Spřízněni přímou volbou (S01E04)

ČESKÝ ŽURNÁL 4 Myslím si, že dokumentární film by neměl navozovat jen zoufalství a zmar. Sledováno s odstupem deseti let a s přehlédnutím politických výkonů, které Ing. Miloš Zeman v prezidentské funkci podal. Ale tohle není dokument o Zemanovi, alespoň tedy ne úplně o něm. Svou troškou do mlýna politického zoufalství přispěli všichni. Nemohu posoudit, na základě čeho byl vybírán materiál do výsledného střihu. Dávali Klusák a Remunda za všech okolností přednost těm odpornějším/směšnějším/zoufalejším scénám, nebo vybírali i na základě jiných kritérií? Skončilo pod stolem ve střižně něco, co už 'bylo moc'? Vyčítat dokumentaristům zaujatost dává smysl, na jejich obranu ale nutno připustit, že tváří v tvář Zemanovu hulvátství dokáže navodit laskavý výsledek snad jen Filip Renč (jehož 'angličtina' je jedním z komediálních vrcholů filmu), a to jen tehdy, když nechá autentického Čecha Miloše zahrát ve falešně biofilním spotu charakter úplně někoho jiného. Na druhou stranu Klusák a Remunda prokazatelně nestopili všechny racionální a nehulvátské příspěvky příznivců jezevce z Vysočiny, naopak, zdá se, že právě promluvy těch 'nejprostších' dávaly smysl. (28.05.2023)

Nevyužité a nedotažené. Režiséři sice občas doslova padají na hubu a dostanou se všude, ale vlastně je to jen zmatené poskládání již viděného nebo přinejmenším věděného. Otázky nejsou většinou dostatečně rejpavé, některé z nich se zbytečně opakují a jiné věci jsou zde jenom načrtnuty a nejsou vůbec dotažené do konce (úvod s Fischerem). Za některé vtipné (Renč) či naopak děsivé pohledy za kulisu (Šlouf, závěr na Hradě) ale stejně jakž takž palec nahoru. (13.04.2013)

Lidský svět je totálně nesvobodný, protože nesvobodné je samotné lidské vědomí, které rozlišuje svobodu a nesvobodu. Svoboda znamená neomezenost libovolných stavů existence nebo neexistence, ale takovou svobodu má jen samotná Existence-Neexistence. Člověk může být jen relativně a dočasně svobodný při stálé nesvobodě, protože je závislý na samotné existenci, na jejím udržování. Samotná existence nutí člověka stále něco dělat, i kdyby to, co dělá, bylo nedělání ničeho, protože i ve stavu spokojenosti a klidu MUSÍ alespoň dýchat. Kromě stálé nesvobody lidské existence, která se dá zrušit pouze smrtí, člověk také zažívá periodickou nesvobodu vědomé volby. Tato nesvoboda neznamená totalitu a absenci možnosti volby, jak se to traduje. Nesvoboda znamená vědomí existence volby a nutnost nějakou volbu uskutečnit. Přitom každá volba je více či méně Sofiina (William Styron, román Sofiina volba, 1979), protože vždy člověk nebo jeho okolí o něco přijde. Relativní svoboda spočívá proto ve stavu dočasného neuvědomění si volby, kterou člověk musí nebo někdy bude muset provést. V okamžiku, kdy si člověk svoji volbu uvědomí, svoboda se stane určením - nutností konání či přijetí. Slovy klasiků: „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá“ (Baruch Spinoza), "Svoboda je uvědomělá nutnost" (Vladimir Lenin). Čili uvědomělá nutnost je právě opakem svobody, kterou poskytuje nevědomí. Ve výchozím bodě to je existence před osvojením pojmů svobody, nesvobody, možnosti, volby a nutnosti neboli existence na úrovní pudů. Člověk ztratil původní nevědomou svobodu se vznikem vědomí a rozumu a pokaždé ztrácí relativní svobodu v okamžiku vzniku volby. V drtivé většině případů, ne-li ve všech, člověk nevolí to, co skutečně chce, ale pracně vybírá mezi více či méně vhodnými možnostmi. Nejjednodušší je volba mezi nevhodným a vhodným, těžší je volba mezi vhodným a vhodným a nejhorší je volba mezi nevhodným a nevhodným. Volba mezi Schwarzenbergem a Zemanem patřila k té třetí (ne)možnosti. Dobře to vystihl bonmot jednoho z kandidátů na prezidenta Vladimíra Franze, který řekl: „Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. Vybral jsem si tedy chřipku prasečí.“ ___ Bohužel tentokrát Klusák a Remunda natočili něco, co připomíná slepenec několika živých vstupů z televizních novin na ČT1 postrádajících jakoukoliv osobitost a sarkastický humor, kterým se vyznačovala jejích dřívější tvorba. Ze sestříhaných a nesouvisle poskládaných záběrů snad lze vyvodit jakýsi obrázek zákulisí velké politicko-podnikatelské televizní šou pro naivní národ, které má poskytnout lidem zdání možnosti volby, ale těžko se věří tomu, že by to byl záměrný nápad autorů dokumentu. Spíše se jedná o samovolný synergický efekt, kdy je celek více než části, z kterých se skládá. Pro tuto dvojici dokumentaristů je to zoufale málo. (15.04.2013)

