Cartouche

Říká se, že slovo dělá muže. Osobně si myslím, že to je blbost a že muže (a ženu) dělají a vždycky budou dělat činy. Tvoří ho odvaha nebo zbabělost, s jakou přeskakuje nebo podlézá překážky, které nám život staví do cesty ochotněji než budovatel steeplechase, tvoří ho schopnost milovat a přiznat si to nebo neschopnost a zapírání téhož s machistickou pózou toho, pro koho mají city cenu rozšlápnuté sedmikrásky, tvoří ho ochota se smát vždy, všude a všemu včetně vlastní osoby nebo studenočumákovitost nafouklá z čeledi namyšlenovitých, tvoří ho hrdost a odhodlání stát rovně nebo odevzdanost a ohnutý hřbet pod zupáckou botou. Pro Cartouche vždycky platily ty první možnosti, stejně jako pro jeho představitele, i kdyby za to měl zaplatit cenu nejvyšší (a jak mnozí z nás vědí, nejvyšší cenou není náš vlastní život). Nedat někomu takovému maximální ocenění? To bych musela být ještě větší blbec, než jste doufali, moji milí. (05.05.2008)

Bože, nechápu, proč každý tak vychvaluje Marilyn Monroe. Z téměř stejné generace Claudia Cardinale je / byla milionkrát hezčí baba. Možná byla tenkrát jiná doba, ale z dnešního pohledu mi Claudia přijde jako bohyně a Marilyn jako průměrná ničím extra zajímavá dívčina. Co se týče filmu, tak když se odprostíte od té božské Claudie, zůstane vám i tak naprosto dokonalá zábava. Belmondo je fantastický, některé jeho hlášky jsou kultovní. Bylo to poprvé, kdy zkusil komedii a hned je poznat, že tento žánr mu je ušit na míru. Protože i přes nesporné dramatické kvality, jeho neznámější, nejslavnější a nejúspěšnější filmy jsou právě komedie. (05.11.2013)

Další ze skvělých hlavních párů francouzské klasiky (CC je neskonale krásná a přirozená a Belmondo je zkrátka... Belmondo, ten rozverný, sršící Belmondo), těch kostýmních starých filmů s neohroženým hlavním hrdinou, na které se dá dívat znova a znova. Náboj, šarm, krásné obrázky, podmanivá hudba. Ráda se propadám do těch prosluněných vyhřátých peřin a nechám se objímat tím, co mám ráda a tak dobře to znám. V těchto případech mi ani dabing nevadí. (07.07.2012)

Mladý Jean-Paul Belmondo, krásná Claudia Cardinale, beze sporu velice zajímavý Jean Rochefort, moc se mi líbil, on i jeho filmová postava, a statný Jess Hahn, byl skvělý, v dobrodružném příběhu o králi pařížského podsvětí.. Viděla jsem tento snímek již před lety, nicméně ten závěr mi tak vyrazil dech, že jsem nebyla s to hodnotit.. Dnes vnímám tenhle film o poznání vlídněji, lépe mu rozumím a se zalíbením sleduji proměny hlavní postavy, z bídy k bohatství, od bohatství k rozmařilosti, od rozmařilosti k tragédii, až po smutné prohlédnutí.. Svou životní cestu přesto nezměnil, chtěl žít naplno a brát vše, co mu život nabídl, či co si od něj chtěl vzít.. Carpe diem.. (19.01.2021)

Cartouche je proutník o tom žádné spory. Cartouche je ale také film, kterých ve Francii točili v té době kvanta. Jistě tenkrát byly velice úspěšné. Dnes mají máloco říci. Až na pár vyjímek, mezi které Cartouche rozhodně patří. Krom toho, že historicky podkresuje onu dobu naprosto precizně, jak to Francouzi dovedou. Objeví se bitvy, které na dobrodružný film vypadají skvěle a milostné scény také zašachují s příběhem. Hlavní je stejnak Cartouche. Jean-Paul Belmondo ho hraje tak jako by on sám byl právě takovým mužem. On ani nemusí hrát, on takový prostě je. Na světě pak existuje pramálo lidí, kteří by řešili debatu takovou jaká je právě v tomto filmu: --- Říkají mu Hezoun - Kdo je sakra ten Hezoun? (16.08.2007)