Samuraj

Alain Delon v hlavnej úlohe mĺkvej postavy, ktorá síce viac koná, ako rozpráva, no počet jej činov by sa dal na jednej ruke bez troch prstov porátať. Tak nejak som dúfal, že bude samotný snímok bohatší na atmosféru, či lepšou psychologickou sondou do hlavy samotára. Bohužiaľ, žiadna “hitparáda” sa nekonala, a i keď sa o vyslovenú nudu nejedná, na žiadny dôvod pre ktorý by človek padol na riť, som veru nenatrafil. Čistý priemer. (18.11.2021)

"Nemluvím s nikým, kdo na mě míří zbraní.." - "Váš zvyk ??" - "Zásada !!" John Woo kdysi řekl, že Samuraj je opravdu dokonalý film a mně nezbývá než mlčky pokývat hlavou.. Či snad jen stejně symbolicky smeknout klobouk.. Zdá se také velmi zajímavé, že právě takové snímky, v nichž filmaři s pokorou a obdivem k vlastní milované inspiraci, tedy bijákům již známým a slavným, jí vzdávají hold, platí za často ty vůbec nejlepší, a právě osamělý génius Jean-Pierre Melville takovým filmařem, takovým člověkem, byl.. Protože u Martyho to začalo a U Martyho i došlo naplnění, lze znovu mluvit o Osudovém kruhu, stejně přesném a brilantním příběhu o osamělosti a osudovosti, který v jistých okamžicích skýtá tragik(omik)u němé grotesky, a právě zde lze odhalit a pochopit i Samuraje, který pln minimalistických, leč nesmírně silných, antagonismů tu vaši směšnou, navíc naprosto mylně užitou logiku zavírá do klece.. Famózní snímek s jednou z nejpomalejších a nejneakčnějších honiček v historii filmu plný dlouhých objektivů, detailů a nevyhnutelné šedi vytváří napětí beze slov, bez zbytečných keců - Zvlášť to finále si o nějaký patetický proslov vycházeje z konvencí přímo říká.. - bez akce, jako by to byla ta nejjednodušší věc na celém světě.. A minimalistický nečitelný skvělý Delon do toho Melvillova brilantně natočeného a vymyšleného snu báječně zapadá.. Melville je jako malíř, jemuž k dokonalému dílu postačí pár mistrně vedených a promyšlených tahů.. Zkrátka méně je mnohdy více.. Ale já prosím jen více Melvilla !! (03.01.2016)

Osamělost nájemného vraha vylíčená ve všech odstínech šedi. Alain Delon se pro tyhle chladnokrevné typy snad narodil. Jean-Pierre Melville rozehrál několik dlouhých napínavých sekvencí, ať už se odehrávají na policejní stanici či při sledovačce v metru. Výborné francouzské krimidrama s působivou atmosférou. (03.01.2016)

Do Melvillova filmového světa patří dlouhé záběry, mlčenliví charismatičtí muži, balónové pláště a elegantní pánské klobouky. Tentokrát si navíc pro zvýraznění atmosféry pohrál s obrazem. Barvy působí vybledle, převládá modrošedá, místy film vypadá, jako by byl natočený na černobílém materiálu. Snímek působí odtažitě, chladně, stejně jako jeho hrdina - nájemný zabiják Jef Costello - muž bez emocí, bez mimiky a gest, strojově přesně vykonávající to, co je nezbytné ke splnění úkolu i k přežití. Film do jisté míry připomíná Zinnemannova Šakala, ať už profesionálním přístupem antihrdiny, nebo úsporným vypravěčským stylem, kdy kamera krok za krokem zaznamenává přípravy ke zločinu a jeho následné provedení. Alain Delon se typově do podobných rolí dokonale hodí - ostatně soudím, že Samuraj spolu s Povídkou o policajtovi patří k jeho filmovým vrcholům. Často hrál mlčenlivé tvrdé muže, kteří dokážou promlouvat očima, ale tohle je role, kde svůj slovník zredukoval patrně nejvíc. Elegantní zevnějšek jeho zabijáka kontrastuje s nevlídným prostředím jeho domácnosti i čtvrti, ve které přežívá. Snímku mohu vytknout snad jen dvě věci - bezchybný nájemný vrah by se asi vzápětí zbavil svého pláště, ve kterém byl spatřen, a za druhé, konec je nejen filmový, ale řekl bych přímo divadelní. Postava z reálného světa by asi svůj závěrečný part zahrála věcněji a civilněji. Pomýšlel jsem na čtyři hvězdičky, ale všiml jsem si, že je Melvillovi naděluji vždycky, a v rámci jeho filmografie jde přece jen o jeden z vrcholů. Každopádně je to stylová jízda s citem pro detail, kterou si fanoušek žánru vychutná. Celkový dojem: 90 %. (12.01.2016)

Dlho som váhal, či mám tomuto zvláštnemu filmu nadeliť obligátne tri hviezdičky alebo ísť s hodnotením vyššie. Bol to veľmi nezvyčajný film. Žiadna štandardná kriminálka francúzsko-talianskej školy. Úsporné dialógy, zošednuté farby, dobre zvolená hudba, nevábny byt, minimum akcie, komplikované úniky pred sledovaním, masové nasadenie polície a dobových sledovacích prostriedkov, kanárika a ritualizovaný koniec. To všetko do seba zapadalo a malo to vopred daný zmysel. Je to kriminálka, ktorá zaujme napriek pomerne jednoduchému deju a príliš zdĺhavému tempu. (15.12.2016)