Tábor 14

Neuvěřitelný dokument o chlapci, který celý svůj život až po svůj útěk prožil v táboře smrti, kde každý přestupek se trestá smrtí. Nepoznal rodinu, city, lásku, jen mučení a bití, dřinu, žalování na spoluvězně. Utekl né kvůli získání svobody, kterou nikdy nepoznal, ale lákal ho svět za ostnatým plotem lágru. Paradoxem je, že by se nejraději vrátil zpět do tábora, který byl jeho "domovem". Žití v Jižní Koreji se mu zdá stejně obtížný ne-li těžší, ve společnosti, kde je všeobecná svoboda a materiální dostatek, zboží za peníze. Také je udivující chladná výpověď dozorců, kteří prováděli mučení a zabíjení vězňů. Ve 21 letech se zbraní se cítím neohroženě a ještě vykonávám "dobro" pro vlast. Chlapec nyní už muž za celou dobu natáčení neuroní ani slzu, dozorci nemají ani náznak výčitek svědomí. (28.07.2016)

Pokud jste četli stejnojmennou knihu, film vám nesdělí mnoho nového, ale aspoň uvidíte na vlastní oči nejen uprchlého vězně Sina, ale i dva korejské bachaře (které jsem si překřtil na Vondrušku a Grebeníčka), kteří s úsměvem vyprávějí, jak to v táboře chodilo a jak mohli beztrestně zabíjet vězně. Naprosto unikátní je minutu a půl dlouhý autentický záběr na tábor 22, pocházející ze soukromé filmotéky nějakého dozorce. Škoda, že toho tam není víc! (shrnutí: severokorejský koncentrační tábor je na pohled k nerozeznání od průměrného československého JZD). Jinak doporučuji spíše knihu - za přečtení stojí hlavně první část, kde Sin vypráví o životě v táboře, třeba jak vznikají manželské svazky mezi vězni - vězeň dostane jinou vězeňkyni jako manželku za odměnu a dovolí mu s ní pár dní v roce spát. Vlastizrádná krev se tam trestá po tři generace, takže děti narozené v táboře tam zůstávají uvězněné taky a nevědí vůbec nic o světě mimo tábor, dokonce ani o Kim Čong-ilovi. (19.05.2014)

Vidět je něco jiného než číst, takže jsem si toho od dokumentu asi slibovala moc. Stopáž je ale hodně přepálená a v podobě v jaké dokument je, bohužel imho neplní ten účel, jaký má mít. Dívat se dlouhé minuty na mlčícího Shina mě docela nudilo. Chápu, že se mu o minulosti nemluví lehce, ale když už měl dokument tuhle délku, tak bylo možné ho nastavit jinak. Třeba stejně jako to udělal autor knížky. Detaily o Severní Koreji jako takové. Nočními záběry ze satelitů, kde kontrastuje zářící Soul s temnotou severního souseda. Těch možnosti je mnohem víc. Ale abych jenom nehaněla, naopak se mi líbilo animované zpracování lágru. Ta fádní barva dávala záběrům dokonale pochmurný ráz. Určitě si dokument ještě někdy pustím, ale budu přetáčet. Škoda. (10.11.2014)

Tak já se musím přidat k těm lidem co to nechytilo. Viděl jsem delší verzi a že by mě to nějak uchvátilo říct nemůžu.Bohužel v té verzi je hodně vaty nějak nechápu význam scén typu Sin jede na trajektu Sin jede v letadle o scénách typu Sin hledí do blba 10 minut a pak třeba řekne odpovím později nemluvě. Myslím si, že kniha případně kratší verze by byla zajímavější P.s. ty dozorce bych pověsil na nebližší strom žijeme ve zvrácené době (ostatně nemusím daleko chodit viz 2 násobný vrah a je z něj celebrita Kájinek) kdy se z vrahů (vyloženě se tam k tomu přiznávají, že zabíjeli lidi) dělají celebrity jo a jinak srovnávat celou Jižní Koreu s 1 pracovním táborem mě příjde hodně nefér P.p.s. docela by mě zajímalo kolik si toho vymyslel a co vše je pravda a lež pokud je pravda jen, že změnil číslo táboru a počet útěků tak v pořádku pokud většinu takto ztrácí na věrohodnosti (07.01.2018)

Neuvěřitelně drsný dokument, který se těžce hodnotí a ještě hůř se o něm mluví. Vlastně je o klukovi, který se narodil a celý svůj život do samotného útěku prožil v severokorejském lágru. Utekl jenom proto, aby poznal, co je za hranicemi lágru. Teď už by se tam ale nejradši zase vrátil. Mimochodem při vyprávění toho nejhoršího, co prožil a my si nedovedeme ani představit, neuronil ani jednu slzu. Na Tábor 14 se dívá neuvěřitelně těžce a malichernost našeho každodenního života tak nabírá naprosto jiné dimenze. (22.01.2015)