Mapy ke hvězdám

Zhlédnuto v kině. Nebudu si hrát, že jsem odborník na Cronenbergovi filmy, nicméně tohle je můj šestý kousek od tohoto režiséra a musím říct, že tohle je jeho typický rukopis. Takže já, při usednutí do sedačky, jsem tušil, co můžu čekat, respektive, že se může stát naprosto cokoliv a že musím číst mezi řádky, abych film jakžtakž pochopil, nicméně moji kamarádi, co se mnou byli, neměli tušení, do čeho jdou, takže si umíte představit jejich obličeje, jakmile film skončil… :-) Maps to the Stars pro mě byl zatím jeho "nejpochopitelnější" (je to vůbec slovo?) film, ale jen proto, že se točí kolem něčeho, co sleduju velmi pečlivě - Hollywoodu. Pokud čtete novinky o filmech, pamatujete si jméno toho týpka, co hrál tam v tom filmu a té žensky, co měla druhou roli v tomhle filmu, tak pravděpodobně vám neujdou ty lehké náznaky na různé celebrity a hlavně ta neskutečná satira na hollywoodskou smetánku. Kde každý je váš kamarád, když jste na vrcholu, ale to se v momentě může změnit… Myslím, že za nějakou dobu asi nakoukám vše, co David natočil a při té příležitosti si tuhle "laskominu" docela rád zopakuju. 75 %. (27.11.2014)

Ono ani nie je tak dôležité, nakoľko účinnou a chytrou (a nakoľko vôbec) satirou a kritikou na Hollywood Mapy ku hviezdam sú. Dôležité sú zvolené prostriedky, filmová reč a majstrovstvo režiséra. V neposlednom rade si film užijete tým viac, čím viac Cronenbergových filmov ste videli a môžete sa nesmierne baviť pri identifikácií jeho stále sa opakujúcich obľúbených tém a akým spôsobom ich v tomto filme (a v novom tisícročí) variuje. Nakoniec sú dôležitejšími otázky svedomia, rodičovstva, násilia a žiarlivosti, ako tá propagovaná kritika továrne na sny. Chovanie ľudí v nej je takým istým, akým je chovanie ľudí v spoločnosti, iba v showbyznise je to viac na očiach. Takže sústreďte sa na rôzne významy, kontrasty (voda-oheň, láska-smrť, atď) a detaily a budete/môžete byť (vzhľadom na znalosť Cronenbergovho diela) maximálne spokojní. (14.10.2014)

Čekal jsem ostrou hollywoodskou satiru. Ačkoli se ale jedná o nehollywoodský film z prostředí Hollywoodu, satirické prvky nejsou zas až tak výrazné, jak jsem si myslel. Sem tam se sice člověk dočká nějakého dialogu, který si z výstřelků a manýr hvězd dělá legraci, ale mnohem spíš se jedná o podvratnou netradiční vztahovku, jejímiž protagonisty jsou takoví pošuci, že to snad ani v Hollywoodu není úplně běžné. Opravdu, taková přehlídka zvrácených a sebedestruktivních charakterů se jen tak nevidí. Cronenberg je tentokrát zkrátka ve formě, a ačkoli se fanoušek jeho rané tvorby v Mapách nedočká hnusu fyzického, hnusu vnitřního psychického je tu požehnaně, a to až tolik, že film pro spoustu diváků nebude vůbec lehce stravitelný, ačkoli je vyprávěn s nadhledem a černým humorem. Je to zábava na hraně, ale mně to sedlo výtečně. 9/10 (25.09.2014)

Jen úchyl jako Cronenberg dokáže natočit film, po jehož skončení je i nehloubavý divák schopen sáhodlouze přemítat. Bohužel jen o tom, jak asi smrdí hajzl po zatuchlé Juliáně Vřesové, která by už v žádném případě neměla před kamerou odhalovat ani svůj krepovitý krk, natož celou frontální zombí, nebo kdyby poslední humanoidní štěrbinou na Zemi zůstala „spanilá“ a ke všemu svolná panna Vašíkovská, nezvítězil-li by z důvodů nezdeformované sexuální orientace na celé čáře raději nějaký fešácký samec tapíra. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že je Holýúd plný jeblých incestních zrůd, nelidsky vyšinutých herců a Patyzónů, kteří stoprocentně musí platit felací za to, aby je někdo šoupnul na plátno, avšak Davča to prostě umí podat a obsadit tak, že má pak jeden nejen neodolatelnou chuť posrat svou nejbližší souložnici, ale také si už v životě nepustit žádný americký film, byť by se jednalo o přírodovědný dokument o trampotách agáve. Kdo ví totiž, co může být ten vypravěč za hovado. (24.10.2014)

Já mám halucinace, ty máš halucinace, my máme halucinace! A radujeme se, když konkurentce v boji o roli zemře dítě a tím pádem roli získáme! A umocníme to tím, že dotyčná postava si bude prozpěvovat známý hit. To by nás asi mělo šokovat, že? A pro jistotu ještě stokrát za sebou recitovat Éluarda, ať je tam taky něco pro ty Francouze v Cannes. No nevím, tohle vypadlo někde z počátku 90.let? Myslel jsem, že takhle přežité prostředky k vedení diváka už jsou těžce pasé. A hrozně mě sral ten týpek, co měl hrudník ve tvaru hrušky a hlavu širší než ramena a vypadal jak z komiksu - v tomto případě opravdu body horror. (21.12.2014)