Cartouche

Mistr Belmondo a madam Cardinale zábavně, příjemně a někdy dramaticky vážně podávají příběh, jehož linie jasně odpovídá jiným filmům o legendárním hrdinovi, co bohatým bral a chudým dával. Člověk pak nemusí dávat pozor, aby mu něco neuniklo z děje, a spíš si vychutnává romanticky naivní šermířské scény, rychlost vysvobození zajatců, lásku na první pohled a další komické situace, kterých je tam z dnešního pohledu, myslím, víc než autoři zamýšleli. Prostě krásně kýčovitý odpočinek po náročném úterním dni. (05.05.2010)

Neměla jsem vůbec tušení, že král pařížských zlodějů Louis-Dominique Bourguignon, zvaný Cartouche, je skutečná postava. Cartouche velice dlouho unikal spravedlnosti, ale nakonec byl dopaden a v roce 1721 popraven na známém náměstí Gréve. Režisér Philippe de Broca si ho trošku zromatizoval a dodal mu na větším půvabu, oživil tak jednu legendu. Belmondovi byla role ušita přímo na tělo a Claudia Cardinale byla také skvělá. Já mám ráda filmy typu Fanfán Tulipán, Tři mušketýři aj., takže jsem se výborně bavila. (16.04.2009)

Snažil jsem se, ale přesto se mi tento film nelíbil. Je pravda, že Belmondovi role drzého darebáka sedí, ale nebaví mne dívat se na filmy, které straní lůze a podsvětí, a naopak karikují šlechtu, církev a neuznávají zákon. Jako dítě jsem to nechápal, ale nyní je mi jasné, proč komunistické Československo vítalo takovou tvorbu ze Západu (Francie, Itálie), rovněž ovlivněného salonním marxismem (podobně viz Robin Hood a podobní hrdinové-rebelové). Zde je nutno podotknout, že dobrodružné francouzské filmy s Jeanem Maraisem jsou lepší, na rozdíl od tohoto mají úroveň a eleganci. (06.02.2008)

"Proč by měl člověk myslet na spoustu žen, ale pak žít jen s jednou?" Cartouche mě svým filozofováním, šermováním, sváděním i okrádáním šlechty dost baví. A Hezoun s Krtkem jsou taky vynikající. Ovšem na Venuši nikdo z nich nemá. Tahle drzá slečna je prostě dokonalá. Takže až ji zase moje bystrý oko spatří na obrazovce, tak si nabrousím šavli, naskočím na houpacího koně a vyrazím si společně s Cartouchem užít srandu do nějakýho kláštera. A když se tam hrdina zdrží, tak je mou povinností věnovat se Venuši. Už se na to těším. (09.04.2023)

Cartouche nebyl schopen přinést mnoho originálního a tak těží z minulosti. V první půli především ze zdařilého Fanfána Tulipána, kteréhož je napůl variace a napůl kopie, ovšem bez jeho lehkonohého humoru, který je proti vrchnosti mnohem přesněji zacílen. V druhé vstupuje Cartouche do role Robina Hooda se vším, co k tomu patří, krom síly mýtu, již si s sebou anglický zbojník nosí. Naopak vydechuje atmosféru vyhřezlou zřejmě z nějakého budovatelského filmu, pravda, bez řečí o budování. Ovšem svoboda, ta musí být, a rovnost jakbysmet a jak lépe je symbolizovat než nasadit, i přes existenci překrásné novomanželky, do hlavy Cartouchovy touhu obcovat s královskou dcerou. Ale za nevěru to prosím nepovažujme, vždyť Venuši, narozdíl od Fanfánovy Adélky, která, stalkerka jedna, ani nebyla jeho ženou a Fanfánovými zálety trpěla, to nijak zvlášť nebolí. Cartouchova sexrevolucionářka před sexříjnem prská ve skutečnosti jen naoko, vždyť je ráda jaký je ten její chlapák chlapák. Jen úplný závěr vytrhl mě z lhostejnosti a za něj třetí hvězda. Slabé ***. (25.07.2009)