Odpad město smrt

Kdo by to byl do Hřebejka řekl, že natočí v podstatě undergroundový film? Samotné téma prostituce a světu či vztahů kolem ní mě poněkud minulo a jisté mínus bych zde viděl v poněkud nevýrazné psychologii postav, k nimž jsem tu po celý čas jaksi nic necítil, ani odpor, ani soucit a většinou ani žádné sympatie. Nicméně divadlo přenesené do pražských reálií na mě brzy dýchlo osobitou atmosférou, díky níž spolu se zdařilými hereckými výkony jsem nakonec film odsledoval s patřičným zaujetím až do konce. Německý originál z roku 1976 neznám a tento Hřebejkův počin hodnotím jako vesměs sympatický pokus o cosi jiného, v domácí tvorbě hodně nezvyklého, s originálním nápadem a formou. Skutečně zajímavý pokus, který bych si možná představit i v delší stopáži, s více rozvinutým dějem i propracovanější psychologií postav. Přes veškeré klady mi tu chyběly větší emoce a něco, proč bych na tento film mohl v budoucnu výrazněji vzpomínat, díky čemuž by pro mě nezůstala z Odpadu města smrti jenom netradiční malá česká hříčka na jedno zhlédnutí a co by mě donutilo sáhnout po vyšším hodnocení. Silné 3 hvězdičky ale pokládám za zasloužené. [65%] (12.02.2022)

Hodně upřímný film, hodně syrově podaný, to mě bavilo. Předlohu ani divadelní inscenaci neznám, nejspíš to bude výhoda. Míčová mě celkem bavila, hlavně její scény z nočního Václaváku. Odpad město smrt je jeden z těch filmů, o kterém brzy nebudu vědět, že jsem ho viděla, ale zároveň mě nezklamal - je to pade na pade. (30.07.2013)

Nebudu hodnotit, protože jsem viděl pouze 15 minut, ale i tak mi to přišlo neskutečně... zvrhlé. EDIT PO ZHLÉDNUTÍ CELÉHO FILMU: Částečně budu muset se svým o 6 mladším já souhlasit - trochu zvrhlé to skutečně je. Ale to téma k tomu dost vybízí, takže bych to nehodnotil nijak záporně. Problém mám hlavně s hromadou jiných věcí. Ačkoli mi Hřebejk nikdy moc nesedl, věřil jsem tomu, že film, ke kterému mu scénář nepsal Jarchovský, mi sedne víc než ty ostatní - ale celkem jsem se spletl. Prvních 10 minut mi překvapivě sedlo celkem dost. Míčová v roli prostitutky chodí po Václaváku a říká různé úvahy o svojí práci a životě a práci a životě jiných, přičemž ten její herecký projev jsem jí vůbec uvěřit nedokázal, ale ty úvahy dávaly docela smysl a hlavní postavu dobře představily. Těšil jsem se tedy na něco myšlenkově hlubšího, ale pak se tam objeví duo Židů (to velké ž není chyba) a transvestita Pechlát a snaha o přesah šla do háje. Sice to není typická hřebjekovina, spíš naopak, jeho jiným dílům se to dost vyhýbá, ale stejně mu z toho zase vypadlo ubohé drama s hodně nerealistickými postavami, které mezi sebou řeší nedůvěryhodné situace. Spíš to působí jako intelektuální představa o bordelech, do kterých podle tvůrců chodí spousta intelektuálně založených lidí s vhodnou vybranou mluvou a prostitutky v nich jsou inteligenčně na výši. Nevím sice, nakolik se liší ten Fassbinderův originální scénář liší, jeho tvorbu nastudovanou skutečně nemám (ačkoli se na ni někdy v budoucnu určitě chci vrhnout), ale tak jako tak jsem těm postavám nevěřil nic a jejich povahy jsou jak vycucané z prstu. Navíc i kdybych pominul tenhle zásadní problém, s nikým se tu vlastně nijak nepracuje, jenom trochu s postavou Míčové a pak s mladším Židem (v tom smyslu, že zjistí, že je gay), ale i s těmi je to celkem málo a na ten zbytek se kašle. Transvestita je rasista a nesnáší gaye, víc se o něm nedozvíme. Kdyby to byla komedie, asi si nestěžuji, ale tohle předpokládám bylo myšlené úplně vážně. Navíc mě to ani nebavilo sledovat, všechny postavy mi byly více či méně nesympatické a jako v hromadě jiných českých filmů se tady vlastně ani nic nedělo. Snad jediné, co hodnotím kladně, bylo pár zajímavých a povedených kameramanských nápadů a určitý potenciál skrytý v tom příběhu, ale jinak to fakt nefunguje. Lepší 1* (28.01.2022)

