JoJova prazvláštní dobrodružství

Druhá půle devatenáctého století spatřila archeologii jako již vyvinutou vědu. Tajemné artefakty se však stále nořily z hlubin země. Snad by bylo pro svět lépe, kdyby je hlína obalovala navždy, než aby přinášely temnou moc schopnou násobit a mocnit tragédie... Roku 1868 spadl za bouře ze srázu kočár lorda Joestara. Malý zlodějíček využil šance přiživit se na nehodě a začal obírat těla šlechty o cennosti. Lord Joestar však nezemřel. Domníval se omylem, že zloděj mu přišel na pomoc. Cítil se zavázán a tak, o mnoho let později, adoptoval jeho ambiciózního syna jménem Dio. Mladý, silný, inteligentní, leč zkažený a podlý Dio užíval intrik, aby zdiskreditoval pravého syna Jonathana Joestara, řečeného JoJo. Prastará, ďábelská maska zasáhla do jejich boje a eskalovala jej ve všeobecnou noční můru... +++++ Co zdálo se zprvu býti seriálem o psychickém trýznění JoJoa Diem, o intrikách, o postupném zničení obrazu JoJoa, stalo se nadpřirozenou bojovkou, v niž hrdinové bez bázně a hany s hypertrofovanými svaly bojují se záhrobními monstry olbřímích rozměrů, vzteku a zloby. Jelikož i hlasivky jsou svalem, křičí na sebe zplna hrdla všeliké fráze. Nejde-li o fráze, pojmenovávají se bojové techniky, ba postavy jakoby kolikrát komentovaly sportovní utkání. Síla patosu zdařile drží krok se silou hlasu. Plakátové bojové postoje, drsná rocková hudba a křik jen mírně zakrývají, že se nedostalo peněz na produkci - seriál tak dík statické animaci nenabízí ani radost z dynamické akce. "Tajemná" maska nakonec neskrývá tajemství, jen zlo a lineárně dobrodružný překážkový běh. Utíkej JOJO! POČKÁM NA TEBE U SEDMÉHO DÍLU. (25.11.2012)

JoJo se může pyšnit celou řadou superlativ. Je to jedna z nejdéle vycházejících mang v Japonsku, nekonečná studnice memů, na kterou přívlastek bizarní skutečně sedí v každém myslitelném ohledu, a především krásně nevypočítavá záležitost, kdy každá další část je jiná a nabízí úplně jiný příběh než ta předchozí. Přestože se jedná o jedno rozsáhlé univerzum, společným rysem jednotlivých částí je pouze to, že jejich hlavním hrdinou je někdo z rodu Joestarů, z nichž každý má ve jménu i příjmení „Jo“ či jeho fonetickou obdobu. Mění se také dějiště jednotlivých příběhů: máme tu tradičně Anglii a Japonsko, ale také poněkud bizarní Egypt a Itálii. Sága o Joestarech má však jednu velkou smůlu, a to sice tu, že její nejslabší částí je hned ta první, která zabírá prvních devět dílů první řady. Když si čtu místní negativní komentáře, je patrné, že většina uživatelů sledování vzdala právě během ní, a tomu se na jednu stranu vůbec nedivím – první část obsahuje patos v míře koňské, každá replika je jím nacucána, každý patetický kec je brán vážně, příliš statická animace a hrdina připomínající svou dokonalostí a ušlechtilostí Mirka Dušína tomu taky moc nepřidává. První část je však nutné zlo, které dává klíče k pochopení následujícího dění. Druhá část (díly 10–26) je totiž úplně jiné kafe a svou zábavností a skvělým hlavním hrdinou dokázala zcela přehodnotit můj dosavadní vztah k celé sérii. Třetí část (Stardust Crusaders) se odehrává v Egyptě a nabízí nejlepší postavy a souboje, přestože dějově se jedná o nejlineárnější část. Mým osobním favoritem je však čtvrtá část (Diamond wa kudakenai), která se odehrává v Japonsku a je po stránce postav i děje nejvyváženější, byť obsahuje několik fillerových dílů. Dosud poslední pátá část se odehrává v Itálii (Ógon no kaze) a nabízí nejbizarnější souboje, ale taky dosud nejméně zajímavého záporáka. Každá část má nějakou svou přednost i nedostatek, dohromady však tvoří krásně bizarní podívanou, kde přívlastek „bizarní“ nabývá s každou další namakanější postavou a každým dalším odkazem na euroamerickou rockovou scénu stále nových a nových rozměrů. Prosté 4*. (02.08.2021)

