Vetřelec: Covenant

"Jsou vymírajícím druhem žebrajícím o vzkříšení." Budu-li někdy něčím takovým, tak rozhodně nepoletím v hyperspánku na Origae 6 a užiju si poslední chvíle na Zemi rozmontováním robotů. Ale abych se vrátil na kosmickou loď, tak jsem tam našel posádku vhodnou spíše k sežrání než k zábavě. Patrně proto mě nedojímal jejich zmenšující se počet ani výkřiky hrůzy. Bylo mi prostě jedno, jestli někdo přežije. Mě bavila pouze navštívená planeta, intelektuálské rozhovory robotů a částečně taky hladové potvůrky. Rád bych si nyní zaspoileroval závěr, který mne donutil nevěřícně kroutit hlavou, ale neudělám to, jelikož k tomu nemám souhlas nadřízeného nebo stejně postaveného důstojníka. (16.01.2018)

Kdybyste o tom náhodou pochybovali: Nový Vetřelec je převlečená dvojka Promethea se všemi klady i zápory. Jaké jsou ty klady? Scottovsky opulentní scenérie a Fassbenderův David, který mě svojí vyndaností prostě bavil a fandil jsem mu od začátku do konce. A co zápory? No… v podstatě všechno ostatní. Covenant je přesně tak pitomý jako Prometheus a má i podobně nezáživné hrdiny, jimž (možná s výjimkou Dannyho McBridea) přejete akorát co nejkreativnější a nejděsivější konec. Asi není potřeba zdůrazňovat, že se tu ani jednoho moc nedostává. Scott sice rozjíždí solidní krvavé lázně, postavy do nich ale lezou tak idiotsky, že nehrozí ani napětí, ani nadšení z toho, že starý dobrý xenomorf (respektive jeho předchůdce) řádí jako pominutý. Další díl bych si klidně odpustil. Už kvůli úplnému konci, který se mi (navzdory tolika scenáristickým failům) vlastně docela líbil. (5/10) (15.05.2017)

Je třeba se smířit s tím, že atmosféra někdejších vetřelců je tatam. Scott přináší novou verzi podle starého scénáře, který obohatil zádumčivým tlacháním dvou adroidů o jejich elektronických snech, avšak pryč je i napětí a hrůza z monster. Spíš se zaobíráme vznikem finální podoby xenomorfa, jako kdyby to bylo nějak extra důležité. Takže, zatímco ve Vetřelci 1979 se jen naklonili nad vajíčko a vzali si příšeru na loď a tam s ní bojovali, zde se děje to samé, jen se sáhodlouhou přestávkou mezi "nakažením" a exportem na loď. Načež samozřejmě samotná naháněčka v chodbách korábu nemá prakticky ve srovnání žádný grády, jedná se jen o rutinní akci. Z vetřelce jde strach asi jako z babičina štrůdlu. Po akci ultimátního mimozemšťana ve filmu LIFE zde Scott se svým zabijákem blatantně selhává. Vetřelec je sice mrštný, ale celkem neschopný a křehký. A hloupý jako ostatně celá posádka. Budiž to tím, že je to ještě mladík, že za pár let, kdy začne obtěžovat posádku Nozdroloma, už trochu nabude formu, nemluvě o kadenci útoků v Aliens 1986. (19.05.2017)

Neobzerajme sa toľko dozadu. Klasika bude žiť večne, v “lonely perfection”, ako by jej miesto v histórii nazval David. A teraz, po tridsiatych rokoch, holt nastáva doba nového pojatia témy - prostoduchej ale efektnej, zábavnej na úrovni súčasných blockbusterov, nie prelomových žánrových diel. Alien: Covenant ma bavil, pretože je nabušeným sci-fi hororom s fantastickou estetikou obrazu, famóznymi lokáciami, hudbou ktorá (konečne) odkazuje na atmosférického Goldsmitha a Hornera. Bavil ma parádne gradujúcimi thrilling scénami (hneď prvá pasáž návratu na Lander, ktorá trvá snád desať mnút, patrí k tomu najlepšiemu v sérii) a v rámci žánrových pravidiel s dobrým rozmiestnením postáv do situácií, v ktorých sú likvidované. Než sa postavy dostanú z jednoho prúseru, už vie divák o ďalšom, ktorý im to ešte zhorší. Nehovoriac o poctivej dávke brutality a krvy. SPOILER ALERT: Scénár vysvetľuje pôvod Gigerovych kreatúr a mne sa toto sebadeštrukčné pojatie, že ultimátne zlo stvoril android, ktorého stvoril človek, pozdáva. Tematicky je to iná verzia Cameronovho Skynetu. Do toho konfrontácia androidov, ktorá dáva votrelčiemu vesmíru zaujímavý nový rozmer. A pesimistický záver, ktorý ponúka skvelé možnosti rozvinutia v ďalších dieloch. Teším sa! (16.05.2017)