, který získal z rukou prezidenta Medaili Za zásluhy i přesně ten Váňa, který si vyslechl nejedno skeptické stanovisko lékařů. Co je mu to ale platné, když si tvůrci uzamknuli cestu k vícevrstevnatému pohledu, který by muže s nezdolným životním optimismem a jadrným slovníkem představil i pomocí jiných lidí. Jenže cesta, kterou se vydali, nepřináší moc otázek ani odpovědí. Do duše závodníka se nepodíváme, jeho nezávodní život prakticky nepoznáme. Právě minimální výpovědní hodnota zamrzí nejvíc (přeci jeho životopis si může každý najít na internetu), dokument měl jít hlouběji.. nešel!! „Teď se potřebuju vychcat, jo?“ (31.12.2012)

Wagnerův zlozvyk něco zpoza kamery polohlasem blekotat, ale nikdy se nevymáčknout, nic ne(do)říct a na nic konkrétního se nezeptat, to je na pár facek. Režisérova neschopnost se vyjádřit a něco sdělit je ovšem zcela v souladu s výsledkem samotným. Jmenuje se to Váňa, Váňa v tom nesleze z obrazu a přesto to o Váňovi ani trochu není. Ani o dřině, odříkání, (ne)úspěchu, počátcích, kariéře, životě, jezdecké stáji, jeho okolí, zázemí… Prostě o ničem. No dobře, možná je to aspoň trochu o zlomeninách všech více jak dvou set kostí v lidském těle. Každopádně vzít si za námět tak zajímavou osobnost a nevytřískat z toho nic více než z ČT převzaté finiše Velkých pardubických, to je ostudné. (27.02.2013)