Gang

Celkem zábavná gangsterka o gangu "předního náhonu", který vznikne po druhé světové válce z touhy se mít dobře. Gang vede Robert (Alain Delon s nezapomenutelnýmy vlasy(, který měl neustále cigáro v ústech a na tváři široký úsměv. Jejich neuvěřitelně hravá drzost je přivedla k mnoha nebezpečným, ale i zábavným situacím. Leč Robertovi se nakonec stalo osudným jeho samozřejmá sebedůvěra a ztráta připravenosti na nečekané události. Další členové gangu: Jo (Xavier Depraz), který se vrátil z koncentráku, řidič Raymond (Roland Bertin), usměvavý Manu (Adalberto Maria Merli) a velmi svérázný Lucien (Maurice Barrier). Nesmí se zapomenout na Marinelle (půvabná Nicole Calfan) a na Cornélia (Raymond Bussieres), venkovský hostinský a častý hostitel Gangu. Byla to taková doba romantických gangsterů, kteří se loupežemi dokázali i dosti pobavit. Nejraději z policejních složek. (30.04.2010)

I mistr Deray se někdy utne a v tomto případě se seknul pořádně. Přestože zápletka - z pera autora Povídky o policajtovi, Rogera Borniche - vypadá slibně, její podání mě vrcholně nezaujalo. Přestože herecké obsazení je luxusní – Alain Delon, Adalberto „Minos“ Merli, Maurice Barrier (Cikán) nebo Nicole Calfan (Borsalino), postavy nevzbuzují zájem ani sympatie. Přestože o akci není nouze, o napětí bohužel ano, rodinné výjevy postrádají jiskru a ústřední charakter Robert se chová a vypadá jako psychopat. Nakonec mi začala jít na nervy i hudba. Tohle se nepovedlo. (28.02.2011)

Pominu-li kudrnatou paruku, která Alainu Delonovi vůbec nesluší, zarazí mě fakt propastného hozdílu mezi Povídkou o policajtovi a Gangem. A přitom sází na stejné karty (Delon, Deray, předloha od Rogera Borniche, retroatmosféra). Ta retroatmosféra se povedla - o tom není řeči. Alain Delon, ač s nemožnou imagí, hlavní roli zahrál přesvědčivě. Ale co se proboha stalo Jacquesovi Derayovi? Kde je jeho obvyklé, gradované tempo a v určitých chvílích až nevydýchatelné nepětí? Kde je jeho až bleskurychlá akcelerace akčních scén? Film má totiž až nevěřitelně laxní tempo (tady se nedá říci pomalé) a víc než půl filmu se nic neděje. No co, nikdo není dokonalý a i mistr tesař se někdy utne. Jacques Deray se s Alainem Delonem naštestí vrátili do starých dobrých kolejí o tři roky později filmem Tři muži na zabití. 40%. (15.07.2008)

Zejména první polovina filmu je nudná a zcela bezradná a i žánrově ne zcela vyhraněná. A pak už se to nedaří dohnat. Delon s parukou je skutečně příšerný a skloubení lehkomyslné odlehčené roviny příběhu s tou vážnou se ukázalo jako neslučitelné. Prostě se to nepovedlo. Na úplné zatracení to ale není. (15.05.2009)

Proboha, volejte policii! (...) Ta se reorganizuje, madam... Delonovy filmy - ty které režíroval, psal a některé z těch, jenž produkoval, dokonale odpovídají mé představě tzv. "prstících" bijáků 70. a 80. let. Filmů, na které se z jistých důvodů chodilo, ale které vlastně nikoho nezajímaly. Dokonale prázdný je i Le Gang. Derayův oddechový čas, v němž se vše točí okolo Delonova osobního kouzla, zde ohnutého z polohy přirozeného chladného šarmu do tvaru suverénního živelného bonviánství, korunovaného šaškovsky kudrnatou parukou. Exhibice probíhá přesně ve dvou kulisách: V urbánní akci, z nichž jen nádražní honička stojí za pozornost, a na venkově, kde gangster ukazuje svou přívětivou tvář a neméně přívětivou zadnici v trenýrkách při hrátkách s vlčákem a zbytečně oblečenou Nicole Calfan, koupačkách v řece a při pétanque. S hudbou Carla Rustichelliho mají ty veselé časy samopalů v bankovních pobočkách a státovek ve formátu A4 skoro galérkovskou příchuť hříšných lidí nebo takového Fešáka Huberta; pulp fiction předtím, než díky postmoderně začala být cool. Námět by snad v ideálním případě skýtal kromě akčních scén příležitost ohledat dynamiku zločineckých band, ale Deray to drží v poloze drsných hochů, kteří si kryjí za všech okolností záda. Podmanivé a zároveň nudné jako slunečné odpoledne v Provence. (03.04.2021)