Režie:
Georges LautnerKamera:
Henri DecaëHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Desailly, Cyrielle Clair, Marie-Christine Descouard, Elisabeth Margoni, Jean-Louis Richard, Michel Beaune (více)Obsahy(1)
Joss Beaumont byl jeden z nejlepších francouzských tajných agentů. Především proto mu byl „ve státním zájmu“ svěřen tajný úkol – v jakémsi africkém státě odstranit diktátora. V Paříži však došlo ke změně politického kurzu a útok na nepohodlného politika se stal z hospodářských důvodů nevhodným. Beaumontovi nadřízení zvolili tu nejjednodušší cestu – nechali svého agenta odsoudit a poslat na doživotí do trestaneckého tábora. Beaumontovi se podaří uprchnout a vrací se do Francie posedlý myšlenkou na pomstu, tedy dokončit svěřený úkol! Úmyslně prozradí bývalým nadřízeným a kolegům svůj plán a odtroubí tak zběsilý hon, kde lovnou zvěří je on sám. Nebude to jednoduché, neboť Beaumont, a toho jsou si všichni vědomi, byl jedním z nejlepších. Ostatně tak jako Jean-Paul Belmondo! (Česká televize)
(více)Recenze (538)
Tak tohle bude patrně ten nejsměšnější film co jsem kdy viděl spolu s nejabsurdnějším hodnocením a kultem kultovosti. Opravdu směšné v každém ohledu. Postsynchrony lítají v éteru doplněné ruchy soubojů, které by vytvořil lépe a věrohodněji zřejmě i zvukař z mateřské školky, souboje dokazují, že i když se svého soupeře ve skutečnosti nedotknete, příval větru z vaší paže je tak silný, že ho odfoukne pryč. Střih je dokonale toporný a frigidně souzní s hereckými výkony, které jsou patrně tím největším skvostem celého tohodle slavného spektáklu. Profesionála jsem si pustil na základě knížky o Morriconem, kde je Profesionál popisován jako film, který Ennia proslavil v celé Francii ze všech filmů nejvíce. Když jsem ale hodinu a půl poslouchal neustále dokola jedno a to samé hudební téma, opět jsem musel jen kroutit hlavou nad tím, co může ta široká divácká obec na tomhle "filmu" vidět. Opravdu hodně absurdní zážitek. 2/10 ()
Koľkokrát sme to už videli. Klasický revendžák o zradenom agentovi, ktorý sa po rokoch znenazdajky objaví a začne si vysporiadavať otvorené účty. Hneď teraz si spomínam na jeden s Linom Venturom. Okrem svižného úvodu a automobilovej naháňačky, ktorá je tu aby sa nepovedalo, sa dej odohráva v zopár interiéroch . Bohužiaľ som sa dozvedel o závere vopred, tak vo mne najviac rezonuje Morriconeho hudba a pekné ženské telá. ()
V bohatej filmografii francúzskeho hereckého velikána → Jeana-Paula Belmonda, sa síce až tak extra dobre nevyznám, (ne)orientujem sa, aspoň zatiaľ nie, lebo neskôr chcem a musím (skrátka, nevidel som toľko filmov, aby som to mohol vedieť prípadne kvalitatívne posúdiť), čiže tým pádom nemôžem úplne čestne prehlásiť, že skrz Profesionála, uzrelo svetlo sveta, hercov doposiaľ najlepší film, ale rozhodne si myslím, že sa jednoznačne jedná o jeden z jeho najlepších kinematografických zárezov, ktorý ma mimochodom mimoriadne zaujal, aj keď som na ňom súčasne ponachádzal i niekoľko viditeľných „chýb na kráse”, no i napriek tomu väčšinou prevládala veľká, až skoro by som povedal, že „maximálna spokojnosť”, možno i vďaka emotívnej, Morriconeho hudbe, teda by som sa mal najmä vrelo poďakovať → večne sa opakujúcemu, hudobnému motívu: Le vent, le cri ( Vietor, krik ), čo sa divákovi snáď automaticky vryje pod kožu, že sa dá počúvať i samostatne. Na základe toho ale nehovorím, že „Bébel” by bol v nejakom, výraznejšom ústraní, ba práve naopak, dáva zo seba maximum, a to konkrétne od začiatku až po koniec, keď sa mi už tisli slzy do očí z predchádzajúceho diania, ktoré ma normálne priklincovalo do sedačky ! Protagonistovi zvyčajne šliape na päty → vskutku nepríjemný antagonista Robert Hossein (tieto postavy to proste majú v náplní ich práce, ale tento to ešte akosi strašne obľubuje), s ktorým nebude žiadnej núdze o samé konfrontácie, kde dokonca tá naprosto zásadná, je ako vystrihnutá z „Divokého západu”, ale to už trochu predbieham nasledujúce udalosti, pretože s agentom tajnej služby, Josselinom “Jossom” Beaumontom v podaní J-P Belmonda, sa na samý úvod, najprv zoznamujem v dosť prekérnej situácii v jednej z afrických krajín, aby som pokračoval v jeho ťažení po Paríži, kedy sa veci stávajú priamo súmernými... Nie je nad to si zakaždým vychutnávať staré, či povedzme aj staršie filmy, keďže tie „nové”, v podstate, nestoja vôbec za nič ! ()
Než na to zapomenu, tak honem rychle začnu soundtrackem, pro který nacházím jediné slovo - impozantní. Nemusíte ani příliš pátrat. Když nahlédnete do kolonky hudba, tak určitě nepřehlédnete jméno Ennio Morricone. Ten člověk je totální hudební genius. Zde mě jednou provždy přesvědčil, že je to skladatel multitalentovaný a nedělá mu problém vytvořit impozantní a skvostnou hudbu i k něčemu jinému než k westernu. Teď bych se volně přesunul k samotnému filmu. Jean-Paul Belmondo je vysoce charizmatický herec, na kterém se dá vybudovat úspěch i v případě, že samotný příběh za moc nestojí. Nevěříte? Potom jste nemohli vidět tento film. Ostatní herci za ním celkem jednoznačně zaostávají, což mi příliš nevadilo. Ten děj však přehlédnout nelze. Nějak se neubráním pocitu, že na zdejším vysokém hodnocení měl Ennio Morricone větší zásluhu, než by bylo zdrávo. Zkrátka jako celek nevidím film na více, než na takové výrazně lepší 3*. Rozhodně ne nic geniálního. ()
Belmondo má sice charisma na rozdávání a řekne asi 3-4 dobrý hlášky, ale to je tak všechno. Ještě je tam teda krumpáč zabodnutej v zádech a jedna celkem obstojně natočená honička (Fiat 131 Mirafiori vs. Peugeot 504). Jinak mě nenapadá nic, za co bych moh film pochválit. Je to strašně naivní, hloupý a navíc nudný. Je mi líto, že Belmondovi, kterýho mam jinak rád, musim dát tak nízký hodnocení. P.S. Písničku Chi mai od Morriconeho už nikdy v životě nechci slyšet. Ve filmu tahle slavná melodie hraje tak často, že se mi stihla neskutečně zprotivit. ()
Galerie (81)
Photo © Les Films Ariane
Zajímavosti (22)
- Jak je u něj zvykem, Jean-Paul Belmondo (Josselin Beaumont) prováděl veškeré kaskadérské kousky sám, včetně automobilové honičky. (HellFire)
- Produkce se vešla do plánovaných dvaceti milionů franků, a to hlavně díky tomu, že se africké scény točily v jižní Francii. (Hans.)
- Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach vo francúzskom meste Paríž. (dyfur)
Reklama