Byt

To bolo teda rozhodnutie. Pozrieť si BYT týždeň po WICKER PARKu. Boli chvíle, kedy som to maximálne oľutoval, pretože som sa (časovo) obral o momenty prekvapenia, ale zase som si pri sledovaní povodnej verzie s týždňovým, t.j. krátkym odstupom doprial toľko úsmevu, že až. Francúzska verzia je totiž fakt európskejšia, je to dokaz rozdielu medzi "terminus techniKUS" EURÓPSKY a AMERICKÝ prístup (a nejde len o záver). Posobí banálnejšie (je o 8rokov mladšia), nevinnejšie a menej efektnejšie (rovnaký text v zátvorke), psychologicky ale /tým pádom/ prepracovanejšie (bez textu do zátvorky) a istým sposobom fatálnejšie (čím pochopiteľnejšie). Najmä postava Alice tu dostáva väčší priestor, takže vďaka FRA verzii som dostal presvedčivejší dokaz o tom, PREČO !!! DOPORUČUJEM ! Po druhýkrát tento týždeň musím napísať, že oficálny text distribútora je totálne mimo ! (15.06.2009)

Je zajímavé, že americký remake "Miluj mě, prosím" má o 1% lepší hodnocení, než francouzský originál. Kdo by si to byl pomyslel. Jelikož jsem remake viděl již několikrát, byl jsem ochuzen o všechno to napětí, což je škoda. Co se tedy týče srovnání těchto dvou filmů, plus Bytu vidím určitě v hereckém obsazení hlavní trojice. I když mám Hartnetta poměrné ráth, tak Vincent Cassel je prostě charismatičtější i lepší herec. U psychotiček bych to taky viděl na vítězství Romane Bohringer (ale jen o ty její prsa :D). Největší rozdíl vidím v Lise, kde Diane Krueger mě moc nezaujala, kdežto Monica Bellucci je nejen výborná herečka, ale hlavně je neskutečně sexy a naprosto Vincenta chápu, že s ní během natáčení začal chodit. Naopak plusem Miluj mě prosím je lepší střih scén a přehlednost děje a konec. Ano, ptáte se, on napsal konec? Jistě, zde můžeme vidět nehollywoodský syrový, drsný a hodně nepředvídatelný konec, kdežto v druhém případě očekávaný Happy End. Když bych nevěděl, jak děj probíhá, taky bych se určitě přiklonil k první variantě, nicméně tím, že jsem to viděl již hodněkrát, tak nemůžu. Nemůžu hlavně z důvodu, že zdejší konec mi nepřijde moc logický (přece když je Lisa Maxova životní láska, vykašle se kvůli ní na cestu do Tokya a na svou přítelkyni, celou dobu ji hledá jak blázen a na poslední chvíli se na ní vykašle a dá přednost psychotičce, tak to zkrátka nemůžu pochopit, to prostě nedává smysl a korunu tomu dá tím, že nakonec neskončí ani s tou, ale se svou původní přítelkyní, takže je to sice nečekané, ale mě sem prostě více pasuje ten Happy End z amerického remaku, který je logickým vyústěním věcí, což u jiných romantických filmů není obvyklé). Takže suma sumárum, hodnotím Byt stejně jako remake s tím, že o to jedno procento víc dám Miluj mě, prosím. (29.04.2013)

Přijde mi to trochu přehlednější než remake. Monica Bellucci je nádherná stejně jako Romane Bohringer, mladý Cassel zase o poznání slabší než starší Cassel nebo Hartnett. Nejdřív jsem viděl remake, ze kterýho jsem měl povětšinu strašný guláš, takže jsem byl tady připravený a od začátku to vnímal co to jde. A nemůžu si pomoct, druhá polovina je tak šíleně zmatená, že jsem se občas opět ztrácel. Nemám ve filmu problém se skákáním v čase a vyprávění příběhu z různých úhlů dokola, ale tady mi to prostě není souzeno. A taky je vidět jak dokonalý závěr McGuigan pro svou verzi natočil. Závěr originálu je naopak suchý nudný nic. (06.11.2021)

Vincent Cassel za mlada, Bellucci ešte vo vynikajúcej forme a debutujúci režisér Mimouni (ktorý ako pozerám sa už k filmu nedostal) sa nám snažia prerozprávať príbeh o osudovej láske, ktorá nemala priestor k naplneniu. Počas úvodnej štvrť hodiny filmu registrujem mysterióznosť, ďalej ako sa príbeh rozuzľuje badám prvky romantiky až drámy, čo nakoniec vyústi v mierne rozpačitý záver, ktorý takémuto filmu vôbec nesadne. (01.03.2009)

Na nedělní večer jsem si naordinoval francouzskou romantiku a dostalo se mi psycha. Tedy skoro doslova - Hitchcock's all over this. Ale vlastně docela v dobrém. A romantika vlastně taky ovanula. Zcela výjimečně jsem se chtěl rozpovídat o ději, ale už nejsem s to. Ztrácel jsem se už v průběhu, což bylo pro mě a mou přítelkyni příležitostí ke zděšeným výkřikům. Přestože jsem často plaval, stálo to za to - příležitost nechat se sebou narativně vyjebávat je nejspíš hlavní devizou snímku. Časové a osobní roviny se střídají stejně rychle jako představy s "realitou". Jestli bylo účelem toho kolotoče pobavit diváka, jsem spokojen. Morální ponaučení "lásku najdete tam, kde byste ji vážně nečekali" radím blahosklonně ignorovat. Film částečně sráží jakoby televizní zpracování - jen částečně proto, že lacině rozostřené barvy a aťasové interiéry zajímavě korelují se snovou neskutečností děje. Herecké výkony jsou fajn, ale ne tak jako prsa, kterými nás průběžně obšťastňuje Romane Bohringer. Monica Bellucci si své vnady šetří pro zámořskou produkci. I tak děkujeme. (01.10.2011)