Byt

Byt zcela zřetelně vychází z Hitchcocka, stačí se podívat na movie connections na IMDb, a mimo to nabízí postmoderní romantiku, která uspokojí jak hledače bizarností, tak běžné diváky. Samozřejmě, díky tomu, že film cílí na dvojí publikum, stoprocentně neuspokojí ani jedno, neboť se musí podřizovat kompromisům. Stavba filmu je navýsost promyšlená, protože směřuje z prostorovosti Okna do dvora do časovosti Vertiga, jinými slovy, v první půli obklopuje Cassela prostor a on se v něm ztrácí, zatímco v půli druhé čelí psychoanalytickému-surreálnému bezčasí a honění se za přízraky (proto se druhá půle filmu může zdát dramaturgicky nezvládnutá) a stejně jako ve Vertigu podléhá „dvěma ženám“, představujícím ve skutečnosti ženu třetí (potvrzuje to neskutečné množství interpretací Vertiga a myslím si, že by si je zasloužil i tenhle film). Je otázkou, jestli Byt zesložiťuje banální příběh, nebo naopak zjednodušuje hitchcockovskou komplikovanost, a která z těchto cest je legitimní a která už eticky závadná. ____ Ještě, než přejdu na stylistickou analýzou, rád bych pochválil Vincenta Cassela. Dřív jsem si říkal, do jakýho trhana se to Monica zakoukala, ale poslední dobou to vidím obráceně. To on je ten dokonalý, který by mohl mít každou, na niž by ukázal. V roce 1999 se vzali a film tím chytře předjímá zapojování manželských etud do fikce, protože zatímco v Eyes Wide Shut jsme byli svědky začátku konce vztahu Toma a Nicole, zde pociťujeme konec začátku (konec flirtu a nástup vážného poměru) mezi Vincentem a Monicou Bellucci. ____ Celý film je vizuálně velice nápaditý, a tomu odpovídá dokonaná kamera. Často se z absolutně statické polohy nečekaně odpoutá a metaforickým přechodem z 35mm na 16mm „vyrazí" zkoumat území scény. Podobně komponuje filmy třeba Gaspar Noé. S tím úzce souvisí vyjadřování prostoru. Představme si, že se Vincent Cassel probudí na neznámém místě. S velikostí místnosti, ve které se probouzí, se můžeme seznámit několika způsoby. Můžeme ji obhlédnout jediným pohledem – záběr celku. Může ji ale prozkoumat podrobněji – panoráma po místnosti nebo montáž jednotlivých detailních a polodetailních záběrů. Tedy způsob deduktivní a induktivní; filmař – vědomě či bezděky – si klade otázku, zda směřovat od celku k detailu (analýza) či od detailu k celku (syntéza). Byt celky a detaily střídá zcela nahodile, živočišná kamera (současně však tak neviditelná a bez diskontinuit, protože na sebe neupozorňuje) motivuje svůj přístup tím, zda něco zásadního skrývá (pak používá celky), nebo rozkrývá a vášnivě zkoumá (detaily obou slečen), ale celkům se film víceméně vyhýbá. Jednak Francouzi přirozeně nebudou přebírat model klasického Hollywoodu, druhak stále splácejí (národní) dluh radikálním filmařům z nové vlny 60. let. ____ Stylistická poznámka ke střihu setřením (wipe-by cut): Platí, že když v záběru braným dlouhoohniskovým objektivem projede něco přes náš výhled (osoba, strom, dopravní prostředek), tak ve chvíli, kdy je náš pohled zakrytý, dochází nezřídka ke střihu. Jakmile překážka zmizí, vidíme detailnější záběr z bližší vzdálenosti. V Bytu funguje něco obdobného při procházení kamerou skrz zdi místností (ty suplují ony věci, které projdou přes náš výhled), ale neslouží to k setření, protože kamera zůstává stále stejná před i po, nastavená na stejné ohniskové vzdálenosti. (02.12.2008) (méně) (více)