Váňa

Na úvod bych rád podotkl, že se tento dokument jmenuje jen "Váňa", nikoli třeba "Žokej Váňa", tudíž pojednává zejména o Váňovi, jakožto člověku. Přečetl jsem si několik zdejších výblitků a koukám, že si to hromada uživatelů neuvědomuje. To jen tak na okraj. Dostihy jdou úplně kolem mě. Nevzpomínám si, že bych si někdy v životě sedl k nějaké té Velké Pardubické. Josef Váňa a dva známí z mého blízkého okolí jsou jediní žokejové, o kterých jsem v životě slyšel. Tudíž, co se dostihů týče jsem úplný laik. Neznám současné nezjistitelné dopingové trendy pro koně a ani bych koníka nezvládl opečovávat, ba dokonce na něm závodit. Josefa Váňu jsem znal snad pouze z televize. Tahle seznamovací hodinka pro mě byla velice výživná. Už samotný úvod naznačoval, že se jedná o člověka velmi bezprostředního, energického, pracovitého, s dost velkým srdcem a nezdolnou vůlí, jakou se mohou chlubit pouze vítězové. Občas mi vadilo, že mu nebylo zcela rozumět, protože si často sám běžná slova poupravoval a vymýšlel si zcela nové nesmyslné tvary. Rád jsem nahlédl do jeho soukromí a měl možnost se blíže seznámit s člověkem, ačkoli menším vzrůstem, tak rozhodně jedním s největších českých sportovců všech dob. Vzhledem k přátelské stopáži jsem se opravdu nenudil ani minutku. Pan režisér si možná mohl dát více záležet. Když Váňovi pokládal otázky, tak to působilo, jako by vedl rozhovor s kolegou z branže a nemělo to ani malinko dokumentaristický nádech. Nicméně téma velmi příjemné, člověk nesmírně zajímavý. Já jsem velmi spokojen. Slabší 4 kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Dokumentární film, který vznikl nedlouho po Váňových novodobých úspěších na Velké Pardubické v letech 2009 až 2011, začíná opravdu stylově. Mistr překážkových dostihů a člověk, který má ve svém těle víc zlomenin, než Karel Gott na krbu zlatých slavíků - si po těžkém pádu z koně volá na záchrannou službu a doslova prosí o vrtulník, který by ho rychle dopravil do nemocnice (s tou krávou, která seděla na druhé straně telefonu měl neskutečnou trpělivost). Tímto okamžikem sice snímek teprve začíná, ale také bohužel vrcholí. Ne, že by se pak už nebylo na co koukat, ale čekal jsem lepší zpracování a ještě více zajímavostí ze života takové ikony, která navždy přepsala dějiny našeho sportu. Tak fenomenální osobnost kterou pan Josef Váňa bezesporu je, by si zasloužila důstojný film hodný jeho jména, který by zmapoval celou jeho kariéru. Takového se zatím sice nedočkal, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jednoho z největších žijících Čechů, který své vášni obětoval celý život - musím (co musím, chci) hodnotit vysoko, protože jsem se i tak dobře bavil. (13.10.2014)

Váňa je osobnost hodná obdivu, ale dokument o něm zůstal bohužel jenom na půli cesty. Mnoho zajímavých věcí je jenom jaksi podivně nakousnuto a nedokončeno - několikrát jsem si říkal, že se Wagner začal věnovat něčemu opravdu zajímavému, ale záhy bylo toto téma bez jakéhokoliv vysvětlení opuštěno. Ale pochvalu si zaslouží úplný úvod, započat dokumentární film autentickou nahrávkou z těžkého zranění hlavního protagonisty bylo rozhodně velmi působivým krokem. (01.03.2013)

Nejakou vypovedni hodnotu to ma, je to diky Vanovi docela sranda, ale jinak to prilis klouze po povrchu, bez schopnosti zajet do hlavniho protagonisty jakkoli hloubeji. A navic z toho az prilis cuci, jak moc si Vana nadiktoval, co v tomhle dokumentu bude a co ne. Vysledek je plus minus nadprumer, ale Jakub Wagner jako dokumentarista tvari v tvar Vanovi spis selhal... Vsechny odpady jsou nicmene tradicne poza. (08.09.2012)

Hudba: Ondřej Soukup; Úvod byl zajímavý, ale dokument má klesající tendenci, až se po cca. 35minutách dostává na hranu, kdy už diváka nečeká nic zajímavého a tvůrci evidentně jen vyplňují prázdné místo. Myslím, že o tak zajímavém člověku by se člověk mohl dozvědět víc, než pár "skrytých záběrů". Často se odvíjí situace bez zajímavé obsahové informace. Jediné, co mě zaujalo, byla povedená hudba Ondřeje Soukupa. (14.09.2012)