Obsahy(1)
Dokument režiséra Jakuba Wágnera mapuje život žokeje Josefa Váni. Tým sledoval známého jezdce po dobu jednoho roku a byl přítomen u všech významných i nevýznamných událostí v jeho životě. Vznikl tak pestrý portrét, který odhaluje Váňovu vášeň a jednoznačné zaměření na úspěch v závodě. Prostřednictvím archivů ukazuje také jeho předchozí kariéru plnou zvratů a těžkých zranění, kterými zázračně prošel. Díky Váňově bodrému přístupu a lidovému jazyku vyznívá dokumentární snímek lidsky a zábavně. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (76)
Dokument s názvem Váňa by se měl věnovat Váňově životu - tj. jak začátkům, tak i postupným peripetiím života, úspěchům i neúspěchům. Režisér Wagner měl štěstí, že si do hledáčku vzal ikonickou postavu českých dostihů (většina z nás o Váňovi pouze ví, že "je to ten, který vyhrál mnohokrát Velkou"), protože ve filmu neukáže téměř nic z Váňova života, není vysloveně špatný. Trenér a žokej Josef Váňa je v dokumentu poměrně bezprostřední a pro jadrnější mluvu nechodí daleko - film začíná jeho hovorem na Záchrannou službu, ve kterém by velice "ochotná" spojovatelka svým přístupem naštvala i zdravého, natož někoho, kdo právě unikl smrti a má zlomenou stehenní kost - není divu, že Váňa si pro 'prdel' či 'kurvu' nejde daleko. Vzápětí však zjišťujeme, že Váňa si pro tato (a jiné varianty) slova nechodí daleko nikdy. Jedná se o člověka, který dýchá a žije jen pro koně - jakmile je rozmašírovaný, přemýšlí pouze o tom, kdy si na nějakého znovu sedne, jakmile na něm sedí, přemýšlí jen o tom, jak pojede závod. Chyběl mi tedy hlavně náhled do soukromého života, protože jestli si Váňa zaslouží obdiv za své výkony na koních, jeho manželka si zaslouží nejvyšší řád za to, co si s ním (asi - režisér nám nic neukázal) musí denně prožít (resp. neprožít). Po filmu nám dojde, že Wagner prakticky ukázal pouhý sestřih z Váňových vyhraných Velkých a seznam úrazů. Navíc se dozvíme bohužel jen pár drobností. ()
Dokument to není dobře natočený, jsou tam špatné zvukové stopy, je to tak zvláštně poskládané, že to sice vypadá, jako kdyby to mělo gradaci, ale ve skutečnosti ji to nemá. Osobnost Josefa Váni ale celkem hodně zachraňuje a divák se alespoň pobaví, protože je vidět, že on prostě zůstává svůj. To úvodní audio s vámi ale zamává. ()
Pana Váňu jsem viděl naživo, děda s ním byl dokonce na záchodě. :D Je menšího vzrůstu, ale dokázal něco, co se někomu nepoštěstí za celý život a to vyhrát několikrát Velkou Pardubickou. Přes všechno co si prožil dává do dostihů srdce a je to vidět. Zaslouží si určitě respekt. Co se týče dokumentu, viděl jsem lepší, mohl být ještě lépe zpracovaný, mohl být i delší, ale ušlo to. ()
Začátek byl mrazivý: autentické volání záchranné služby se přece jen často neslyší. Jenže pak zjišťuji, že pan Váňa je zvyklý, v nemocnici je jako doma a vše, co se dá zlomit, už měl zlomené několikrát. Takže k tomu na začátku také mohl přistupovat profesionálněji. Vždyť je to přece střídavě žokej a pacient. Dostihový sport jsem nikdy nesledoval a hodina ve společnosti člověka, co si nedá pokoj, dokud se nezabije, mi bohatě stačila. ()
Nejakou vypovedni hodnotu to ma, je to diky Vanovi docela sranda, ale jinak to prilis klouze po povrchu, bez schopnosti zajet do hlavniho protagonisty jakkoli hloubeji. A navic z toho az prilis cuci, jak moc si Vana nadiktoval, co v tomhle dokumentu bude a co ne. Vysledek je plus minus nadprumer, ale Jakub Wagner jako dokumentarista tvari v tvar Vanovi spis selhal... Vsechny odpady jsou nicmene tradicne poza. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (3)
- Váňa po dobu natáčení urazil s koňmi 160 000 kilometrů po všech možných závodištích v Čechách, Itálii, Německu a Francii. (DivX)
- Žokej Josef Váňa přijel na premiéru 6. 9. 2012 do smíchovského Cinestaru na koni Decent Fellow, který zvítězil v roce 2006 na Velké pardubické. [Zdroj: deník Metro] (hippyman)
- Premiéra filmu byla stanovena k datu 6. 9. 2012. Před vydáním DVD ale došlo k rozšíření. Poslední záběry dokumentu, které pocházejí ze 122. Velké pardubické, totiž pochází až z 13. 10. 2012. (Prochy38)
Reklama