Alexandr Něvský

Nějak zde (ale i na imdb) chybí v kolonce žánr „komedie“. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem se po většinu filmu smál…ano, snímek nabízí několik vtipných momentů a taky je tak doopravdy myslí, ovšem drtivá většina humoru je (silně) nechtěná (i k když v případě „házení dětí“ či „lišky a zajíce“ jsem si neodvážil tipovat). Čekal jsem něco na způsob historického „velkofilmu“ a dostal téměř jeho nevyžádanou parodii. Od „exteriérů“/kulis (nejvíc mě sejmuly „kusy ledu“) přes hudbu (Prokofjev?! Některé motivy snad, ale „to“, co hrálo třeba k příjezdu nepřátel, fakt složil on?), kostýmy (hlavně ty německé…a obecně „papírové“ helmy), kameru (ty typické záběry na hrdiny proti nebi), choreografii soubojů (vzhledem k roku vzniku jsem nečekal zázraky, ale takový amatérismus také ne), postavy (kladné i záporné, skoro všechny k popukání), režimní příspěvek (bez sedláků to samozřejmě nejde!), heroický patos (obcházení mrtvol mě nutilo obracet oči v sloup asi nejčastěji), až k „důraznému“ poselství (které jsem málem nepostřehl a tudíž bych prosil pro mě, tupce, zopakovat), hodně z vyjmenovaného působí více či méně nechtěně směšně. Nechybí samozřejmě sem tam i nějaký ten podařenější moment a kupříkladu takové davové scény se podařilo ukočírovat slušně, ale to jediné, co na filmu skutečně oceňuju, je dobový podtext, a chtělo by se říct skoro až vizionářství (nikoliv však filmové). Avšak ani to (podobně jako úcta k režisérovi, která v tomto případě vůbec není na místě), mě nepřiměje přidělit snímku víc než 2*. (13.04.2015)

Vlastně všechny Ejzenštejnovy filmy byly natočeny na objednávku režimu, jinak to vlastně ani v sovětovém státě nebylo možné. Všem hrozil pád do propasti vulgárního propagandismu a plakátové fráze. Takřka všechny se jí dokázaly vyhnout. Skutečné osobnosti, která nikdy zcela nezradí svou věrnost svědomí a vyznáváným hodnotám, se to pro její zakořeněnost asi ani stát nemůže. NĚVSKIJ - jak přesně zní název filmu - zákládá působivost svého účinu na vskutku mužném Čerkasovově zjevu. A nejen na něm: o kouzlu bitevních scén, planoucí Prokofjevově hudbě, nezastíraném patosu tu už řeč byla. Podle připojených ohlasů se zdá, že minimálně valná část těch, kdo film hodnotili, rovněž tomuto jinak zatracovanému prvku (patosu) v dobrém slova smyslu podlehla. Není to nelidské - naopak, je to normální pro nadosobně cítící a myslící lidi. Bylo to normální pro dobovou světovou filmovou produkci. Na pozadí končících moskevských procesů vzniklo dílo, schopné vzdorovat ochromující hrůze, kterou s sebou přinesly. A dílo právě proto - a přes to - nadčasové. Burcující a naději budící a povzbuzující. (02.12.2007)

Hrdinný ruský lid, každý muž, každá žena, se musí pod vedením mocného vůdce semknout (žádný individualismus), aby mohl rozdrtit (žádná ofenzíva) zfanatizované germánské bestie (žádná lidskost), ohrožující jejich milovanou vlast. (Kněží s háknkrajcovými výšivkami samozřejmě stojí na samém vrcholu veškeré prohnilosti.) Teprve během bojů, spíše rozverných než děsivých a vyvíjejících se v prospěch Rusů s pohádkovou samozřejmostí, máchá mečem každý sám za sebe. Přinejmenším z formálního hlediska - bijci čelící nepřátelským kusům beztvářných plechů jsou snímání v oddělených záběrech. Ejzenštejnův první zvukový film je protiněmecká propaganda každým patetickým gestem, což režisérské legendě k jejímu vlastnímu znepokojení údajně zajistilo pochvalu od Stalina („Přeci jen jseš bolševik, Sergeji") a zachránilo kariéru ohroženou po rozcupování projektu Běžin luh. Ideji „my se ubráníme" je ve filmu podřízeno veškeré dění. Hodinu se k bitvě schyluje, půl hodiny se bitva bojuje, dvacet minut bitva doznívá. Nic složitějšího. Přítomnost ejzenštejnových trademarkových záběrů (postava zabíraná s velkou hloubkou ostrosti z profilu a dalekosáhlá krajina za ní), Prokofjevova burcující hudba ani mistrná syntéza obrazu a zvuku ve scéně s prolamujícím se ledem nezměnilo mé přesvědčení, že němé Ejzenštejnovy filmy (Křižník Potěmkin, Stávka) měly větší údernost. 70% Zajímavé komentáře: berg.12, sportovec, Lavran (13.11.2013)

Bezpodmínečné must see, i kdyby vás nechávalo chladným Ejzenštejno renomé a chtěli jste se jen od srdce zasmát nad (ne)obratností protiněmecké propagandy. Osobně jsem se bavil královsky. Všechen ten úžasně naddimenzovaný patos, všechny ty totální vlastenecké promluvy, to démonizování teutonů (dokonce házejí děcka do plamenů a nikdy se neusmějí!), ty naprosto bezkonkurenční tvůrčí nápady (bohatýr si uprostřed bitvy bez okolků vybere time out, se slovy "Žij blaze, Vasko!" pozvedne vědro a napojí se "energy drinkem", padlí procitající na bitevním poli a volající své ženy, svastiky na taláru zlověstného německého biskupa...), to nádherně okaté ateliérové natáčení se zaručeně umělým prašanem, ty úžasně ploché postavy v čele se superspravedlivým a moudrým knížetem Alexandrem (po slavném vítězství na Čudském jezeře, kde se Řádové armádě dostalo řádné koupele, propustí na svobodu všechny obyčejné - však za nic nemůžou - pěšáky, rytíře nechá vyměnit za mýdlo, ale vlastizrádce vydá napospas vyhecovanému davu!) a v neposlední řadě to nedostižné obrazové mistrovství, ten cit pro kompozici záběrů a jejich výsledný montážní sled (jakkoli působí anachronicky) včetně sjednocení obrazu s geniální Prokofjevovou hudbou. (25.07.2009)

Nečekal jsem, že takovýto film bude plynout jako voda, hlavně po zkušenosti s Čapajevem, ale když je každý obraz komponován tak precizně a velkolepá bitva, která zabírá notnou část filmu,uchvacuje monumentalitou a pohybově velmi zajímavým řešením. K tomu navíc přičtu scénu utonutí křižáků na zamrzlém jezeře v Ejzenštejnově tradici nejlepších atrakcí. Místa pro ideologii tu moc není, spíše vítězí hrdé vlastenectví, které však hlavně v závěru působí nepříjemně agresivně a hlavně pojetí samotného Něvského mi příliš symptatické nepřišlo. (05.06.2009)