Vdova Coudercová
La Veuve Couderc
L'evaso
The Widow Couderc
Režie:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrají:
Alain Delon, Simone Signoret, Ottavia Piccolo, Jean Tissier, Jean-Pierre Castaldi, Monique Chaumette, Pierre Collet, André Rouyer, Robert Favart (více)Obsahy(1)
On je příliš nespoutaný, ona příliš hrdá... Vdova Coudercová (Simone Signoretová) bojuje sama o udržení statku. Píše se rok 1930, všude je bída, a ani silná žena nemůže udržet statek. Náhoda přivedevdově Coudercové do cesty mladého muže Jeana Lavigne (Alain Delon). Vdova vítá pomoc, a ve svém opuštěném stárnutí vítá i pouhou jeho přítomnost. Jean má velmi dobrý důvod se skrývat, ale vztahy v domě nejsou tak jednoznačné a ideální, jak by se na první pohled zdálo. Vesnice a závist je příliš krutá, než aby nechala oba žít klidný život... Film je adaptací stejnojmenného románu Georgese Simenona, který vyšel i v českém překladu. (Česká televize)
(více)Recenze (68)
Koncert Alaina Delona a Simone Signoret, jaký se hned tak nevidí. Příběh dvou "vyvrhelů", kteří se potkali náhodou, o to víc ale spolu vadili konzervativní vesnické společnosti. Neskrývám dojetí a nadšení. Zatím nejlepší film s A. Delonem, který jsem kdy viděla. ()
Perfektní zpracování psychologické kriminálky na základě románu George Simeona. Když jsem DVD kupovala, tak to pro mě byl neznámý film, neboť jsem ho v r.1971 v našich kinech prošvihla. (Pokud zde vůbec byl). Ale vodítkem pro mě nebyl A.Delon, nýbrž charismatická a báječná Simone Signoretová, o které jsem věděla, že by do žádné "ptákoviny" nešla. Ona byla "Jean Gabin" v ženských sukních. Ačkoliv by se zdálo, že téma filmu není nic převratného, přesto nepostrádá napětí a hlavně jemný spád nikoliv s happy endem. ()
Škoda, že tenhle příběh nešel ještě více do hloubky, ale i tak jsem dostala to, co jsem si představovala. Siomone Signoretová předvedla výkon hodný Oscara. Její vdova byla na tolik reálná, že jsem jí to uvěřila. Alain Delon působil na drsném francouzském venkově jako závan čerstvého větru. Nejdříve jsem si myslela, že ta závěrečná scéna byla zbytečná, ale nebyla. Příběh k tomu to konci směřoval od začátku a závěr se tak ukázal jako nevyhnutelný. ()
Profesionálně natočený film. Až tak profesionálně, že by z něj mohli (po)učit všichni mladí režiséři. Profesionálnost však není dokonalost (proto pouze čtyři hvězdy). Jinak stačí malé selhání a z filmu je paskvil. Zde k tomu bohudík nedošlo. Všechny postavy ve své existenciální nouzi jsou drženi na uzdě. Žádné vzkypění citů - samozřejmě až na vizi "líhnutí kuřat z umělé líhně", a to by ovšem zvedlo každého. Hlavní roli zde hraje Simone Signoret; Alain Delon jí pouze dobře sekunduje. ()
Reziser Pierre Granier -Deferre /heroin s Jeanom Gabinom/ natocil film o vdove na vidieku, ktorej pomaha isty trestanec. Simone Signoret /Barabba 1961, Armada Stinu/ bola podla man perfektna herecka, cely film stoji na nej a na DElonovi 75 % ()
Smutné osudy na malé vesnici. Staré křivdy, nevyřčené výčitky. Stará žena ještě naposledy zažije hořkosladké vzplanutí. Líbí se mi ta osudová odevzdanost a neměnné vztahy na vesnici. Simone Signoret byla výborná a Delon mlčenlivý. ()
Zdařile udělaný příběh tří osob, nešťastných ve svých osudech, jejichž životy se na krátký čas střetnou, aby v těch několika okamžicích poznali a prožili tu neopakovatelnou krásu a jedinečnou velikost. Mnohá tajemství a nevyřčené pravdy zůstávají ukryta hluboko v lidských srdcích. Tato hloubka, významné prožitky a přirozený instinkt přežití jsou významnými faktory v osudech člověka. I přes všechna zažitá příkoří si jedinec dokáže zachovat svou hrdost a touhu po životě. Závist je nehezká lidská vlastnost, která pramení z osobních slabostí nositele. Tato žárlivost a zášť