CBGB: Kolébka punku

Vkusně a decentně pojatý příběh o počátcích punku a underground rocku, což jsou hudební žánry, které mě zcela míjejí. O to větší hodnotu mají tři hvězdičky, které jsem udělil. Film rozhodně není nudný ani pro nezaujaté diváky, zpestřují ho zábavné scénky a pravidelné výtvarné vsuvky, jenom mi chybělo něco navíc, co by film učinilo mimořádným. Tedy kromě Alana Rickmana s šíleným hárem. :-) (06.06.2014)

Talking Heads, Ramones, Blondie, Iggy Pop, Patti Smith a v neposlední řadě došlo i na The Police. Já byl při sledování filmu ve svém živlu, takže jsem si ho náležitě užil. Ale obávám se, že jen kvůli tomu, že jsem se zaposlouchal do svých oblíbených písniček, které jistě překryly nedostatky, kterých bych si jinak všiml – lépe řečeno všiml bych si nudných momentů. Ten, kdo písničky v tomto filmu nezná a celkově se v této hudební oblasti příliš neorientuje, si film vyloží pouze jako průměrné komediální drama. Já však musím dodat, že je to drama, které je nenáročné na sledování a je celkem sympaticky zpracované. (11.09.2015)

CBGC je jisté kolébkou punku, ale jen a pouze toho amerického (britská scéna vznikla dříve a tam to všechno začalo). Film bych doporučil pro všechny rockery, punkery i členy Straight Edge, aby viděli jak to v USA začalo. Hilly Kristal s tím jak sral na učetnictví defacto žil jako punker a byl nemožný podnikatel, ale o to větší vizionář. Film jako takový nenudí, odsejpá, k tomu hrají rockové a punkové fláky, co víc si může hudební fanoušek přát. Myslím, že by to šlo i bez komiksového zpracování (navíc spojitost punku a komiksu není), ale to už je o odlišném přístupu. (21.06.2015)

Na mistrovu památku jsem si pustila právě jednu z jeho posledních věcí. Vadil mi doprovodný komiks, vadily mi zbytečně vyhrocené nereálnosti, ale jinak jsem se bavila a taky jsem se přistihla, jak se klasicky pohupuji v rytmu bicích skoro u každého songu. Potlesk Alanu Rickmanovi za ztvárnění Hillyho Kristala a čest jejich památce. (14.01.2016)

Na CBGB & OMFUG aneb Country Bluegrass Blues and Other Music For Uplifting Gormandizers jsem se opravdu těšil, protože newyorská punková scéna 70. let je moje vůbec nejmilovanější hudební období. Zápletka mi tu nechybí, beru to jako snahu zachytit nejslavnější léta tohoto legendárního klubu. Ale asi tak od poloviny filmu už sledujeme jen nekončící finanční trable Hillyho Kristala, což je popravdě docela nuda. Chybí mi tu nějaké příhody Dee Dee Ramona, Johnnyho Thunderse a dalších, o kterých je především úžasná kniha Zab mě, prosím. Celkově je trochu ostuda, že ve filmu zcela chybí Johnny Thunders (uslyšíte ho alespoň na soundtracku), New York Dolls a dokonce i písnička Chinese Rocks. A Iggy Pop, Lou Reed a další se zcvrkli na pouhé karikatury s jednou či dvěma hláškami (viz třeba Now I Wanna Sniff Some Glue), stejně jako se nám z filmu nějak vytratily všudypřítomné drogy, groupies, bedňáci a tak celkově každodenní život kapel z CBGB scény. Ramones a Television z děje brzy zmizí a nejvýraznější zůstávají Dead Boys, kteří ale bohužel působí hrozně nepřesvědčivě, playback z toho přímo čiší. Zachraňuje to alespoň poťouchlá cameo rolička Cheetaha Chroma. Autoři si taky mohli odpustit anachronismy, kterých je ve filmu zřejmě víc než reálných skutečností. Ramones jen těžko mohli před Hillyho přijít s písničkou I Got Knocked Down (But I´ll Get Up) ze sólového alba Joeyho Ramona z roku 2002, stejně jako Patti Smith rozhodně nemohla vystupovat s písní Because the Night ve stejný den ani rok, kdy Lou Reed poskytoval rozhovor pro časopis Punk. A stejně tak všichni víme, že slavné tričko Please Kill Me bylo bílé a vypadalo úplně jinak. Ale celkově si pokusu natočit o CBGB film cením, protože já osobně bych do takového projektu asi neinvestoval. (28.12.2013)