Narozdíl od Tanvaldu si tady Klusák s Remundou ani moc nesnažili hrát na nějakej nezaujatej dokument, protože už v průběhu natáčení všude v rozhovorech otevřeně řikali, že podporujou Trautenberga. Proto mě ani moc nepřekvapilo, že z toho Kalouskův maskot vyšel v podstatě jako morální vítěz. Jinak jsem se těšil na nějaký pikantnosti ze zákulisí, ale kromě nasranýho Hůlky a nějakýho trotla, co přišel Želému říct, že skončí v pekle, jsme to skoro všechno mohli vidět/slyšet normálně v televizi nebo na youtube už dávno. Nicméně pohled na protažený xichty v táboře Trautenbergovců po sečtení hlasů byl k nezaplacení. Za tohle dávám hvězdičku. Dr_Bilo: Pokud si bude tyhle "dokumenty" platit Klusák s Remundou ze svýho, tak ať si točej, co se jim zachce. Jelikož jsem nucen jim na ty dokumenty nedobrovolně přispívat i já, tak jsem poněkud nasranej, když výsledkem je neobjektivní masturbační nesmysl o knížepánovi. (07.04.2013)

Nemá smysl zde někomu vnucovat jakékoliv politické názory, každý si musí udělat svůj názor když vidí Miroslava Šloufa, který byl celou dobu prohlašován za nadobro odděleného od Zemanovy dělohy, jak nejdříve úplně náhodou navštíví zabíjačkové hody ve stejné budově a později se slzami v očích připíjí na vítězství nynějšího prezidenta. Nemluvě o zneužití Havlovského hesla pravdoláskařství prostřednictvím předchozího prezidenta, ale to už se dostávám stále dál a dál od samotnému dokumentu. Nemyslím si, že by přinášel jakékoliv pikantní či kontroverzní zákulisní informace a mohl by posloužit leda k tomu, aby otevřel oči nějakému zabedněnému občanovi, který bezvýhradně věří mediálním obrazům lidí a konečným produktům televizních stanic, které mají s představeními Davida Copperfielda více společného, než by se mohlo zdát. Nebo jako varování pro kameramany. Navíc nijak neskrývá svou jednostrannost, první kolo se odbude během deseti minut a zbytek je věnován především jednomu kandidátovi, možná druhý neposkytl tolik zajímavého materiálu. Nebo se páni dokumentaristé až příliš nechali unést vlastními přesvědčeními. (10.04.2013)