Dotěrný chlap

Typicky scénář Francise Vebera s dvojicí "pomatený zoufalec a stoicky klidný drsňák", která si časem vymění role. Ale Dotěrného chlapa vidím jako jeden z těch slabších "buddy movies", protože hlavní dvojice není zdaleka tak sehraná jako později Pierre Richard a Gérard Dépardieu. Jacques Brel v titulní roli je tak neskutečně otravný, že na místě Lina Ventury bych ho odprásknul hned. :-) Remake spolehlivého Billyho Wildera Kamaráde, kamaráde! (USA 1981) je o něco lepší. 50% (24.11.2005)

Jméno Francois Pignon je ve Francii patrně synonymem pro otravného smolaře (namátkou Uprchlíci, Otec a otec, Kondomedie, Dablér, Blbec k večeři, Osina v zadku). I v tomtopřípadě by nájemný vrah Milan přijel, picnul do černého a zase odjel. Jenže pignonovy psí oči ho donutí neustále telefonovat, prohánět se autem a přitom krotit pitomcovy sebevražedné touhy. Přiznám se, že jsem se docela bavil, ale i k tomu, že nemluvný zabiják s kamenným výrazem v tváři pobral veškeré mé sympatie a smolař by letěl z prvního okna, které bychom společně potkali. (17.09.2012)

Veľké zuby, otrasný účes, priblblý výraz. Francúzi majú patent na blbcov na večeru, raňajky aj obed daný od boha, takže si môžu dovoliť takých filmov natočiť koľko len chcú. Ventura by sa neusmial, ani keby som mu rozprával vtipy ja (:)) a práve v jeho kamennom ksichte v kontraste s tým neskutočne priblblým Brelovým tkvie kúzlo tohoto filmu. Napísať im solídny a vtipný scenár tým pádom nebola až tak ťažká úloha a podľa existujúcej hry to bola skôr hračka. Filmový čas je tu úplne mimo, od jednej do druhej sa tu stihne to, čo iní nestihnú za celý deň, ale to nie je vlastne ani chyba, skôr ďalší vtipný prvok filmu a režisér si toho musel byť vedomý. Poteší nekonvenčný záver a keď už to takto skončilo, tak nechápem, čo bránilo Milanovi Pignola od zúrivosti zavraždiť. To na margo toho, ako by som konal ja. (29.06.2013)

Z mého pohledu vidím nadprůměrnou hodnotu filmu v hereckých výkonech obou hlavních představitelů. Opravdu jsem neměl problém, že Jacques Brel je po rozchodu se samicí bečící mužská troska a Lino Ventura má z podobných lidí nervy v prdeli. Za naprosto nejvtipnější považuju pohledy Lina Ventury, když se mu zase Pignon vsere do života. To jsem byl tak vysmátej, že hrozilo mé stěhování na Smíchov. Ovšem byly chvíle kdy jsem v sobě probouzel pravěké pudy a Pignona jsem měl chut bacit nějakým velkým kyjem. (01.07.2013)

Veberova situační komika obvykle staví na protikladu nesourodé dvojice a Dotěrný chlap se z téhle definice nevymyká. Právě na půdorysu tohoto snímku funguje jeho humor ale natolik dobře, že se k němu Veber na stará kolena vrátil a natočil remake filmu, ke kterému kdysi napsal scénář. Ještě před ním po stejné látce sáhli Američané a pověřili slavného Wildera, aby vylepšil rozpočet studia a ze setkání chladnokrevného zabijáka pověřeného klíčovým úkolem své kariéry a snaživého trouby vytěžil maximum. Bývá zvykem vyzdvihnout originální verzi a kydat hnůj na - jak říkají filmoví fanoušci - zbytečné remaky. V případě Dotěrného chlapa to ale neudělám, postupem času jsem zhlédl všechny tři verze a ani jednu z nich nepovažuju za umělecký neúspěch. Dokonce ani Osinu v zadku ne, i když ji filmová kritika a filmoví fandové rituálně odstřelili. Každá z verzí má své silné stránky, ale i své slabiny. Spojením toho nejlepšího ze všech tří snímků by vznikl skvělý biják. Na Dotěrném chlapovi je úžasná přítomnost Lina Ventury. Nebyl totiž komediální herec, zato role chladnokrevného zabijáka mu padla jako ulitá. Nepřehrával, tu postavu mu zkrátka věříte. Zoufalství v očích vypadá autenticky a o to větší veselí vyvolává. Naproti tomu Jacques Brel - a to ho jako šansoniéra mám rád a ačkoli se vlastně snaží o totéž, tedy hrát komickou postavu na vážno - tady působí spíš rušivě. Pignona mám zafixovaného jako sympaťáka, v Brelově podání ale představuje tak otravné individuum, že bych ho s chutí odkrouhl sám. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)