Osudový kruh

Asi v žádné jiné gangsterce není homosexualita tak manifestní. V jiných Delonových filmech o síle mužského přátelství ve světě zločinu vždy statuje nějaká ženská hvězda, která sice stojí vně mužského kruhu, ale přesto věrně uspokojuje hrdinu, protože chce být vlastněna silným chlapem. Melville si však v tomto filmu vystačí se zamilovanými pohledy mezi Delonem a Volonté. Zatímco první hodina je opravdu nirvánou, protože sledujeme muže, kteří jednají jako vyprázdněné stroje, beze slov a bez emocí, příchodem Montanda na scénu se do stroje dostává lidský prvek (ta kocovina jakoby vypadla z jiného filmu), Strojově provedená loupež s minimem ruchů a slov nirvánu zločince ovšem dovádí k dokonalosti, což je právě ilustrováno Montandovou proměnou. (31.08.2010)

Tento kriminální thriller předkládá divákům stylovou podívanou napětí osudu a svému filmovému žánru dělá jednoznačně noblesní jméno. Atmosféra je kompaktní, stabilní a gradující ve svém velkolepém finále uprostřed červeného kruhu. Herectví je téměř dokonalé v duchu syrového a drsného maskulinního přijímání života, kde osoby v přítmí ilegality uctívají především mužnou čestnost bez klamu. Každá osoba jde nekompromisně za svým cílem. Odvážně a neohroženě, s chladným kalkulem i nepředvídatelným faktorem náhody a s úzkostlivým lpěním na etickém kodexu cti i během zločinného jednání. Hlavní postavou je propuštěný zloděj Corey (velmi dobrý Alain Delon) se svojí ctižádostivou cestou po pomíjivé zločinecké slávě v té čistokrevné eleganci mimořádného počinu. Je strohý, chladnokrevný, praktický, statečný a neoblomný. Nejobtížnějším protivníkem zločinu je policejní komisař Mattei (pozoruhodný Bourvil), který mlží a neváhá rozdávat i nečisté údery k dopadení každého zločince. Zarputile se pouští po stopě, zakousne se do své oběti a nepustí ji až do konečného zardoušení. Dalším mužem v červeném kruhu je uprchlý podezřelý Vogel (charismatický Gian Maria Volonté). Ve jménu volnosti dohání své jednání až k hranici zoufalého odhodlání neřízené sebevražedné střely. A kdo by se chtěl tak snadno vzdát své vlastní svobody? Obyvatele červeného kruhu doplňuje osamělý bývalý policista Jansen (dobrý Yves Montand) se střeleckým talentem a překonáváním vlastní úzkosti rozpadu osobnosti při útocích trapičských obyvatelů skříně. Z dalších rolí: doběhnutý a zmáčknutý významný muž podsvětí Santi (příjemný François Périer), opatrný překupník (Paul Crauchet), pokušitel a vězeňský dozorce (Pierre Collet), dopálený bývalý parťák Coreye s nečistým svědomím Rico (André Ekyan), generální inspektor policie s názorem o všeobecné presumpci viny (Paul Amiot), či svědomitý Matteiův asistent (Jean-Pierre Posier). Výsledek je názornou a důvtipnou syntézou dálněvýchodního pohledu na život s evropským životním stylem. Je to poutavý druh zábavy, kde napětí je trvalé, cíle zřejmé a cesty promyšlené. Osudu jdeme naproti skrze naše činy a způsoby vnímání. Rozhodující je překonání strašidel, nikoliv finanční odměna. A hrdá mužská čest. (21.09.2016)

