Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Osudy Boda, nezaměstnaného bývalého vojáka a Sissi, sestřičky na psychiatrii, se jednoho dne protnou díky dopravní nehodě na ulici Wuppertalu. Pak se potkají znovu: v bance, a to zrovna během loupeže... Jinými slovy by se dal film popsat jako příběh lidí, kteří si museli nejprve vzájemně zachránit život, aby se mohli do sebe zamilovat. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (200)

fmash 

všechny recenze uživatele

Bláznivá Markéta a ufňukaný „krieger“. Tykwerova pomalá poetika má pro mě zajímavou vlastnost, že se, jak se zdá, líbí skoro každému. To nechápu, protože akce je pomálu, nikdo není úplně normální (obzvlášť v tomto filmu), vše se táhne jako med... Možná to bude tím, že „tomu každému“ znamená poměrně malou množinu diváků, kteří se vůbec nechají zlákat, a zřejmě vědí proč. Příjemný film, který navzdory značné předvídatelnosti děje funguje, a navíc přes přemrštěnou stopáž ani chvíli nenudí. ()

Eawy 

všechny recenze uživatele

Tento film som zháňala veľmi dlho. Po viacerých odporúčaniach, som si ho nakoniec pozrela. Očakávala som všetko možné, len nie toto. Bolo to naozaj prekvapivo dobré. Bola som prekvapená hlavne preto,l že nepatrím k nadšencom nemeckých filmov. No tento ma ako jeden z mála nadchol. Bodo rovnako ako Sissi bol divný a preto ma to veľmi prekvapilo. Herci boli vybraní tiež šťastne, soundtrack príjemný. No, najviac ma hneď dostala kamera a príroda. Neuveriteľne dobre to bolo natočené. Zobralo ma to do úplne iného sveta, preto sa mi to možno páčilo. A ak som koniec dobre pochopila, tak tá metafora nakonci s tým autobusom, bola neuveriteľná. No 100%. Nemám, čo dodať. ()

Reklama

poz3n 

všechny recenze uživatele

Na půl cesty do Nebe. Princezna a bojovník je film, kterému absolutně nechybí "Tykwer touch" a nabízí tak asi vše typické, co lze ve filmech Toma Tykwera najít. Na můj vkus toho ale obsahuje až příliš mnoho. Jako kdyby chtěl Tykwer do filmu nacpat všechny svoje nápady a jejich množství upřednostnil nad jasnou formou. Právě proto působí Princezna a bojovník jako přípravné cvičení na Nebe, na film, který mě uchvátil čistotou formy a jasným a silným rámcem vyprávění. Princezna a bojovník chce vlastně asi říct skoro to samé a v mnoha momentech se to i daří. Jenže příběh je sám o sobě strašně překombinovaný, roztahaný a na můj vkus až opravdu příliš závisí na osudových náhodách (těch bylo tolik, že by je snad i Hitchcock považoval za přehnané). Výrazové prostředky balancují na hraně mezi zvýrazňováním thrillerově pokřivených lidských charakterů (podobný přístup jaký Tykwer zvolil již ve Smrtelné Marii) a osudem předurčené lásky (Nebe). Nejsem si jistý, zda si mix těchto přístupů neřeže sám pod sebou větev. Je však nutné říct, že Princezna a bojovník není v žádném případě špatný film, ba naopak, je to film sršící nápady, filmařským umem a snahou natočit něco jiného, něco tykwerovského. 6/10 ()

maxi6 

všechny recenze uživatele

Je toto opravdu z německé produkce ? Snový, dechberoucí snímek, v žádném případě nenudí, ale stále nutí k přemýšlení, k podrobnému rozboru duší obou hlavních protagonistů, navozuje vedlejší životní otázky. Dopředu těžko předvídatelný děj, originální vestavba hudby a kamera, která svými typickými pohyby a chováním říká, ano jsem to já, už jste mě mohli vidět i jinde. Mohu tak jako u S. Coppoly dodat, Tykwere: houšť a ještě větší kapky................. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Vlastně je to pro své období celkem ikonický příklad evropského artu pro širší veřejnost. Pomalý příběh u dvou uťápnutých outsiderech, jejichž vykolejenost vytváří prapodivné situace, které umožňují předvést režisérovi a kameramanovi, kolik toho vlastně mají v rukávu. Lze to úplně stejně nenávidět jako si to pustit k tělu, protože scénář je zamořen všelijakými berličkami, skrze které motivuje příběh, aby se dále děl (viz slepý kamarád protagonistky se chce objímat v jedné jediné chvíli, kdy ona chce být sama, tak ho odbude a on se hned vydá jíst zářivku. Jíst zářivku?! Ano, jíst zářivku.), ale zároveň ty přerostlý děcka v hlavních rolích jsou v něčem hrozně roztomilá (třeba Franka Potente, co pořád chodí, jakoby jí praskla voda) a díky tomu se například podařilo vytvořit z polní tracheotomie nejromantičtější scénu roku. Flus. Tykwer a Griebe byli dvojka, která dokázala přemazat kdejakou scénáristickou divočinu do dechberoucí vizuální podívané a není divu, že po nich sáhly zahraniční prachy. Že druhý jmenovaný naposled kotvil i měsťácké podívané 25 km/h je smutným dokladem aktuální úrovně německého filmového mainstreamu. Mimochodem režisérův trademark, totiž demonstraci teorie motýlích křídel a neovládnutelná vzájemná propojenost věcí se objevuje i zde. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (4)

  • V době natáčení filmu byla herečka v hlavní roli Franka Potente přítelkyní režiséra Toma Tykwera. (pUnck)
  • Ve filmu byla využita visutá dráha Schwebebahn, která je symbolem německého města Wuppertalu. To je rodištěm režiséra Toma Tykwera. (Namaste)

Reklama

Reklama