dokáže mnoha ostatním znepříjemnit život, dostávat je do nepříjemných situací a ukončit veškerou jejich radost a touhu. Cizincem na scéně je přicházející muž Jean Lavigne (dobrý Alain Delon), jehož cesta ho zavádí k jeho nejsvětlejším okamžikům života, které může intenzivně prožívat. Jeho útěk je jen touhou po svobodě, po slunci, po vzduchu, po lásce, po životě. Nachází vše, aby mu to lidská žárlivost vzápětí surovým způsobem vzala. Tvrdou ženou je osamělá farmářka a vdova Couderc Tati (dobrá Simone Signoret). Pod její tvrdou slupkou se ale skrývá křehká duše, která touží poznat význam pojmu láska. Láska je pro ní odměnou i vysvobozením, ten krátký čas je nejvýznamnějším momentem jejího tvrdého života. Prostou radost ze života představuje mladá a bezstarostná Félicie (zajímavá Ottavia Piccolo), která je ponižována vlastními rodiči. Miluje život a jeho fyzické potěšení, jako nutný útěk z neradostné reality. Z dalších rolí: Coudercinin starý tchán s věčnou touhou Henri (Jean Tissier), jeho nenasytná a závistivá dcera Françoise (Monique Chaumette), Françoisein stejně krutý manžel Désiré (Boby Lapointe), či policejní komisař Mallet (Pierre Collet). Život dokáže být krutý a v mnoha jeho osobách nám může být i znechucován. Ale život má i své velkolepé okamžiky, kdy alespoň v dané chvíli se můžeme hřát v celé jeho kráse. ()
Laska ma mnoho podob. A nenavist take ()
Celkem zajimavy film, ve kterem se toho az na zaver zase tolik nedeje. Na druhou stranu ale muzeme sledovat zivot na venkove v predvalecne Francii, paralelni milostny vztah Delona a rodinne hastereni. Na to, ze film trva jen 90 minut je zde slusne vykresleni postav, dobra hudba. ()
Novely Georgese Simenona jsou úsporné vyjadřováním a pádí vražedným tempem. Na ploše 120 stran se odkryje (komisař Maigret) nebo se odehraje jedna malá tragédie (podobná kniha Kočka). Simenon čtenáře vždy vtáhne do prostředí malé komunity a přesto, že ji vlastně nijak nepopisuje, vyvstanou postavy vždy plasticky na pozadí určitého prostoru. Jakákoliv filmová adaptace se nevyhne zpomalení děje a stává se pouhým odrazem románu.Tato stojí na fungujícím pnutí mezi Delonem a Signoret a na tísnivém zobrazení vesnické nenávisti. ()
Tento film klame tělem. Na první pohled totiž vůbec nevypadá na to, čím ve skutečnosti je: mimořádně silným příběhem, demonstrujícím důsledky lidské touhy po štěstí, lásce a svobodě. A také obrazem, kam mohou podobné touhy člověka zavést. Simone Signoret exceluje v postavě silné ženy, se kterou se život nemazlil, a Alain Delon v roli uprchlého vraha, který nakonec dokáže najít něco, na čem by mu v životě záleželo. Vztah jejich postav (vzhledem ke všem rozdílům mezi nimi nesnadno stravitelný nejen pro filmové vesničany) je podán s mimořádnou zručností, což je pro přesvědčivost příběhu rozhodující. Snímek má velmi umírněnou stopáž a místy je poněkud zkratkovitý – to však dodává mnoha scénám jakousi zpětnou působivost. ()
Trnové koruny na naše hlavy. Na dvou březích. Prolomený citový stesk. Vyplavené bídné nitro malé venkovské říše, ve které není pro nás místo. Ztratil se život, zakalila se obyčejná lidskost. Odvrátily se líce slunce. Hlas Amorův dozněl. Jsme nemilováni. Mé nitro pojímají křehké verše citů, které jen v pohlazení, jen v očích vystihují…Jiskřivé, s melodramatickou pravdou. Zhoubné, s romantickou dohrou. S láskou žít, s láskou umírat...Cestou necestou, tam do kraje spálených stodol, ho toulavé boty zanesou, do náruče vesnické přízně i zloby. Dotek dlaní, doteky dvou světů. Doteky, které jitří. Všímaví příbuzní, nenávistní, omezení, žárliví, hamižní necitové, kteří selhávají, negativními pudy se srážejí. Vynášejí vlastní soud, nevědomky si vykopávají vlastní hrob, předávají si pochodeň, pohřební louč. Odkud je