Viděno na festivalu Finále 2013. Musím říci, že nesleduji novinky a nezajímám se předem o tvůrcích filmů. Většinou jen tak nějak vlezu do sálu a pozoruji. Nutno podotknout, že mě přepadla mírná nervozita a panika, když jsem v předfilmové delegaci viděl Hřebejka. Zůstal jsem, nechtěl jsem se v danou chvíli a čas připojit k popíjejícím filozofům a jejich výkladům o axiomech. A dostal jsem to, co od filmových děl očekávám. Zážitek a prožitek. V míře vrchovaté a formě velmi blízké mému srdci. Samozřejmě se může spekulovat o tom, kdo tomuto sympatickému projektu pomohl ve svém vynikajícím provedení. Jestli dílu vtiskl výraznější tvář scénář mého oblíbeného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, či divadelní adaptace Dušana Davida Pařízka, nebo herci divadla Komedie, kteří tyto role měli prožité už tolikrát. Ale nic z toho nemění na faktu, že jde o velmi výrazný umělecký počin. Kulisa paláce Lucerna byla zvolena velmi vhodně a dokonale zapadá do atmosféry filmu. Monology a dialogy vynikají svou inteligentní přesností. Slova létají, nebo jen tak proplouvají. Trefují se, i míjejí svůj cíl. Buší, zurčí, navazují na sebe se samozřejmou lehkostí, bzučí, štěkají, bodají, stékají, jsou ozvěnou nevyřčených vět i skutečností lidského společenství. Jejich síla odhaluje lidská nitra, psychiku jednotlivců, zakořeněný strach, tápání, bezvýchodnost, prodejnost, úplatnost, životní i společenskou vykořeněnost. Marná je snaha o hledání štěstí, vlastní identity, normálnosti. Při neznalosti cesty, či směru se do bahna marnosti, zkaženosti a dekadence zapadá hlouběji a hlouběji. Herci excelují: nešťastná prostitutka Romi (Gabriela Míčová), bohatý Žid (Martin Finger), pasák Franz (Stanislav Majer), transvestita Müler (Martin Pechát), paní Mülerová upoutaná na invalidní vozík (Dana Poláková). A Židův poskok Oskar (Jiří Černý), pro mě nejlepší herecký výkon ve filmu. Slova, marné hledání, dekadence, strach. Strach z okolí, ze skutečností, z představ, ze sebe samotného. A můj osobní chtíč po prožitku byl ukojen. Alespoň na malou chvilku. Alespoň na okamžik. (23.09.2014)

Asi je to z velké míry z nostalgie, protože Komedie byla mým nejzamilovanějším divadlem, kde jsem viděl skoro všechno (i Odpad, město, smrt) a ten soubor jsem prostě zbožňoval - tím pádem i výkony v tomto filmu (Míčová, Černý, Pechlát, Finger...) mi přijdou na nezvykle vysoké úrovni. Ale myslím že nejen kvůli tomu na mě tento film tak silně zapůsobil. Po dlouhé době se zde totiž natočil snímek, co neomílá neustále variace na téma nacisti / komunisti byli zlí, ale vyjadřuje se ke žhavé současnosti. Ke stinným stránkám kapitalismu, tedy formě vlády, kdy určující hodnotou není kvalita ani morálka, ale peníze. K době, v níž je možné koupit cokoli, dokonce i lidskou čest. Ale co s tím dělat, když slovy Winstona Churchilla: ,,Demokracie je nejhorší způsob vlády - s výjimkou všech ostatních, co jsme vyzkoušeli"? Ve filmu jsou hluboké myšlenky, postavy nejsou ploché, nesou s sebou zajímavá témata, překvapují (přeměna postavy Stanislava Majera). Je zajímavé si o nich povídat, hádat se, diskutovat - např. je bohatý Žíd špatný člověk? Pomáhá Romi aby jí pomohl, aby si léčil vlastní pošramocené ego nebo aby mohl mučit jejího otce? Paradoxem je, že jeden z nejpozoruhodnějších českých počinů poslední doby byl natočen podle scénáře Němce (geniální R.W. Fassbinder) a také to, že tento výjimečný pražský soubor musel přerušit svoji činnost - protože mu magistrát nedal peníze... (04.08.2013)