Dědictví aneb Kurva se neříká

I ne příliš skvělý film se může státi kultovním, oblíbeným a vesměs hromadně sledovaným a kladně hodnoceným, pakliže náhoda a osud chce, že se trefí do té správné nálady obecenstva, potažmo doby... je to o štěstí, nebo o notoricky známé klice z prdele. Mno, již kurví praděd u mě neměl na marihuaně ustláno a tento potomek je spíše klasickým zkurvysynem. Vůbec jsem neměl v plánu hanět, spíše jsem chtěl býti tolerantním, mozekměknoucím dobračiskem, leč nebylo mi přáno. On ten Bolek je pořád bezva smutnej kašpar, tedy pokud pominu prvních šílených zhruba dvacet minut, to jsem se opravdu musel nenavoskovanou běžkou mlátit přes hrb, abych byl schopen pokračovat ve sledování tohoto paskvilu, ale sám to nezachrání... Goldflam? Pecha? Ani hovno! Málokterý snímek shořel na tom, že v něm přebýval nějaký protagonista... ovšem korpulentní Čvančarová, nateklý Heřmánek, vyzuna Chýlková, Veškrnová se svým šikmookým liftingem, vypité tlamy Rychlík se Zatloukalem, Herr Gott alias Karel Bůh a za ním v závěsu Cihlakcihle Čenský, Harapes aúúúú, Borhyová hehe a rómská princezna a postrach exekutorů Erbová... to je mančaft na jasnej sestup do pralesní ligy. Nehledě na to, že vidět ještě jeden moravský kroj, požadoval bych, aby mi megery z Východu začaly onikat. Inu, ne každá Polívka se povede a stane se gurmánskou a vyhledávanou modlou, což je zcela evidentní zde, tak i v podobném buranském stylu, kdy ogaři v reklamě na vidláctví redukujó do vaničke, Pane, ty to vidíš! Zde se sliní naprosto z jiného důvodu. Navíc byla i Irénka a nějaký zamlžený šoust s viagrou, kurva, to byl džouk! No, kdo nám přebýval je známo, a co nám chybělo? Jakýkoliv příběh, nějaká dějová linka, snad by stačila i jen kontura, náznak... při sledování jsem měl pocit, že každých pět minut usínám a přicházím o těch deset klíčových. Nesmysl, co? Přesně! Po skončení a překontrolování velitelského času na atomových přesýpačkách ale vyšlo vše najevo, celá ta krutá pravda, ... byla to neskutečná píčovina. (09.09.2014)

Nepatřím k rozběsněnému davu pranuřýjícího Sedláčka za mikinu, naopak vysoce hodnotím některé jeho filmy. Dědictví 2 ale nemělo být nikdy natočeno. Netvrdím, že se nemůže sáhnout po kultovním filmu a pokusit se o pokračování. Ale v tomhle případě jde opravdu v mnoha případech o opakovaný vtip, který není vtipem a doslovnou recyklací úspěšných a slavných scén z jedničky. Nezasmál jsem se ani jednou a bylo mi spíše smutno. Letos v českém podání potřetí na hranici odpadu, tohle hodnocení tuze nerad dávám a jelikož průser roku Hany byl ještě mnohem horší, jednu ušmouranou hvězdičku vlepím. (08.01.2015)

Je jasné, že nikdo nemohl čekat nekonvečnost a zábavnost prvního dílu. To je prostě kult kultů a nebude již nikdy překonán. Zdá se mi, že druhý díl byl malinko vynucený, ale to nic nemění na tom, že to nebylo tak hrozné jak jsem čekal. Jasně, kadence a úroveň vtipů již není taková jako kdysi, ale pořád se zde najde pár hlášek či situací, které mě rozesmály a já se tak bavil. Samozřejmě první polovina je lepší jak z hlediska zábavy, tak i příběhu. Kultovní jednička dostala podle mě leč vynucené, tak důstojné pokračování a zakončení Bohumilovi Ságy. 50% (03.09.2014)

Je to slabé. Ono je to spíš rodinné video, určené všem z Olšan, farmy a okolí. Nostalgické ohlédnutí za odcházející farmou a dluhy. Ve filmu doktor Strážný pomůže, v realitě vypomůže jiný kamarád. Milióny sem, milióny tam. Robert Sedláček se snaží, seč může, aby z toho byl alespoň oku lahodící film - kamera nabízí překrásné scenérie a výjevy (včetně „povinné“ helikoptéry), dobré nasvícení, umírněné herce. Celkově však film nikam nesměřuje a jeho žánrové zařazení je nejasné. Chvílemi to vypadá jako intelektuální Babovřesky (ano, takto si představuju, že by Troškův scénář natočil nějaký pražský inťoš z kavárny), chvílemi jako reklamní průvodce Moravou, chvílemi se dostane i na kritiku současného nejen šoubyznysu, ale třeba i „pražské“ kultury degustátorů, kteří už zapomněli, že víno se má hlavně pít. Chybí i nosnější děj, takže jednotlivé scény poskládané vedle sebe jen tak existují, každá sama o sobě, bez větší návaznosti na scény předchozí či budoucí. Ani vtipných scén, dialogů nebo situací zde moc není. Mám se smát, že se Bohuš bojí nastoupit do vrtulníku? Nebo tomu obrazu? „Zastřeleným“ dětem? Zjevení? Karlovi van Gottovi? Viagře? Nevím jak jiným, ale mně to vtipné nepřišlo. A dvě tři skutečně dobré repliky s dvojsmysly a hrátky se slovy jsou na hodinu čtyřicet skutečně málo. Také mi vadilo, i když asi šlo o mnou nepochopený režijní záměr, že mnohé scény končí bez pointy a mnohé postavy bez dořečení. Jak to dopadlo s hérečkou? Jak to dopadlo na taneční soutěži? Jak to dopadlo se záletným manželem? Proč si dcera nechtěla muzikanta vzít, jaký měla důvod? Viděl vnuk duchy i posléze? Atd. (17.02.2014)

Hodně jsem se tohodle pokračování bál. Nechápu, kam ti tvůrci pořád chodí na pokračování legendárních českých filmů. Nicméně dědictví se v tomhle roce natočilo a tak jsem nemohl říct, že na něj nejsem zvědavý. Ještě, když si ho Bolek Polívka zase napsal sám. A výsledek není tak úplně zlý. Sice je tu plno scén, které čerpají z původního filmu, což se dalo čekat. Také tu ale jsou nové scény a nápady, u kterých se člověk upřímně zasměje. No a jelikož si to Bolek napsal sám, tak mám trošku pocit, že si v tom nechal promítnout i kus ze svého života. I proto se to nejspíš odehrává na "jeho" farmě a i proto to tak nějak moc připomíná jeho život v posledních letech. Každopádně je vidět, že pro to udělal maximum, což je vidět v samotném hereckém obsazení, které se nezměnilo od prvního dílu a ještě pár dalších zajímavých jmen přidal. I jsem rád, že se melancholickou náladu snažil hodit na druhou kolej. U takových Sněženek a machrů to bylo až otravný. Já se totiž chtěl hlavně zasmát a tady to fakt tak nějak vyšlo. Takže...proč ne. (30.11.2014)