Alexandr Něvský

Nějak zde (ale i na imdb) chybí v kolonce žánr „komedie“. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem se po většinu filmu smál…ano, snímek nabízí několik vtipných momentů a taky je tak doopravdy myslí, ovšem drtivá většina humoru je (silně) nechtěná (i k když v případě „házení dětí“ či „lišky a zajíce“ jsem si neodvážil tipovat). Čekal jsem něco na způsob historického „velkofilmu“ a dostal téměř jeho nevyžádanou parodii. Od „exteriérů“/kulis (nejvíc mě sejmuly „kusy ledu“) přes hudbu (Prokofjev?! Některé motivy snad, ale „to“, co hrálo třeba k příjezdu nepřátel, fakt složil on?), kostýmy (hlavně ty německé…a obecně „papírové“ helmy), kameru (ty typické záběry na hrdiny proti nebi), choreografii soubojů (vzhledem k roku vzniku jsem nečekal zázraky, ale takový amatérismus také ne), postavy (kladné i záporné, skoro všechny k popukání), režimní příspěvek (bez sedláků to samozřejmě nejde!), heroický patos (obcházení mrtvol mě nutilo obracet oči v sloup asi nejčastěji), až k „důraznému“ poselství (které jsem málem nepostřehl a tudíž bych prosil pro mě, tupce, zopakovat), hodně z vyjmenovaného působí více či méně nechtěně směšně. Nechybí samozřejmě sem tam i nějaký ten podařenější moment a kupříkladu takové davové scény se podařilo ukočírovat slušně, ale to jediné, co na filmu skutečně oceňuju, je dobový podtext, a chtělo by se říct skoro až vizionářství (nikoliv však filmové). Avšak ani to (podobně jako úcta k režisérovi, která v tomto případě vůbec není na místě), mě nepřiměje přidělit snímku víc než 2*. (13.04.2015)

Na film sa treba pozerať z historického kontextu. Je prekvapujúce, že má veľa historických paralel s neskoršími udalosťami z druhej svetovej vojny. Taktiež nikto nechcel veriť, žeby Nemci napadli Rusov, taktiež nikto nechcel veriť, žeby oslavovaný hrdina, či pýchy krajiny mohli padnúť, taktiež boli vodcovia namyslení, taktiež Sovieti začali vyhrávať, keď obkľúčili nepriateľa, konkrétne okolo Stalingradu, ale nepriateľ sa ešte raz vzoprel, konkrétne u Kursku. Taktiež Nemci zabíjali aj deti a starcov, taktiež prebiehalo jednoduché verbovanie na ochranu vlasti, či démonizovanie alebo zosmiešňovanie nepriateľa, no hlavným hrdinom ako vo filme Alexander, teda Stalin nebol. Hudba bola miestami ozaj účelová, malo to vtedy pozdvihnúť sebavedomie, paradoxne to vtedy bolo veľmi protinemecké, ale vtedy to mohlo byť aj právom, čo je škoda, že to potom zakazovali. Treba si uvedomiť, že sa jednalo o stredovek, kedy cirkevní predstavitelia hlásali nezmysly, viedli vojny, križiaci pustošili krajiny, ale je vtipné sledovať deravé kýble na hlavách akože Nemcov, oblečenie bolo veľmi zaujímavé. Film nie je nudný, ale ospevuje násilie, čo už v dnešnej dobe mi nie je veľmi blízke. beriem ho ako historický film, výplod svojej doby, ruským spôsobom ospevovať svojich hrdinov minulosti. Dosť mi tu chýbajú väčšie ruské reálie, ale na druhej strane je to vojnový film, čo spĺňa, je tam stratégia, lenže je to skôr symbolický film, každá scénka akoby bola symbolom niečoho. Záver s tými dievčinami ma ozaj prekvapil, lebo som myslel, že jeden z nich neprežije. Tento film stojí za to si pozrieť, aj keď ho netreba brať doslovne, ale skôr symbolicky. Záverečné slová platia asi v každej krajine a sú diskutabilné najmä z náboženského hľadiska, veď brániť svojich blízkych alebo trpieť a nechať sa zahubiť? Verte mi, že to nie je tak jednoznačné, ako si mnohí môžte myslieť. Tento film nie jen príkladný, má veľa znakov skoro až propagandy, aj keď pre mňa len náznakov, skôr to bol vlastenecký film, ale na druhej strane mi je celkom sympatický, nesnaží sa ruský ľud prehnane vychvaľovať, je svojský. (09.12.2012)