Tak tohle rozhodně není můj šálek kávy. Nesedla mi ani animace, nebo především vzhled postav (ale to by se dalo přežít, jenomže...), ale hlavně mi vadily všechny macho postavy. Ahoj, je mi dvanáct, sice ještě pořádně nemutuju, ale ramena mám široký jako Karlův most... Ale i tahle věci se se s přimhouřením očí dala snést (člověk prostě zapomene, že jsou to děti a bude je považovat za švihácké řidiče kamionů), kdyby alespoň ten příběh stál zato. Tenhle příběh plynoucí od jednoho patetického postoje k druhému, od patetické promluvě k další mě prostě za srdce nevzal. Naopak mě dost sprostě obral o čas. Jestliže vás baví macho věci a máte rádi takové ty kýčovité proslovy, postoje a nenáročný boj dobra se zlem a nějaké to nadpřirozeno, tak jen do toho. Já šla rychle od toho. (23.01.2018)

JoJo mi byl opakovaně doporučován, má poměrně slušné hodnocení a já se na něj opakovaně pokoušel dívat a pokaždé s ním po pár dílech skončil. Tohle je jak telenovela, ale pro chlapy! Jsem z anime zvyklý na přehánění, ale zdejší dramata a zápletky, to je prostě na mě moc. K tomu dialogy plné dramatického patosu, které mají být drsné a cool, nebo mají právě tím jaké jsou bavit, ale já se bavit prostě nedokázal. Je mi líto, ale občas jsem strašný suchar a tenhle macho fanservis nabitý testosteronem, hromadou drsných soubojů, přehnaných zvratů a dramatických rozmluv mě prostě zrovna tady nějak nic neříká. Chápu, proč to má tak dobrá hodnocení, ono je to třeba tak trochu jak filmy od Tarantina - pořád se něco děje, rádi přeháníme a nadsazujeme a postavy se tváří cool a záludně... Ale u mě tohle tady až moc často prostě nefunguje (stejně jako u mě občas nefungují i některé Tarantinovi filmy), je to až moc přepálený a tak místo abych se bavil a užíval, mám náladu se až příliš často držet za hlavu a říkat si, tohle je moc a u některých rozmluv a dramatických prohlášení jen pochybovačně zvedám obočí... Zkrátka mi JoJo nesedl a s tím po šesti dílech (což je tentokrát nejdál, kam jsem se dostal, jindy jsem nepřešel ani první tři) končím. Drop po 6. díle a za mě jen 4/10... (15.08.2018)

Nádherně absurdní záležitost. Přehnaně navržené a excentrické postavy ve fyzicky nemožných pózách (ty pózy, bože ty pózy!) pronášející zběsilé a patetické dialogy, zatímco se utkávají v epických bitvách - ta naprosto nepokrytě přehnaná stylizace v kombinaci s jednoduchou zápletkou ve mně znovu vyvolala krátkodobý zájem o anime (jako se to předtím povedlo Berserku, ale z jiných důvodů). Všechny prvky typické pro anime jsou tu vyhnány do absurdna a je to právě tato upřímnost formě a obsahu (seriál si vůbec nehraje na nic vážnějšího), která je mi paradoxně sympatická. Celkově vzato tento exces sám o sobě u mě vyvolává zvláštní druh satisfakce - ne nepodobný pobavení z bláznivé komedie, s jistotou však vzdálený posměchu ze špatně provedeného díla. Co se týče kvality animace a výtvarného stylu, dovolím si tvrdit (ačkoliv nejsem expert), že je na velmi dobré úrovni a naprosto adekvátní obsahu. Zároveň mě toto anime "obohatilo" o znalost původu velké řady memes. Hodnoceno prozatím po třech řadách. To be continued... (19.07.2020)