Dozvuky

Je asi hodně zemí na týhle planetě, který mají z minulosti nějakýho toho kostlivce ve skříně. Skvěle umí tyhle kostlivce vymetat například Němci, ale tentokrát to jsou Poláci, kdo tnou do živýho. Komorní příběh, který místy nepostradá ani hororověji laděné scény nám ukazuje to odpornější část lidského já, nedělá to nějak okázale a vyhroceně, proto mě zarazila ta finálovka, která poměrně výrazně a nevydařeně narušila celkový vyznění příběhu. Je to škoda, protože jinak film promlouvá velmi srozumitelnou a s ohledem na stíny v lidské povaze stále aktuální řečí. (03.11.2014)

Pripadá mi, že Wasikovski trochu zbytočne podriaďuje svoj film žánrovým pravidlám a klišé. Ako na úrovni naratívu (westernový hrdina prichádza do mestečka a začne fukot), tak v jednotlivých situáciách (kopanie v noci musí byť v lejaku, pravdu sa dozvieme od zázračnej starenky, vychádzajúcej tajomne z lesa). Pritom objav náhrobkov by ihneď vyvolal záujem rôznych inštitúcií a určite aj vlády, lenže to by z toho bol nudný film. Dozvuky taktiež mohli skončiť o pár minút skôr a nechať veci viac otvorené. Inak film slušne šľape. (31.01.2016)

Proč mně nedělalo žádný problém až na ten mírně nereálný konec, takovému příběhu uvěřit ? Protože lidská chamtivost nezná mezí a je někdy schopná čehokoliv, že někdy zůstává rozum stát a takových lidí jako Jozek, je asi opravdu moc málo. Jednou jsem navštívila kdesi v Jižních Čechách židovský hřbitůvek za vsí, který byl náhodou otevřený, protože tam byl jeden muž, který se o něj dobrovolně stará a chodí tam sekat trávu alespoň jednou za rok. Já tam byla v momentě, kdy ještě nezačal a když jsem viděla ty náhrobní kameny mezi tou metr vysokou trávou, bylo mně z toho tak nějak divně u srdce, takže jsem cítila velkou empatii k Jozkovi, který se rozhodl jednat podle svého svědomí i když netušil, jaké obrovské a negativní emoce to vyvolá. Je jasné, že tak úděsnou minulost nechtěl nikdo z místních vesničanů odhalit a možná, že kdyby Jozek jen trochu tušil, co se za ní skrývá, tak by do toho nikdy nešel, ale to by pak byl už jiný film. S příjezdem bratra, který byl světem přece jen trochu víc ošlehanější a postupně vzal věci do svých rukou, jsem celkem brzy vytušila jaká bude zřejmě pointa, ale i tak to byl velmi silný zážitek a za to dík. Ještě budu přemýšlet o pětce, protože i pár dní po zhlédnutí mně Dozvuky nevyprchaly z hlavy. (20.07.2015)

Nepamätám sa, že by som sa v minulosti tematicky stretol s niečim obdobným. “Poklosie” je jeden neskutočný film o hľadaní pravdy, ktorá je ukrytá v minulosti v množstve intríg i klamstiev. Poliaci sú “majstri obyčajných filmov” s hĺbkou, ktorá sa dokáže dotknúť duše diváka. A i keď je snímok skôr na štyri “puntiky”, ja za ten záver a rozhorčenie ktoré vo mne dokázal vyvolať, piatu dám. (11.05.2018)

Reziser Wladyslaw Pasikowski mi uz cosi hovori /Katyn/, ale tuna sa velmi nepredviedol. Na temu Zidov a Holokaustu tu bola natocena uz spusta snimkov, a tento rozhodne nepatri k tomu lepsiemu. Kalina sa vracia po X rokoch z USA spat do Polska a citi nenavistne pohlady na seba. To je asi cele, dalej sa tam nedeje nic, co by stalo za zmienku. Dlhe nudne zabery, priserne dialogy a priserne herecke vykony pochopitelne nepocitam. Takze som zas a opat rad, ze Polska kinematografia je na okraji nielen europskeho, ale aj svetoveho diania. A dufam, ze tam este aj sakramentsky dlho ostane. 40 % (20.01.2015)