Tenhle film snadno složíte z jednoduché rovnice. Výborná Prokofjevova hudba dělá víc než polovinu. Krásná kamera, kterou zas připisuji Ejzenštejnovi, dělá zbytek. Shrneme-li to, vyjde vám film velmi estetizující. Lze říci: umělecký. Myslím, že je to zvláštnost ruské a také třeba japonské kinematografie, že i hrůzné věci zobrazené na plátně vypadají v jejich podání velmi krásně. Hned zpočátku uvidíte mrtvolu ohlodanou na kost. Při pohledu na ten záběr jsem však pocítila jen okouzlení kompozicí a celkovou výstavbou scény, nikoliv děs. Alexandr Něvský je prostě jedním z těch krásných černobílých středověkých filmů, třeba jako naše Markéta Lazarová. Ale. Kromě kamery a hudby, ostatní věci film už jen shazují, například scénář. Druhý díl Vávrovi husitské trilogie si z tohohle filmu, myslím hodně odnesl (křižáci topící se na ledu nebo na blátě – to vyjde nastejno, všechen lid beroucí se k boji, tragický milostný trojúhelník a samozřejmě moudrý a odvážný vojevůdce). Vše je samozřejmě velice patetické. Český film by takovou nálož hrdinnosti a odhodlání ani neunesl, ale v Rusku se to ztratí. (Mimojiné: Distribuce filmu byla pozastavena po té, co Rusko uzavřelo mírovou smlouvu s Německem. Není divu, jasně se tu praví, kdo je nepřítel. Když Německo napadlo SSSR zase se do distribuce vrátil.) (15.10.2004)

Vlastně všechny Ejzenštejnovy filmy byly natočeny na objednávku režimu, jinak to vlastně ani v sovětovém státě nebylo možné. Všem hrozil pád do propasti vulgárního propagandismu a plakátové fráze. Takřka všechny se jí dokázaly vyhnout. Skutečné osobnosti, která nikdy zcela nezradí svou věrnost svědomí a vyznáváným hodnotám, se to pro její zakořeněnost asi ani stát nemůže. NĚVSKIJ - jak přesně zní název filmu - zákládá působivost svého účinu na vskutku mužném Čerkasovově zjevu. A nejen na něm: o kouzlu bitevních scén, planoucí Prokofjevově hudbě, nezastíraném patosu tu už řeč byla. Podle připojených ohlasů se zdá, že minimálně valná část těch, kdo film hodnotili, rovněž tomuto jinak zatracovanému prvku (patosu) v dobrém slova smyslu podlehla. Není to nelidské - naopak, je to normální pro nadosobně cítící a myslící lidi. Bylo to normální pro dobovou světovou filmovou produkci. Na pozadí končících moskevských procesů vzniklo dílo, schopné vzdorovat ochromující hrůze, kterou s sebou přinesly. A dílo právě proto - a přes to - nadčasové. Burcující a naději budící a povzbuzující. (02.12.2007)

Sergejovi zakázali príliš inteligentnú montáž na sovietske publikum, dali mu do ruky prácu s dialógmi a hneď bol oheň na streche. Alexander je v podstate zameniteľný socialisticko realistický film s akýmkoľvek režisérskym rukopisom tej doby. Ak by tu samozrejme neboli tie úchvatné megalomanské bojové scény. Ak by tu nebola tá prelomová Prokofjevova hudba. Pokiaľ sa ale od naivných patetických dialógov odosobníte, dozviete sa niečo o historickom pozadí legendárnej bitky, ktorú podrobne Ejzenštejn popisuje v svojej knihe Kamerou, tužkou a perom (alebo nejak podobne). Niekedy pred koncom prvej hodiny je situácia dostatočne pripravená nato, aby sa film akčne rozbehol a on tak činí a musí to baviť každého. Výrazne pomáha prostredie akejsi nekonečnosti horizontu, akejsi neukotvenosti v priestore. Podľa Alexandra sú strihnuté aj dnešné (a včerajšie) historické veľkofilmy s jednou ústrednou bitkou. Patetické preslovy, divácka príťažlivosť, doslovnosť. Pri topení Nemcov som mal pocit, že ich pod vodu vťahuje nejaká obrovská chobotnica. (14.04.2014)