Nástrahy velkoměsta

Čo sa týka talianského komika Renata Pozzettea, tak tento film považujem za jeho najlepší. Lepší dokonca ako "Bláznivé komédie", na ktorých spolupracoval s ďalším populárnym Talianom Paolom Villaggiom. "Nástrahy veľkomesta" sú plné uletených scén a podarených gagov, ktoré však časom akosi strácajú na svojej kvalite. *** (10.02.2008)

Od doby kdy jsem Nástrahy velkoměsta viděl uplynulo docela dost času a já si z filmu skoro nic nepamatoval. Proto jsem si ho toto pondělí pustil znovu. Dnes už lépe vím, co je typický italský humor v těchto odychových komedíích a i ten se zde projevuje v podobě některých dětínských gagů, které jsou ale možná až moc jednoduché a nedojdou k nějakému většímu vyponitování, které jsem tady v několiká scénách čekal (natáčení reklamy.) Na rozdíl od některých ostatních komentujích si ale nemyslím, že by filmu pomohla účast Paola Villaggia. Nic proti němu nemá, podle mě by z toho udělal jenom zbytečnou šaškárnu, naopak Pozzettův úsporný minimalistický výraz dobře některé  vtipy vyrovnává, jeho herectví je nenucené a hlavní postava je v jeho podání sympaťák, kterému člověk to štěstí přeje. Základ příběhu o vidlákovi, co se poprvé vydá do města je poměrně srandovní a i přes pár výše zmíněných hlušších  míst nakonec přijemný, páč se objeví i pár opravdu vtipných scén (slepec), humorné podání života na venkově, mini romantická zápletka a celé mi to tak nějak připomínalo lehkou pohádku ze současnosti. Která se ale dobře sleduje a jde o sympatickou podívanou. Takže si myslím, že Nástrahám můžu ty čtyři hvězdy s čistým srdcem ponechat. Stylovou scénu  prvního bloudění městem za zvůků elektronické hudby jsem si pustil i opakovaně. (07.10.2020)

Tahle italská komedie má bezesporu obrovský potenciál. Bohužel ten zůstává téměř nevyužit. Hlavního hrdinu to přestane bavit na vesnici, a tak vyráží na cestu do velkoměsta - konkrétně Milána. Od konfrontace vesnického burana a městských lidí divák očekává smršť komických situací, ale dostává směs rádobyvtipných scén, které vůbec vtipné nejsou (hrdina se vyspí s dívkou a myslí si, že si ho dívka po jedné noci vezme, a tak jde darovat krev, aby jí mohl koupit snubní prsten - ano, OK, je to konfrontace vesnického a městského života, ale jaksi tam chybí něco, co by mě pobavilo) a určitý druh diváků (například já) při sledování tohoto díla nepěkně trpí. Problém je pravděpodobně jak v osobě herce, který se do tohoto filmu vůbec nehodí, a především ve scénáři, který prakticky žádný prostor ke komickým situacím neposkytuje. Přesto tento film si u nás - zvláště díky jisté podobnosti k filmům Zdeňka Trošky - své příznivce získá. (na obalu DVD se píše, že jen nenapravitelný bručoun během filmu vydrží během filmu se nesmát v kuse alespoň pět minut - já jsem se z celých 90 minut smál asi 10 sekund - tak jsem asi nenapravitelný bručoun, no) 30% (23.04.2013)

Aktuálnych 81 % považujem za prejav zlého úmyslu užívateľov ČSFD, ktorého cieľom bolo dosiahnuť, aby som si pozrel túto mizernú (vraj) komédiu. Jej pozitívom bolo, že pôsobila na mňa silno hypnoticky a dobre som si pri nej oddýchol. V období medzi spánkovými breakmi som mal neodbytný pocit, že sa pozerám na film s Fantozzim bez Fantozziho alebo na nejakú kvázi ľudovú komédiu z ostblocku, na ktorej sa dobre zabaví aj negramotný pastier kôz. Samozrejme, že sa nebudem pozastavovať nad vysokými hodnoteniami niektorých užívateľov. Možno mi v tele chýba nejaký enzým, ktorý je nevyhnutný na strávenie tejto komédie. (11.05.2013)

Jeden z mých nejoblíbenějších italských filmů vůbec. Pánové Castellano a Moccia skutečně nápady nešetřili a všechny skvělé hlášky a bláznivé situace se na poprvé ani nedají zaznamenat. Nevím, co bych měl vyzdvihnout nejdříve, jestli stříhání nehtů. nejprostornější byt světa nebo sledování vlaku. Prostě a jednoduše, tomuto snímku byste se neměli vyhýbat, protože takové roztomilé a opravdu vtipné komedie se vidí málokdy. (03.05.2011)