Věž

tak tohle se opravdu povedlo. Silné drama z těžké doby, o podobných osudech, jaké u nás potkaly desítky tisíc lidí. O často bezvýchodných pocitech a lámaní charakterů. Doporučuju zejména všem, kterým se stýská po výdobytcích socialismu. Německou tvorbu není už dávno na místě podceňovat a tohle je další důkaz. Vůbec nevadilo, že se jednalo pouze o TV film. Působivé s dobře vykreslenou atmosférou (31.07.2013)

Skvělé mnohovrstevnaté drama z dob socialismu, který byl ve spojení se sovětskou nadvládnou pro Němce zřejmě ještě tíživější než pro nás - "vítěze války" a "spřízněné Slovany". Zdařile prokreslený marasmus prorůstající všechna patra života - od tajné policie, politiky, pracovní prostředí, rodinu, nic nebylo vynecháno. Drsné a přitom zcela uvěřitelné. (11.01.2014)

Nemci v posledných rokoch preukázali výrazné zlepšenie nielen vo futbale, ale aj v kinematografii. Tá ich precíznosť, pracovitosť a systematickosť sa po čase musí prejaviť v každej činnosti. Ani si nespomínam, že by som medzi nemeckými filmami z posledného obdobia videl nejaký nepodarený, či vyslovene zlí. Páči sa mi aj poctivosť, s ktorou reflektujú obdobie fašizmu, či socializmu. Ale aj keď Veža patrí medzi vydarené televízne filmy a bol som pri jej pozeraní veľmi spokojný, štyri hviezdičky nedám, pretože nič nové pre mňa, pamätníka socializmu, nepriniesla. Takže dobre nakrútené, ale neobjavné. (28.07.2014)

Osvěžil jsem si vzpomínky na filmy vzniklé v NDR. 1) Na rozdíl od komentátorů, očividně nadšených z "důkladného a poctivého" zobrazení dobových poměrů, mně silně vadila socialistická šedivost zpracování a příšerné dialogy. 2) Vzpomněl jsem si na dobový vtip. Nositeli militarismu v Německu byli především Prusové. Jak je Bůh potrestal za fašismus? Inu, nadělil jim NDR. 3) Psáno po zhlédnutí prvního dílu. (01.11.2016)

Dosť bolo (pseudo)historických filmů, ve kterých máme obdivovat špatné charaktery a prospěchářské hajzly a rdít se nad tím, jak za jejich činy může doba, režim, kdokoliv, jen ne oni sami. Vždy se najde dost těch, kteří takové omluvenky milují. Všimli jste si také toho rozdílu? Představte si, že bychom stejně omluvně shlíželi na období druhé světové války. Jakto, že to tak není? Jakto, že v období 1939–1945 za všechno mohou konkrétní lidé? Odsuzujeme jednotlivé bachařky, členy SS, konkrétní udávající sousedy, nadržené esesáky nebo sovětské vojáky, ale nikdy nedodáváme, že taková byla doba, právě ta že jedince nutila k nešťastným úkonům a ohýbání charakteru, nekrčíme rameny dodávajíc velkoryse a útěšně, co že měli lidé dělat, a tak dále… ? Když však tematizujeme leta 1948–1989, najednou máme pro krádeže, lži, podvody, bonzování, uhýbání, kompromisy za etickou hranicí a lidské chování plné hnoje úplně jiné pochopení, ospravedlňujeme je a bagatelizujeme právě s poukazem na nešťastnou dobu, která k takovému jednání nutí. Odpověď je nasnadě: většina má za nedávnou minulost máslo na hlavě. V tom, co se tak hezky naučili, a na co si jako na normální zvykli, pokračují bez skrupulí dále, a jako šikovné strategie to předávají (často nevědomky) svým potomkům. Omluvenky za morální selhání a svalování viny na dobu a režim na místě sebereflexe (s oním známým „vždyť to dělali všichni“ a „jinak to nešlo“) jsou jen součástí kontinuity absence morálu, která v té době nevznikla, ale řádně jsme ji tehdy kultivovali, až se stala zažitou behaviorální normou. Není to pravda. Za podlé chování je člověk zodpovědný. Nedělejme ze socialismu holocaust, kdy nesníst chléb spolunocležníka mohlo znamenat vlastní smrt, a tato každodenní morální dilemata byla poznamenána vyčerpáním na smrt. Věž je v tomto ohledu vrstevnatější a výklad ponechává ve velké míře na divákovi. Po kinematografické stránce je film slušným standardem, byť Němci ve své výborné práci posledních desetiletí dokázali vytvořit skvosty ještě zcela jiného řádu. Nenechte si ujít zejména druhý, povedenější díl. (28.10.2016)