Tanec reality

Pošuk a narcis Jodorowsky dostal po 25 letech peníze na další film, obsadil do něj snad celou svoji rodinu, ale mnoho překvapení se nekoná, film obsahuje vše, na co jsme u něj zvyklí. Nepočítáme-li HD kvalitu a občasné decentní digitální triky, klidně by film zapadl mezi jeho kultovní kusy ze 70. let. Jen by filmu prospělo zkrácení o půlhodinu. (22.10.2014)

Ze začátku jsem si říkal, že je to až překvapivě srozumitelné a snadno přístupné, ale zhruba kolem té scény, kde kozatá máma, co místo mluvení zpívá, uzdravila manžela tím, že se na něj vymočila, jsem svůj názor definitivně změnil. Druhá polovina už se leckdy dost vleče, obzvlášťe části zaměřené pouze na otce, ty o malém Alejandrovi byly pro mě mnohonásobně zajímavější. Pořád ale jako celek hodně zajímavá záležitost, ačkoli se Svatou Horou se v mých očích rovnat nemůže. 7/10 (09.03.2020)

Tanec (sur)reality natočil Alejandro Jodorowsky skoro v 85. Vzdejme mu poctu už za to, jak mu to ještě myslí, a co ho všechno napadá. Ano, není to příliš originální, už se s tím setkal a známe to i my. Ale to, jak vše zkomponoval, dal tomu svůj řád a spád, je prostě úžasné. Skoro čtvrt století nic netočil, a tak toho musel stejně mít plnou hlavu. Taky se mu (za tu dobu) rozrostla rodina, a udržet její pozornost a kázeň je určitě náročnější než by bylo v případě běžných herců: His son, Brontis Jodorowsky hraje Jaimea. Adan Jodorowsky hraje anarchistu a složil filmovou hudbu. Syn Alejandra Jodorowského hraje teosofistu (malého Alejandra učí mantru" gaté, gaté, pargaté, parasamgaté, bódhi sváhá, kterou měl v oblibě i Allen Ginsberg). Adan Jodorowsky hraje anarchistu a je autorem filmové hudby. Pascale Montandon-Jodorowská, Alejandrova žena, navrhla kostýmy... Myslím, že starý Jodorowsky je mi lecčím bližší, myslím, že i lecčím víc než jen tocopillskými hasiči. (10.02.2020)

Zázrak.. V době velkohubých a epicky se tvářících filmových nonsensů přichází Alejandro s filmem tak skromným, hlubokým, osobitým a hlavně osobním, že to bere dech. Nejde o prostou autobiografii, ale čistě o psychomagický akt ve kterém Jodo znovu prochází svým dětstvím a imaginativní tvorbou nové filmové reality napravuje dávné ale hluboce zakořeněné křivdy, chyby a traumata a tím zpětně léčí jak sebe tak své syny a potažmo možná i sem tam nějakého diváka... Pravda je, že problém může být v právě v tom jak osobní a umělecky čistý tenhle film je. Pokud totiž divák není alespoň zběžně obeznámen s Jodorowského konceptem psychomagie a pokud nemá absolutně žádné ponětí o jeho dětství, dospívání, vztahu k rodičům atd.. nejspíš asi nevytuší kde právě probíhá jaký zázrak a celý film je pak jen jakousi řadou bizarních situací.. Ale není :) ..... Zázrak (26.10.2016)

Bohužiaľ, žiadny Jodorovskeho Fanny a Alexander sa nekoná. Majster priniesol autobiografický balík svojich najtypickejších trademarkov, ktorý však namiesto neuchopiteľnej vnútornej magickosti, hlavnej hnacej sily jeho predošlých filmov, predkladá iba akýsi rozriedený fairy-tale opar, neschopný vytvoriť koherentnú, pútavú atmosféru. Z filmu nevyteká do diváka žiadna "ektoplazma". Všetko potrebné bolo povedané v predošlých filmoch a La Danza de la Realidad vyznieva do stratena ako nepotrebný návrat. Zbytočnosť. (03.03.2015)