Já a ty

Tady šlo o začátek příběhu a o konec a tím prostředkem se k tomu nějak muselo dojít.Konec byl zásadní a mnohé, co se během filmu tajilo, se rozuzlí.Jinak si ale neumím představit že by někdo ten absťák Olivie nezaznamenal.....Ale film sám o sobě ani nijak diváka nenutí nad něčím hloubat ,vše je podáno jasně a srozumitelně (29.08.2018)

´Ja a ty´ je adaptáciou rovnomenného románu Niccolò Ammanitiho. Je to jeden týždeň v živote tínedžera, kedy sa schová pred svetom, ale zoznámi sa so svojou sestrou, ktorá bude potrebovať jeho pomoc, ale nakoniec pomôže ona jemu. Príbeh je zaujímavý tým, že v ňom nefunguje typická talianska rodina, ale zafungujú tam vzťahy modernej, rozpadnutej rodiny. Tiež komunikácia medzi synom a matkou alebo vnukom a babičkou stojí za povšimnutie. Film má pekný soundtrack. David Bowie spieva svoj prvý hit ´Space Oddity´ po taliansky ako ´Ragazzo solo, ragazza sola´, slová mu napísal Mogol. (25.02.2016)

Komorní příběh čtrnáctiletého asociála a jeho starší nevlastní sestry právě procházející drogovým absťákem má velmi dlouhou a pomalou expozici. Ale čím déle vydržíte, tím více to začne všechno dávat smysl (včetně toho, že vám nejspíš byl hlavní hrdina od první chvíle nesympatický). Zmínku zaslouží i výborná použitá hudba (David Bowie, The Cure, Red Hot Chili Peppers, Arcade Fire, Muse). (24.02.2016)

Čtrnáctiletý asociál, jeho starší nevlastní sestra, která jede v drogách a jeden promyšlenej plán, jak se alespoň na chvíli ztratit z dohledu starostlivých rodičů. Nonkonformní film Bernarda Bertolucciho, který se odehrává výhradně v suterénním prostoru mezi čtyřmi stěnami, na dvou ošuntělých gaučích a za zamřížovaným sklepním okénkem, je obnaženou reflexí světa dospívajících, akcentující jak odlišné postavení obou hlavních protagonistů, tak jejich sociální i společenskou vyloučenost. Zároveň je to film, který tvrdě a bez obalu ukazuje, jak vypadá absťák. (19.06.2017)

Náš týden na horách. Má setkání s Bernardem Bertoluccim bývají rozpačitá. Očekávání od banálně znějícího titulu Io e te byla velmi vlažná. Odhodlání dvaasedmdesátiletého filmaře hovořit o pre-mileniálech působí zpočátku rozpačitě i roztomile zároveň, zvláště ve scénách, které jakoby vypadly z filmu o padesát let staršího. Dojem, že ať tak či onak to má starý mistr "v paži" ale pomalu překonává rozpor anachronismů, jak bezútěšná psychosociální zápletka o synovi Jiřího Mádla a Malcolma McDowella schovávaném ve sklepě, kam jakoby nacouval dvorkem betonové zahrady, pomalu vykvete ve filmový pugét, který v době vzniku vidělo trestuhodně málo diváků. Jisté filmy dělá jediná scéna a napadá mě hned několik, jež za nanebevstoupení vděčí jediné písničce. Rozháraný výběr hitů, které Bertolucci nejspíš nastudoval jako relevantní (The Cure - Boys Don't Cry; Muse - Sing For Absolution, RHCP - Power Of Equality, Arcade Fire - Rebellion (Lies), exploduje v tanečku ústředního páru na italskou (!) verzi Space Oddity titulem Ragazzo solo, Ragazza sola, nazpívanou samotným (!!) Davidem Bowie (který byl ostatně známý ochotou překvapovat jazykovými verzemi svých písní). Když Tea Falco přidává svému bratrovi třetí hlas, z plátna kane elixír lásky hutnější burákového másla. Nachytal jsem se při otázce, jestli děkovat spíš Bowiemu či Bertoluccimu, ale potom jsem se zastyděl, že bych se ptal stejně na podíl zásluh Mahlera a Viscontiho. S ženskou v místnosti se nedá číst. (24.05.2021)