Divoký koník Ryn

Film naprosto o ničem. Zcela dominantní je to, že neustále a donekonečna někdo volá neposlušného koně, který dělá akorát problémy. Dialogy jsou naprosto příšerné (zejména ty, kde vystupují dětští představitelé), děj veškerý žádný a kvůli uječenosti většiny scén si člověk neužije ani jinak klidné záběry přírody. (04.11.2014)

Nemůžu jinak. Dal bych více za Zdeňka Řehoře, ale je to sedmdesát minut nudy a zbytek děje se něco...děje. Ryn pobíhá sem a tam. Honí ho děti, honí Řehoř a všichni honí děti s Řehořem, aby se někam ztratily. Děti mají ostrov, Řehoř mizí pryč. Nezastírám, že šumavské prostředí je krásné. Ale to je asi to nejzajímavější na celém filmu. Počínající komunismus pak zůstává stranou a ve filmu se politika příliš neřeší. Je to zkrátka poetický snímek jen a jen o koníkovi a o tom, že potřebuje lásku. Ano, to beru, ale bohužel takové snímky jsou na jedno podívání, na zabití času, ale ne na vyšší hodnocení. (18.06.2017)

Láska a cit ke zvířatům, v tomto případě ke koníkovi, přímo září. Bohumil Říha byl v dobách komunismu značně vyzdvihován jako nejlepší autor dětský příběhů, a tak není divu, že po jedné knížce sáhli i filmový tvůrci. Poetické vyznění přidává na kvalitě snímku vedoucí k zamyšlení a pochopení citů. Romantické dobrodružství směřující především pro dětského diváka je však těžko uchopitelné. Chybí tomu takové vyznění, které by je upoutalo. Film si však na druhou stranu nezaslouží, aby upadl v zapomnění. Výkon Zdeňka Řehoře je přímo hereckým koncertem, což ocení především dospělý divák. Vyznění příběhu je jasné a patrné. A o to tvůrcům především šlo. (24.03.2014)

Tohle je film mého dětství. Několikrát jsem byl na něm v kině. Je zvláštní, jak se člověk dívá na různá díla postupen času, jak stárne. Dnes už toto poetické dílo vnímám jinak. Pan Březina ve své knize z prvé poloviny devadesátých let film ohodnocuje 0 %. To zn. že je to ta největší šílenost a škoda času se na to dívat. Možná. Já jsem, na rozdíl od něj, hodnější. Také díky nostalgii. (06.03.2008)

Film, ze kterého je cítit, že je adaptací knihy. Mnoho zůstává nevysloveno nebo nedopovězeno tak, jako když se čte báseň. Poetiku filmu vytvářejí také hojné záběry na krásy krajiny anebo detaily na flóru a faunu. Starý Antonín Jakub by si hezky žil v chalupě na Šumavě, ale kůň Ryn, který je mu přítelem i rodinou a o kterého se stará, je příliš divoký, tvrdohlavý a zvědavý. Některým obyvatelům vesnice proto leží v žaludku. Také vlivný člověk (mj. ve filmu se neukáže), nový ve vesnici, který bydlí v domě u vdovy Spudilové (Karolína Slunéčková), má zálusk na koníka a snaží se ho přivolat ržáním v noci anebo získat intrikami přes předsedu MNV (Bedřich Prokoš) a strážníka (Miloslav Štibich). Když už je nejhůř, Jakub s dvěma kluky Turkovic a s Danielou (Veronika Gajerová), chtějí Ryna schovat na ostrově. Nakonec se Jakub vydá s Rynem na výlet za svým bratrancem (Miloš Nedbal), ale ani tam Ryn zůstat nemůže. Jakub má chalupu, ve které bydlí a příležitostnými pracemi si vydělá na skromné živobytí. Chce jenom být svobodný, nezávislý a žít si po svém s Rynem a mezi lidma, kteří mají stejně svobodnou duši. Věčšinu příběhu se postavy pohybují v bezčasí, až ke konci filmu komunisté přebírají moc v místní samosprávě a chtějí ochránit slabé a poskytnout místo pro život všem. (Mimochodem, ani jsem si nevšimla, že by byl Ryn nemocný, jak je to napsané nahoře v obsahu. Možná je to napsané v knize.) (07.01.2015)