Tábor 14

Otrasné, čo môže režim robiť vlastným ľuďom. Koncentráky v 21. storočí ničia ľudí nielen telesne, ale aj ich myslenie, zvlášť u detí, ako to vidno u mladého utečenca. Čo podstúpil, znie veľmi autenticky, a pritom vo filme by to bolo celkom neuveriteľné. Svedectvo strážcu, ktorý nevedno prečo tiež utiekol, je ako z iného sveta, keď s kľudom opisuje, ako strieľal väzňov len tak z rozmaru, lebo to nebolo trestné. –––– Ak zatknú celú rodinu, táto už nikdy nesmie zostať pokope. –––– Každý, kto prejaví pochybnosti o svojej vine, bude popravený. (20.01.2015)

Dokument, pri ktorom si hovoríte, že taká vojenská intervencia nemusí vždy predstavovať iba vzbŕklu akciu, prinášajúcu pre miestnych viac utrpenia, ako úžitku. Ale čo robiť so Severnou Kóreou? Má sa aj naďalej po podobných svedectvách demokratický svet iba nečinne prizerať a iba konštatovať, že je to hrozné? Obrovským prínosom Tábora 14 (myslím filmu, nie tábora) sú svedectvá dozorcov. Sú to totiž svedectvá o celoplošnom brainwashingu, ktorý zrejme podobne fungoval aj v Nemecku a ZSSR. Dozorcovia vlastne ani nemali dôvod premýšľať nad neľudskosťou svojich činov....alebo sa iba vyhovárajú? Každopádne tu vládne tvrdý stalinizmus, ktorý bol už aj v Sovietskom zväze v druhej polovici 50. rokov kritizovaný. (18.11.2016)

Když Šin ukázal ty své ručičky úplně jsem nevěděl, jestli mám brečet nebo se smát. Každopádně on se neusmál, skoro nikdy v žádném záběru. On ani nebyl důvod. Co mně přišlo ale fakt nejhorší, že se mu stýskalo. Fakt jo, poznal všechnu krásu světa, ale ono se mu prostě stýskalo. Tomu říkám dokonalé vygumování mozku (01.05.2015)

"Na vlastní oči jsem viděl, jak je veřejně popravili. Bratra oběsili a matku zastřelili. Nic jsem necítil, protože jsem nevěděl, co je rodina. Myslel jsem, že si to zasloužili, protože porušili pravidla." Výpověď kluka, kterej se narodil a strávil 15 let v severokorejským koncetráku. Sám je udal, protože si myslel, že chtějí utéct. Totalitou totálně pokřivená mysl o čemkoliv.....Ano, na konci 20.století.... 85% (22.05.2015)

Můj domov je tam na druhé straně, v severní Koreji. 1) 30letý bývalý vězeň Sin Tong-hjuk (Shin Dong-Hyuk) vypráví a divák jen bezmocně zatíná pěsti. Slyší děsivý příběh o životě nejspodnější vrstvy otroků v KLDR. Neschopen dát najevo emoce, neschopen interakce s morálním statusem dnešní civilizace, vypráví svůj příběh po celém světě a nikdo mu nerozumí (viz reakce a záběry na americké aktivisty)._____ 2) Bývalý dozorce Hyuk Kwon naproti tomu působí jako vyrovnaný, sám se sebou srovnaný člověk, který si je vědom, že sloužil zlu, ale sám byl vlastně také obětí, tudíž si nepřipadá příliš vinnen. Daří se mu zřejmě lépe, svůj život drží v rukách a jediné, čeho se trochu obává, je, že by mohl být konfrontován tváří v tvář s bývalými vězni, které sám mučil. Otřesná ukázka pragmatického cynismu, osobní prospěchářství anebo nevědomost hříchu nečiní?_____ 3) Jiná rovina filmu mluví i o naší civilizaci. Na rozdíl od jednoduchého světa za ostnatým drátem, světa bez svobody, bez peněz, světa neustálého materiálního strádání, máme hojnost, rozsáhlou nabídku cestovat, utrácet, užívat si, ale také hodně sebevražd (na rozdíl od tábora, jak říká Sin). I my jsme otroci, otroci kapitálu, vlastních nezvládnutých závislostí a přání. V táboře k této sofistikované podobě uspokojování potřeb vůbec nedochází, ba vězni si pravděpodobně ani neuvědomují, o co přicházejí, proto tam i chybí frustrace z jejich nenaplnění. Sin popisuje běžný život v Severní Koreji jako ráj._____ 4) Sin Tong-hjuk uprchl v roce 2005. V říjnu 2014 navštívil i Prahu. Jeho kniha "Útěk z tábora 14" vyšla i v češtině. V lednu 2015 přiznal, že ne vše v knize je pravda. Změnil číslo tábora, řadu detailů i významnějších skutečností, prý proto, že se nedokázal vyrovnat s realitou. V opravené verzi byl toto již třetí pokus o útěk. V prvním (1999) byl chycen po pár dnech, ve druhém (2001) se dostal do Číny, kde byl po čtyřech měsících chycen a vrácen zpět. Při posledním útěku se pohyboval po Číně, až byl náhodně odhalen novinářem v Šanghaji. Ten ho doprovodil na jihokorejské velvyslanectví, kde dostal azyl. Tím se vysvětlují některé otázky, které při sledování filmu vyvstávají. Velmi zajímavé informace o důvodech, proč změnil svou výpověď, a o dalších detailech jeho života jsou tady._____ 5) Pokud mám mluvit za sebe, považuji životopis za nevěrohodný. Popis tábora naproti tomu působí autenticky a zasvěceně. Pro mě není rozhodující, jestli Sin pravdivě uvádí detaily ze svého života. Všechno, co uvádí, očividně pravda být může...a v osudech jiných lidí i je._____ 7) Kniha je strhující čtení, ať už je dokument nebo fikce. Film však nenabízí téměř nic navíc a to, co nabízí, je málo kvalitní._____ 8) Sinovu nostalgii po životě v táboře lze pochopit. On neumí žít jinak. Je otázkou, zdali se to ještě může naučit. Režim mu nevzal život, stalo se něco horšího. Režim mu vzal duši. (08.08.2016)