L'Humanité

Dneska jsem byl pěšky v sousední vesnici (ca. 6 km) pro menáž, mlíko, vejce pod. Poletoval sníh, bágl byl těžný, a tak jsem se těšil, až dojdu, udelám si kafe a sednu k televizi. To už jsem věděl, co si pustím. Předpokládal jsem, že bude dobrý na klimbání. Provedl jsem to tak, jen na klimbání nedošlo. Už jenom se seznámit s prostředím a netradičními metodami vyšetřovatele Pharaona de Wintera (zřejmě se neprosadí jako Colombo nebo inspektor Leclerc - toho jsem už dlouho neviděl) dalo fušku a vyžadovalo určitou bystrosti. Stručná charakteristika Pharaona de Wintera: krásné jiřiny na nevábné ploché zahradě; ztotožnění se s půdou, ale i rostlinami a živočichy, odevzdaná melancholie po blíže neurčené rodinné tragédii, vyšetřovací metoda (nepříliš úspěšná) založená na čichu, dotyku, pachu potu a chutě slin). Pozn. 1: Je dobré je název filmu "L'humanité" zůstal bez překladu. Je to parole, s kterou si dobře poradíme. A stačí ji sledovat jen od Velké francouzské revoluce. Pokud bychom použili nějaké české slovo, třeba "lidská přirozenost", dostali bychom se asi jen na scestí; co zde bylo lidského a co přirozeného? Všechno a nic, jako vždyc-ky. Pozn. 2: Využití neherců je to jediné, co by mohlo Dumonta spojovat s Bresonem, jinak všechny předpoklady, metoda, zpracování, i film jako takový, jsou vzájemně nekompatibilní.Pozn.: "Rozcapený bobr." Dumont použil tento silný symbol jako "Talking head". Proč a v jakém významu je zhola nejasné. (Mně napadá jen, že proto, aby urazil estetiku pornografů). (12.11.2017)

Ťažká statika v najklasickejších tradíciach francúzskeho filmu a jeho zobrazenia každodenného, všedného života. Nulová zábava, hoci hodnoty by sa možno dali nájsť, rozhodne to nie je únik, ktorý sa od kinematografie väčšinou očakáva práve od ľudí žijúcich ako hrdinovia tohto príbehu, je to ako pozerať sa celé hodiny z okna na úplne priemerných a totálne nečinných susedov. Možno povedať film nudný, možno povedať takmer o ničom . . - skoro ako naše životy. (19.02.2007)

Bruno Dumont potřetí a stále se svým nezaměnitelným, řežijním stylem. Naprostá absence nějakých hereckých výkonů, dlouhé pasáže, kde se vůbec nemluví a navenek šokující příběh, o který tady zase až tak nejde. Pro někoho nic neříkající, nudné, či zdlouhavé, pro mě opět po čase velmi vítaná, filmová změna v tom nejsyrovějším pojetí. (22.01.2015)

Příběh Lidskosti byl naprosto unikátní. Zapadlé městečko, zavražděné dítě. Ale obsazení bylo podle mě až moc neprofesionální. Tudíž mě žádný z herců nijak nezaujal, což mi dost vadilo. Naopak mi byli všichni až odporní. Možná to měl být účel, možná ne. Možná proto to nese název L'humanité. Vím, že režisér obsadil do hlavní role neherce. Možná ale kdyby sáhl do trošku hereckých řad, vybral by lépe. (09.02.2017)

Rané filmy Bruno Dumonta jsou pro mě zatím pozitivním překvapením. Dumontovo zpracování krimi námětu v Lidskosti se vymyká běžnému žánrovému pojetí... stane se brutální vražda, která zasáhne policii, přesto i běžný život pokračuje dál a mezi scénami z vyšetřování sledujeme pověřeného inspektora také v docela obyčejných situacích, jak si jde po ránu zasportovat na kole, mimo pracovní dobu se dívá na fotbal v televizi, okopává zem na zahradě, večer tráví čas ve společnosti dvou blízkých lidí (byť od počátku znepkojivě zvláštních) nebo řeší památný obraz ze zdi, propůjčený na muzejní výstavu. Oslovila mě ta nezvyklá civilnost, stejně jako atmosféra budovaná pomocí aktuálních psychických stavů, zobrazených někdy až v nepříjemně naturalistických detailech, často v souladu nebo i kontrastu s poetickými scenériemi severofrancouzského městečka. Už od prvních záběrů s působivě gradující hudební skladbou a minimalisticky uzemňujícím (ne)herectvím Emmanuela Schottého jsem tušil zážitek. Ten se zádumčivě pomalým tempem, místy až na hraně hypnotického prožitku, pokračoval až do poslední scény a vadilo mi snad jen Dumontovo vyžívání se v dlouhých sexuálních scénách oné dvojice odvedle. Ačkoliv SPOILER! já tušil, že se tam může ukrývat i hlubší indice k jisté souvislosti... **** Pozoruhodně netuctový a s přihlédnutím k názvu nejen silný s projevením lidskosti v nejtíživějším okamžiku, ale také znepokojivě ukazující lidskost z obrácené stránky v nahotě povědomí a vnitřních pudů. Takový jsem vnímal druhý film Bruno Dumonta, na kterém mě stejně jako v Životu Ježíše fascinovala mj. režisérova práce s nehercemi. [85%] (22.08.2023)