Kaidžútó no kessen: Godzilla no musuko

Fukudo, pochop prosím, že já chci vidět Godzillu, jak boří města a rozšlapává tančíky a ne bloudění kdesi v přírodě. Tam ať působí King Kong, ale Godzilla prostě patří do města! Nepřátelé nebyli špatní, celkem hezké loutky, ale tradiční protivníci to nebyli. Ale hlavně je Fukuda zodpovědný za narození nejprotinějšího tvora v Godzillím universu. (21.03.2013)

Nepříliš atraktivní tatínkovský design Godzilly a dětinská Minilla sráží jinak velmi povedený sci-fi příběh o kontrole počasí. Kombinace ještě usilovnějšího cílení na to nejmladší publikum a jinak vcelku (opravdu jen v rámci kaiju možností) dospělý příběh působí trochu podivně. Pěkné kulisy džungle a povedená ostatní monstra však vše příjemně vyvažují. Fukudův předchozí díl s Ebirou byl však přeci jen lepší. (08.06.2016)

Experimenty s počasím ano, že by jejich důsledkem byly obří kudlanky, mi ovšem nějak uniklo. Každopádně kudlanky jsou skvělé, když se ale probudí obří pavouk, stává se on číslem jedna. A jak se zdá, ani Godzilla nemá dostatek sil proti jeho lepkavým pavučinám a smrtícímu bodci (který zde nahrazuje chelicery). Souboj Godzilly s pavoukem patří k tomu nejlepšímu! Samozřejmě mladé godzillátko s výrazem debila posouvá film zbytečně do roviny parodie a trapné komedie, kdo má však rád tenhle typ filmů, nenechá si tím malým zmetkem zkazit zážitek. Vyzdvihnout je třeba i solidní kameru a slušnou hudbu. Mé hodnocení je částečně ovlivněno nostalgií, ale překvapilo mě, jak jsem si film i po hodně dlouhé době znovu užil. (20.06.2019)

Ano, na snímek „Kaijuto no kessen: Gojira no musuko“ se dá dívat jako na naivní banalitu, protože nějaké roztomilé stvoření v kaiju filmech nemá místo. Jenže Fukuda ukázal, že to jde i s tou komediální rovinou, protože ten finální souboj, který je pořádně dlouhý, to nijak neohrozí. Lidé v kostýmech pořád nejsou ono, ale jsou zde i další triky a musím říct, že mi rozhodně nepřipadají špatné, naopak, nějaká snaha zde cítit je. Příběh je jednoduchý, ale celkově baví. Díky té komické rovině a rodinnému poutu je tu také lepší přístupnost pro širší publikum. (21.12.2014)

Celkem pěkný, konzistentní příběh, ale dva body jej u mě srážejí... 1. antropomorfnost Godzilly (a hlavně jejího syna) se už vymyká hranicím, ve kterých dovolím své představivosti vidět monstra. Je tu prostě velký chlap v latexu, který hraje neohrabanou příšeru... A je tu dítě v pyžamu s přidělaným ocasem, které už se vůbec nesnaží o respekt budící pohyb stotunového monstra, ale poskakuje jako 100% člověk. Hm. Aspoň že to trochu bylo kompenzované velehmyzem, do kterého se lidský herec nasoukat nemohl... 2. hlavní postava (nemohu nazvat hrdinou) se zejména v první půli chová jako strašný debil. A má to asi být jemně vtipné nebo dokonce to má být jen jeho mladicky nerozvážná povaha. Takže kvůli tomu u mě skoro palec dolů. Ale docela se mi líbil způsob, kterým byl přemožen megapavouk, dojemné... (25.02.2012)