ten cizinec? Jaké jeho jméno jest. Alain Delon - pomocník, chráněnec, zločinný milenec…Rázná, silná, přímá, pravdivá, skutečná to žena statkářského života, Simone Signoret. Ottavia Piccolo - líbezná koketa, to nedospělá matka, frivolní dcera, svádivé poupě v rozkvětu. Jako jiskřičky žhnou ve vysypaném popelu. Inu, i v jejich očích se roztančily plamínky nutkavé. Probouzí se touha, která vrcholí v neděli, při siestě. Měsíc nad řekou, černý vlas Jeanův září, splněný sen se večerní romancí dotváří. Hladí i miluje tak něžně, tak vášnivě. Svými vlahými rty smáčí dívčiny kadeře. Nedělní chvilka milenecké poezie. Je pravým milovníkem, šarmérem, svůdným kavalírem, idolem okamžiku. Otáčí stránky jak v milostném románu. Nepříjemný svědek ráno rozpoutá ponížení. Pobouřeni, rozhněvaní, vztáhli ruku na nezvyklý cit, v hrdém nitru uzamčený. Zač ten trest? Za náš hřích? Nedokázali nás pochopit. Nebyl by to Alain s tradičním, tragicky delonovským koncem svých postav, tak empatický, a přeci v lecčem jiný. Svou filmovou smrt zvládá s výjimečnou lehkostí, jakousi samozřejmostí a povyšuje ji do nebeských pater, s rezonujícím uměleckým bezčasím.To tiché ráno, ten žal, hodiny svůj čas odbíjí dál. ()
Na to, že ve snímku hraje Alain Delon, je natočen ještě hezky, tím starým stylem, který mám rád. Simone Signoret v roli dámy v letech, která má ještě své choutky je naprosto skvělá. ()
Nemastný, neslaný. Nebýt Simone Signoret tak má ode mě ještě horší hodnocení. ()
Byl jsem nadšen. Klasická záležitost ve stylu psychokrimi, velmi dobře zrežírovaná, velmi dobře zahraná, film od kterého se neodchází ani vařit, natož na WC. Alain Delon a Simone Signoret, velmi podobné prostředí jako ve Spálených stodolách . Simone Signoret má dokonce totožnou roli statkářky. Film je dabován Trávníčkem a Obermaierovou, kteříž jsou profíci, co to nekurví na rozdíl od moderního za prd stojícího dabingu. O rok později točí Pierre Granier - Deferre Kočku. Ta je taky skvělá. Nenechte si to ujít. ()
J'en avais assez... ()
to je taky nápad,pobíhat po lese v bílé,svítící košili,když utíkám před zákonem....a Jean asi neviděl film Tři oříšky pro popelku,jinak by určitě vyšplhal někam do korun stromů :-)....ale vážně,mně se to líbilo,postavy byly takové čitelné,i příběh,přesto - nebo možná právě proto - mne zaujal a udržel v pozornosti až do konce ()
Slušně zadaptované drama Georgese Simenona, které se stalo průměrným díky zaměnitelnému výkonu Alaina Delona (nehraje svou postavu, ale opět Alaina Delona...). Naopak Simone Signoret bych věnoval mnohem více prostoru, podobně jako v dalším setkání Simenona s režisérem Granier-Deferrem - Kočce. ()
Jeden z nemála starých a už letitých filmů na které se dá ještě dívat.Skvěle vystihlé prostředí kde se konal.Odehrává se doslova na pár metrech čtverečních ale skvěle vystihuje dobu.Dobře vybrané interiéry a i exteriéry ,kde máte pocit jakobyste se v nich pohybovali.Což je dáno skvělou kamerou.Signoret byla celý svůj život skvělá herečka.Výraz tváře,pohyb před kamerou.Vše až čítankové.Delon v roli ( i ) milovníka,kterému ,naneštěstí,zachutná mladé masíčko. ()
Opět znamenitá koupě: Delonek je nadsamec, jeho českej dabér je frajer jak vrata, a ve zdánlivě rádoby poetických scénách, kdy brousí kosu, zahrabává revolver do hromady slámy a bordelu, nebo przní dlouho nemazlenou babičku, bych si klidně mohl nehty ukousat. Dvakrát. Tam i zpátky. Pouhými rty. _____ Největší devizou VDOVY je atmosféra jako vystřižena z knížek Agáty Christie. Jenom toho kurvení a šukání je víc. _____ Kromě Delona, a o tom se tady málo mluví, mě mile překvapil velmi ženský výkon Ottavie Piccolo. Ta její polosvéprávná klapustýna s věčně svědící frndou a dítětem přibitým u vhodně odhaleného cecku... byla prostě peckovní. ()