Druhý dech

Radost koukat na téměř němé scény: úvodní útěkářskou z lochu, barovou s cooljazzem coby hudebním doprovodem a tancujícími děvami i tu, kdy kriminálnící čekají na kordon s platinou. Kromě toho scéna krutého policejního výslechu by klidně mohla být použita (z policie francouzské by se ovšem stalo gestapo) v nějakém odbojářském snímku - ostatně hned po Druhém dechu následovala Armáda stínů taktéž s Venturou. (17.01.2011)

Poctivá francouzská gangsterka v níž se vše odehrává až příliš strojově, dokumentaristicky a bez emocí, které jsou zastoupeny pouze díky Christine "Manouche" Fabréga. Ano, mafiáni jsou drsní chlapíci a tak veškeré své spory řeší o to rázněji a s chladnou samozřejmostí. Prohnilý pragmatický svět, se špetkami cti, ve kterém se ani policajtovi nedá fandit. (26.11.2015)

Výtečná kriminálka, která s lety zraje jak víno. Sledovat tu přehlídku nádherných starých aut (mj. úchvatný Cadillac Fleetwood 75, dechberoucí Mercedes-Benz 190 D [W110], a nechybí samozřejmě ani klasický Citroën DS 19) a dnes již nežijících skvělých herců v elegantních kostýmech, je čistá radost. Od Melvilla už jsem pár filmů viděl a všechny mě baví svým zpracováním a celkovou atmosférou. Zde mi však k dokonalosti přece jen něco chybělo - filmu by asi v mých očích prospělo zkrácení minimálně o půl hodiny, a potom přeobsadit příšernou Christine Fabréga za někoho jiného (kupř. za takovou Jeanne Moreau). Naopak Paul Meurisse v roli komisaře Blota je dokonalý a každá scéna s ním nemá chybu. A mimo jiné jsem si zde opět potvrdil, že Lino Ventura byl fantastický herec, a jakýkoli film s ním je v podstatě sázka na jistotu (byť je zde trochu nezvyk vidět ho tentokrát - po jeho obvyklých rolích detektivů - v roli kriminálníka). Při sledování jsem si mimochodem párkrát vzpomněl na mou oblíbenou dvojici filmů Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog , kterou může Druhý dech v lecčems připomenout. Můj již tak vysoký respekt k Melvillově filmografii nyní opět stoupnul. (25.02.2018)

Až do skončenia lúpežnej akcie to je výborné, lenže to do konca ostáva ešte skoro 50 min. Tento zvyšný čas už je plný iba klasických intríg medzi kriminálnikmi alebo policajné "intrigy" voči kriminálnikom, a v podstate kriminálnik a vrah "Žu" (Ventura) sa v tejto sieti intríg snaží akože obhájiť svoju "zločineckú česť" (ktorá je ohrozená práve narafičenou policajnou intrigou) a dokázať, že "kriminálnu morálku" neporušil... Táto záverečná časť scenára sa mi zdá už slabšia, menej premyslená (alebo som menej inteligentný a pozorný ako treba) - nepochopil som najmä tej inkriminovanej nahrávke, pretože z môjho pohľadu v nej nikto nikoho nepodrazil (teda až na tých, čo to nahrávali:), a na súde by sa z nej asi tiež nič svetoborné nedalo vytĺcť. A tak isto som nepochopil padnutému notesu v úplnom závere filmu, pretože neviem aký záujem by daná osoba (ktorá z môjho pohľadu hrá v príbehu asi najmenej sympatickú postavu, prípadne jednu z dvoch:) mala mať na tom, aby sa informácie z neho dostali do tlače? Vlastne v tej záverečnej časti scenára ma rušili iba tieto dve veci, ale minimálne okolo tej nahrávky sa vyvíja celý ďalší dej, psychológia a konanie postáv, takže je to dosť podstatný scenáristický "detail", ktorý by podľa mňa (pre mňa) mal byť zrejmejší, jasnejší..... Formálne je to samozrejme film zvládnutý na vysokej úrovni, ako tu už bolo spomenuté, mnohé "nemé" scény sú vynikajúce, herci hrajú ostošesť, ale.... z môjho pohľadu (zatiaľ?) nie viac ako 80% (24.01.2016)

Romány José Giovanniho byly u filmařů velmi oblíbené. Možná je fascinovala jeho minulost vraha a jeho následný pobyt ve vězení, možná jsou tak dobré, nevím. Druhý Dech je inspirován skutečným zločincem Auguste Mélou. Melville se snaží ději dát punc opravdovosti a po většinu stopáže se mu to daří. I když vlastně jde zase o mytologii zločinu, která s realitou nemá nic moc společného. Venturův Gu nemá minulost a tak jeho sestup do pekla není až tak emočně silný, jak by asi měl být. (10.10.2021)