3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)

Film na mě působil jako levný a trochu odfláknutý snímek, myslím, že se z toho dalo vymáčknout více. Každopádně je to zajímavý příběh, který si dobře pamatuji, především kvůli skutečné události. I když film nebyl hvězdně obsazený, tak určitě stojí za zhlédnutí. Příběh je smutný a dobře cílený na diváka díky reálnému ději. V některých částech byl příběh velmi detailní, zase v jiných částech byl ohromný časový rozestup...chápu, že nacpat 8 let do pár desítek minut moc nejde, ale mohlo se na tom částečně zapracovat :-) (18.06.2015)

Jelikož jsem fanda podcastu Opravdové zločiny, tak jsem si nemohla nechat ujít tento film, který slečny moderátorky doporučovaly. Příjemné, vše shrnující béčko, kde herecké výkony nejsou na Oscara. Je vidět, že film nevznikl v Hollywoodu a chyběly mu prostředky. Je to škoda, protože tohle silné téma by si zasloužilo lepší ztvárnění. O dost více se mi líbil film na podobné téma Room. (16.11.2021)

K tomuhle hledat slova je dost těžké. Hlavně si říkáte, co všechno se v životě toho borce muselo pokazit, že mu přijde jako "dobrej nápad" vybudovat si doma další sklep pod sklepem a zavřít do něj cizí dítě. Televizní zpracování filmu úplně nesvědči, ale těžko přemýšlet, jak by se to dalo udělat lépe. (16.07.2017)

,,PUSTÍŠ MĚ?“ … ,,A PROČ BYCH TO DĚLAL, KDYŽ JSEM TI PŘIPRAVIL TAKOVÝ KRÁSNÝ POKOJ“.… /// Je 3.3.1998 a Natascha si to šlape do školy. Je smutná, protože … prostě sledujeme, jak to začalo, pak kdo je ,,ON“, do toho pár vzpomínek, atd., atd. Že by to bylo veselý pokoukáníčko, to asi nečekáte (Fuj! Ty se do toho nepočítáš! Tady už může bejt registrovanej každej…). Jak říká Dr. Vogel: ,,Psychopati nejsou chybou přírody. Jsou darem. Třeba tenhle Wolfgang. Pěstuje si od malička svoji princeznu, páč správnej chlap si (zřejmě) nevezme cizí nevychovanou holku. Těžko se vcítit do toho, co musela v těch okamžicích, který jen ten film přibližuje doopravdy cejtit, ale tím jak to na mě celý působilo – TOHLE NENÍ FILM, TOHLE JE SKUTEČNOST! (skoro, kurva, skoro!) Kolik tomu dát? Lidi nesnášej magory (ty skutečný, Dextere buď v klídku…) a milujou šťastný konce. A když to filmově srovnám s tímhle skutečným masakrem(?), je ten zážitek tak nějak realistickej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 2.) Chtěl(a) bych mít matku, otce, babičku (no tak jo, dědu taky…) v jedný osobě. 3.) Zajímá mě, jak maká rakouskej kutil ,,Tim“. 4.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.09.2013)