Rozkoš

Těžko hodnotit něco na Čechy tak neobvyklého, snažícího se o nějakou živou změnu v přístupu k naší kinematografii a zároveň tak prázdného, nic neříkajícího a příběhově nulového. Nezbývá snad než se zeptat: “Paní režisérko, o čem film pojednává a co jste jím vlastně chtěla říci?” Nebo to máme najít na internetu? (17.03.2015)

Zase jako vždycky u českých filmů poslední doby, co stojí za řeč - skvěle rozehraná partie, ale rezignace na smysluplné rozuzlení. Pět hvězd je za Janu Plodkovou, která mě totálně dostala. P.S. - druhé shlédnutí po cca 1/2 roce: Prostě to je jen půlka filmu, ta druhá se někam vytratila. Vnucuje se mi srovnání s Faunovým velmi pozdním odpolednem, kde se řeší v principu to samé, jenom tam není žádná ambice dávat návody, jak z toho ven, tam je jen ryze naturalistické vykreslení životní situace bez aspirace na východiska. Tady se mi zdá, že paní režisérka a scénáristka v jedné osobě sice naprosto dokonale pochopila situaci (a mistrně ji zobrazila), ale přitom sama neví, jak z toho ven, vůbec netuší, co je špatně a tím pádem co by se mělo napravit. Přitom zaujmout stanovisko musí - to vyplývá jaksi z podstaty - u Fauna to byla od začátku zlomyslná režisérčina fraška, tady jde o pohled z druhé strany, vážnější a hlubší, který po východisku úplně volá. Jenomže velkohubé "finále" - ta Budařova performance - bylo akorát plácnutím do vody, které vůbec nesouviselo s dějem ani s hlavní postavou. Přitom tím film končí - WTF??? To je jen vidět, že někdo - možná Rudolfová - akorát dostala tenhle "velkej nápad" na bombastický finále do filmu, tak ho tam dala, aby zakryla, že vlastně vůbec neví, jaký rozuzlení by ten film měl mít. A aby byl dojem zakrývání dokonalej, je tam ten epilog se dvěma vejcema - no hnus, copak takhle se dá vyřešit nějaká životní situace, kurva??? --- Jinak hodnocení 49% je zase dalším důkazem, že na csfd už je převaha kokotů naprosto drtivá. (17.05.2014)

Film je svou náladou a originalitou praacování velmi dobrým příslibem do budoucna, ale je jen na slečnně režisérce, zda ůstane jen u příslibu. Je to tak, že film první polovinu baví jak na pohled, tak obsahem, ale zůstává jen u nenaplněného očekávání. Film se tuto stagnaci dynamiky snaží vynahradit na náhle překotném ději, ale sebe více milenců či mrtvol tohle už nezachání. Plavba po hezké, ale moc klidné vodě. Hrecké výkony jsou velmi dobré, až na opilého čerstvého otce Budaře, to mu vážně nevyšlo. (09.06.2014)

„Taková je doba.“ „Takže kdyby byl komunismus, tak ty budeš estébák?“ Vynikající český film o tom, že osobní problémy jsou důvodem toho, proč se někdo chová jako sráč, ale nejsou omluvou toho, proč se někdo chová jako někdo sráč. ;) A o jedné velmi chytré, ale nepříliš samostatné ženě, která mezi takovými získává zkušenosti a snaží se mezi nimi nejen přežít, ale taky něco žít a cítit. V mnohovrstevnatých dialozích se rodí myšlenky, které vytvářejí vazbu mezi scénami. Záměrná tragikomedie artového podtextu, který se vtipně vepsal snad do každé kulisy (detaily jako březové kmeny u polic nebo vlk na povlečení pobavily ještě víc než televize s křečkem), podtrhuje ironičost dialogů, myšlení i způsobu přežívání hlavních aktérů. Plodková je bezprecedentně výborná, struktura filmu, režie i kamera perfektní. (17.12.2022)

Chcípácký film model 2013. Opouští šedou všednost a přízemní perspektivu, zvedá oči ke hvězdám, odehrává se v prostoru, který má jasnou symbolickou dimenzi (akcentovanou kompozicemi i podobou předkamerového prostoru), nebojí se náznaku a víceznačných epizod. Je prostě sebevědomější, přitom se ale paradoxně patlá ve stejném blátě jako jeho provinčnější kolegové. Postavy jsou stejně nesympatické, apatické, bolestínské a tezovité. Intimita, hlubší empatie, možnost se angažovat (byť jen) v banalitách schází. Hezčí balení, stejně rozpačitý vnitřek. Navíc některé "společensko-genderovo-kritické" vtípky trpí syndromem trapného humoristického skeče. Za tu snahu vidět pofidérní "životabídu" alespoň trochu z nadhledu a za těch pár záběrů, které prozrazují důslednější režijní koncepci, dávám Rozkoš (která nenavozuje rozkoš ani důslednou absencí rozkoše) kamsi lehce nad průměr. Jediné, co mě skutečně fascinuje, je, jak mě všechny tyhle "generační" výpovědi míjejí. Už od Samotářů. U Rozkoše to můžu alespoň svádět na to, že se odehrá ve zcela jiné realitě, kde se ve francouzských filmech ze 30. let přeostřuje v rámci jednoho záběru a KINA je dávají s rychlodabingem. Haha. (05.12.2013)