Muž z Acapulca

Naprosto skvělá komedie s báječným Belmondem v sebeparodující dvojroli ošuntělého spisovatele, loosera Francoise Merlina a božského magnifique super-špiona Boba Saint-Claira. Film se na první pohled může zdát jednoduchý, zápletka prostá, ale ve skutečnosti je důmyslně propracovaný a jeho největší síla leží v detailech, ať už co se týče dokonalého prolínání Merlinova pařížského světa do agentova Acapulca plného mrtvol, tak v případě scén parodujících (nejen) bondovky... Vtipné scény: Rodriguez byl sežrán žralokem v budce když telefonoval; Ta nevěsta na mě střílela na letišti; Bylo podezřelé, jak před náma pořád maloval tu bílou čáru; -Kam nás to vedou? - Do vltulníku. Ale nelozčilujte se, má dlahá. Já vás z toho malélu dostanu! ; Ariano, mě je trapné představit vám největšího padoucha světa:D ; atd atd. báječná je taky hudbička, všudypřítomní mexičti mariachis a naskakování do auta:) Zábavné jsou také scény, kdy se naštvaný spisovatel rozhodl s agentem zatočit, je cítit, že scénaristé se skutečně vyblbli! Tohle je prostě film, který když dávaj v televizi, tak se koukám. (22.11.2004)

„Našiel sa žralok, ktorý zabil Rodrigueza? Áno, už je z neho konzerva!” • Záverečný, tretí diel, zo vskutku ktorého následne vzišla i akási »trilógia o mužovi«, vždy sa mimochodom nachádzajúceho v rozdielnych zemepisných šírkach a dĺžkach, a k tomu i s ústredným predstaviteľom v podaní Jeana-Paula Belmonda, ktorý zakaždým stelesnil úplne iného protagonistu, ale zase zvyčajne s naprosto identickým zápalom po danej veci v podobe krkolomných, akčných kreácií od výmyslu sveta, kde rozhodne teda zapracovala i kreatívna stránka zo strany režiséra Phillippea de Brocu, ktorý tentoraz vytvoril svoju ďalšiu nadštandardnú «brokovinu», počas ktorej na mňa zase vystrieľal i neúrekom brokových, hyperaktívnych scén, a to konkrétne i v náležite podanom spracovaní, ktoré by sa v podstate dalo rozdeliť na akési dve časové roviny: 1). v prvej medzitým vystupovala ústredná postava akčného [špiónskeho] hrdinu Boba Saint-Clara, ako vystrihnutého z napínavých dobrodružstiev o Jamesovi Bondovi. 2). sa na radu dostal i akýsi mimoriadne roztržitý spisovateľ François Merlin, ktorý vlastne o tomto hrdinovi práve píše akýsi hodne prehnaný román, pričom by sa dalo podotknúť, že obidva prvky budú postupne akosi splývať dohromady, až sa tým pádom utvoril celistvý celok, ktorý v rámci všetkých možností ponúkol: nadštandardný, Veľkolepý prejav v podaní charizmatického hráča; skrz-naskrz Bébelovým cítením, nadštandardným spôsobom ukotveného z predchádzajúcich videní. • V prvom rade by som snáď uviedol vec na pravú mieru v takom zmysle, keď si myslím, že Herec s autorom, si chceli určite priamo odteraz asi najviac vystreliť z bondoviek, čiže inými slovami povedané; spoločným úsilím vytvorili akúsi podarenú «paródiu na bondovky», ktorá sa naostatok ani vôbec nebrala vážne, skôr celkom naopak, jedná sekvencia bola absurdnejšou, než tá nasledujúca, a nejako obdobne to pokračovalo až do konca. • Divák sa musí na samý úvod [i]hneď a priam čo najideálnejšie naladiť na ich »humornú frekvenciu», k čomu by mohla tiež dopomôcť i samotná účasť anglickej krásavice Jacqueline Bissetovej, ktorá ústrednému aktérovi veľmi zručne sekundovala... (01.02.2024)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)

Do tejto snímky som vstupovala s miernou neistotou, ale už po niekoľkých minútach som bola na perfektného Belmonda neuveriteľne nažhavená :) Dva odlišné pohľady, jeden hrozivý, druhý absurdný, dve odlišne vykonštruované situácie, jedna sarkastická, druhá vážna. Občas to skĺzalo do krvavých nechutností, občas do miernej nudy, ale inak si to drží čistý nadpriemer, aj vďaka parodujúcemu Belmondovi. 70% (04.03.2010)

Viem si predstavit, ze tato humorna dobrodruzno-akcna romanca by sa mi pred 20-rokmi pacila urcite omnoho viac, ako dnes, pretoze francuzske alebo talianske komedie som jednoducho zboznoval. Teraz som zvedavy na dalsu komediu s Belmondom ZVIRE (1977). Jacqueline Bisset bola sympaticka, Belmondo ako srandovny trotlik v ulohe spisovatela, ktory ziarlil na vlastnu postavu vo svojich kniznych scenaroch, len dnes mi to vsetko uz prislo trosku prehnane. Ale nevadi, 90 minut bolo znesitelnych, takze v pohode. U mna tak na jedno pozretie... 12.03.2010 _______ Jean-Paul Belmondo - (Bob Saint-Clar / Francois Merlin) +++ Jacqueline Bisset - (Tatiana / Christine) +++ Vittorio Caprioli - (Karpof / Charron) +++ Hans Mayer - (Plukovník Collins) +++ Monique Tarbes - (Pani Bergerová) +++ Bruno Garcin - (Pilu) +++ Jean Lefebvre - (Elektrikár) +++ Hudba: Claude Bolling +++ (12.03.2010)