Po dlouhé době jsem se nechal pozvat do legendárního chladného šedeho světa s minimem teplých barev Jeana-Pierra Melvillea...Je to prostě klasa. A pokud jsem na něco nezapomněl, tak jsem i po docela dlouhé době viděl další velkou filmovou loupež, která je tady vážně velmi dlouhá a akterům ani nevidíme do tváře, ale ta myšlenka (později dočtena), že je to proto, že zloději  jako  chirulgové provádí pouhý dokonale naplánovaný zákrok je zajímavá, ale ty chladné a dokonale naaranžované epizodky z předchozího a následujícího dění jsem si asi užil víc. Náhodou propojené cesty dvou zločinců, ale možná daleko více jsem si  užil Bourvila v netypické roli (i když v prostředku mi přišlo, že na delší dobu zmizel z obrazovky)  coby na jedné straně tvrdojšíjního komisaře  na   na duruhou stranu vždycky věřícího  v možnou čistotu podezřelých, neschopného pochopit, že jeho šéf věří tomu, že se v každém člověku ukrývá zločin. Přesto si na tu větu: Rodí se čístí, ale dlouho jim to nevydrží pan komisař v poslední třetině přece jen vzpomene a i jeho dožene onen Osudový kruh. Když (Pozor Spoiler!) v závěrečné přestřelce komisař pozná, že dostal i svého bývalého kolegu (skvělý Yves Montand jakožto později nastoupená hvězda doplňující partu se svou představovací první scénou), mohla by z toho být na místo překvapené plaché otázky: ,,To jsi ty?´´, dlouhá  emocionální řežba. Ale tady jsme ve světě Melvillea. Chladných činů, minima slov, jemných naznáků, kde hlavní roli hraje atmosféra, ale opět to mělo svoje kouzlo. Chce to specifickou náladu, ale klasa. (24.09.2022)

Zatímco některé francouzské filmy vysílají české stanice do zblbnutí, jiné zajímavé francouzské tituly unikají pozornosti. Přesně tak je tomu v případě Osudového kruhu, stylové kriminálky z počátku 70. let o jedné velkoryse naplánované loupeži šperků, která se tak trochu svým tvůrcům vymkla z rukou. Luxusně obsazené drama, kde se sešlo několik největších hvězd francouzského filmu. Překvapivé je obsazení Bourvila coby špičkového policisty s buldočí zarputilostí, protože tenhle herec je známý převážně jako komik a představitel prostoduchých dobráků. K celkem realisticky se tvářícímu snímku mám jen dvě výhrady. Seznámení lupičů představovaných Delonem a Volontém se může odehrát opravdu pouze ve filmu, taková náhoda v reálném světě je méně pravděpodobná než zásah meteoritem. No a útěk Volontého šíleným skokem z okénka vlakového kupé je ten nejnesmyslnější pokus o útěk, jaký mohl zkušeného zločince napadnout. Samotná loupež a peripetie kolem prodeje luxusních šperků jsou natočené poutavě a diváka neopouští napětí. Každá z těch postav je uvěřitelná a svým způsobem charismatická. Celkový dojem: 80 %. (14.07.2010)

Jean - Pierre Melville kdysi chvástavě prohlásil: "Ve Francii jsme pouze jen tři režiséři, kteří dělají dobré filmy a zaplňují kina: Henri Verneuil, Gérard Oury a já. Ostatní jsou jiná kategorie." Asi bych se s ním kvůli tomu i pustil do křížku, každopádně mě překvapuje, že se tento tvůrce "pomalých" filmů přiřazoval právě k mistrům filmů, které měly větší spád. Třeba expozice Osudového kruhu trvá víc než hodinu. Kvůli atomosféře chladných barev to vůbec nevadí a film, ve kterém se toho do té doby moc neřeklo, nakonec vrcholí bezeslovně provedenou loupeží šperků. Herecké obsazení není nezajímavé, ale možná by bylo lepší to původně plánované, kde měl například Jean - Paul Belmondo hrát roli Giana Maria Volonté. Lina Venturu bych však neobsadil místo Bourvila (jak se plánovalo), ale místo Yvese Montanda. Bourvil sice nepůsobí jako typicky drsný komisař z francouzské kriminálky, ale jeho výkon je příjemná změna. Co ale odpustit nedovedu, jsou drobnosti, na které ovšem Melvillovy "režiséři jiné kategorie" nezapomínali. Např. Bourvil se vrátí domů a ještě v obleku se jde holit, Volonté se schová v kufru auta se zapálenou cigaretou atd. Možná to působí rýpavě, ale je to do očí bijící. Dávat pět hvězdiček s tím, že slabší momenty jsou ve všech filmech se mi nechce, protože filmů bez slabých momentů je dost. (13.04.2005)