Ubožáci

Hossein dokáže vytvořit místy pořádně působivou, mrazivou atmosféru. a některé pasáže jsou vskutku velmi povedené. Z příběhu je toho, ale dost vynechané. Pro mě velmi důležitý Thénardiér má dost málo prostoru (a hraje ho Jean Carmet, který se mi na to nehodí.) Ve druhé části se Hossein začne vyžívat v různých zpomalovačkách, flashbacích a podobných uměleckých záběrech. A takhle se podle mě Bídníci moc vyprávět nedají. Kdybych ten příběh neznal, asi bych se úplně ztratil a vůbec by mě to neoslovilo. Tak třeba závěrečná Valjanova smrt je ztvárněna možná zajímavě, kde je to dojemné shledání s Cossetou a Nicolasem? Kde Thénardierovo předání informací Nicolasovi, na základě kterých Nicolas pozná, že ho Jean Valjean zachránil? I Javertova smrt je ztvárněna možná zajímavě, ale divně. A taky je tam pořád tma. Asi pokus o temnou atmosféru, ale místy není skoro vůbec nic vidět. Ovšem, Lino Ventura hraje jako o život a Bouquet se pro tuto snad narodil. (17.05.2019)

Povětšinou výborná výprava (bohužel naivně televizní líčení a svícení), ale pouze střihově pospojované scény šustí papírem, zoufale schematické provedení témat (Valjeanovo obrácení, ukradené stříbro, Cosette) navíc přes výkony filmových herců hlavních rolí sráží i stylově bídnický dabing v rež.E.Klosse ČT2012. Hlavní protihráči ani ♫ tv hudba nepůsobí příliš osudově. Verze s Gabinem i Neesonem jsou i přes dobré herecké výkony Ventury a Carmeta celkově výš. 2-3* (28.04.2012)

Myslím, že v tomto případě nebude nekorektní, když pomineme Victora Huga i Jeana Valjeana, a zeptáme se pouze, proč obdivujeme a ve své fantazii hýčkáme Lino Ventruru. Ale ani zde neřekneme nic nového, budeme se za šos držet našeho pána a učitele Sigmunda Freuda: Lino Ventura jako prototyp otce (na fyzické úrovni) a boha (na úrovni psychické). Takového otce, který nám sice občas střelí facku nebo dá herdu do zad, ale na kterého se můžeme spolehnout, když se dostaneme do nějakého průseru (dále viz Sebrané spisy S. Freuda). Takovým dojmem působí Lino Ventura ve všech filmech, ve kterých hraje - a tak se tento dojem stává skutečným pojmem. (08.03.2015)

Nezapomenutelný Joffrey de Peyrac mi vytřel zrak, jeho uchopení a ztvárnění literární klasiky Victora Huga mi po pravdě vyrazilo dech, v dobrém, jen v dobrém.. Sic si to místy přiohnul a něco i vynechal, nicméně na působivosti (pro mě) to ani za mák neubralo.. Lino Ventura jako Jean Valjean a Michel Bouquet v roli Javerta výborní, oba dva naprosto úžasní a strhující.. Jen si tak říkám, kdo by dnes trestal krádež bochníku chleba galejemi... ///// Po včerejším nádherném filmovém zážitku s Jeanem Gabinem jsem neodolala a tak nějak musela znovu kouknout i na Lina Venturu.. Jeho Jean Valjean je mi nejbližší, to, co má v očích, když se dívá na malou Cosettku, je slovy nepopsatelné.. A jak se mu ve vteřině promění výraz celého obličeje, když mluví s Thénardierem, to je něco neuvěřitelného.. Hodně silných momentů je podbarveno fantasticky zvolenou hudbou a já opět bezvýhradně přijímám tohle zpracování, slzy jako hrachy.. 03.12.2020 (26.01.2020)

Podle mě tohle musel natočit básník. Po obrazové stránce jde totiž o prvotřídní kousek, jenž skvělým způsobem navozuje atmosféru knihy se všemi dojmy a pocity, které čtenáři obvykle získají až po přečtení originálu. Je pravda, že na úkor delších poetických pasáží scénáristé přeskakují nebo pouze naznaučují některé zvraty či události, nicméně vůbec se tak neděje násilně, děj je stále pochopitelný, navíc za předpokladu, že divák je s příběhem alespoň zběžně obeznámen může jít o příjemnou změnu. Především poslední hodina okouzlí svým půvabem-od bitvy na barikádě, přes smrt Eponniny a Gavroše, scénu pod zemí, poslední setkání dvou hlavních rivalů a metaforické znázornění posledních vteřin Jeana Valjeana ve vzpomínce na galeje. Vážně pěkný kousek:) (05.05.2012)