Brazil

Co si o tomhle filmu myslet? V prvním plánu zaujme naprosto úžasný design a neotřelá vizualizace Gilliamova světa. Teprve poté následuje hodně podivný příběh a hodně ujetý závěr, který chtě nechtě vzbuzuje dojem, že by si člověk musel vzít podpůrné prostředky, aby prohlédl. Nicméně Brazil je klasický film s ocasem, takže teprve za delší dobu jsem zjistil, že mě niterně fascinuje a zanechává ve mně silnou rezonanci. Nepochopil jsem proč, ale přesto se mi tohle vizuálně strhující zpodobnění lidské civilizace (zdá se mi to, nebo je tam skutečně trochu Kafky a trochu Orwella?) velmi líbilo. A svým způsobem lze v Brazil spatřovat pokračovatele bizarního černého humoru Monty Python... (26.01.2004)

Ne, prostě to nejde. Ani napodruhé. Miluji Gilliamovy filmy, miluji antiutopie, ale Brazil mě prostě nevzal. Celé to prostředí pseudo parodicko-byrokratické totality mě nijak zvlášť nezaujalo a i když jednotlivé gagy v jeho rámci fungují a opraváři jako superhrdinové, plastická chirurgie zkrášlující až k smrti a teroristické útoky které všichni ignorují (pokud zrovna nehledají svoji utrženou nohu) jsou velice zábavné, ale stejně nejsou ničím víc než montypythonovskými skeči dotaženými ad absurdum, rozmělněnými v nezajímavém příběhu a hromadě vyšinutostí. Sám sobě se divím PROČ? se mi to nelíbilo, vždyť já si v šílenství a depresi vyloženě libuji, ale tohle mi prostě nesedlo. 6/10 (12.10.2007)

Koukám na zdejší hodnocení a nestačím se divit. Jedni oslavují genialitu Terryho Gilliama a druzí zase opovrhují faktem, že se do jeho světa nedokázali probojovat. Jeho svět je totiž neskutečně realistický a mohutný až diváka rozbolí hlava jeho velikášstvím. Tento svět je něco mezi minulostí a budoucností zasazen do trochu nadsazeného a vtipného příběhu muže, se kterým se život nepáře. Nádherně ztvárněný svět se mu přitom stává osudným. Mě dokázal do tohoto světa vpravit dost zajímavým způsobem. Ne nuceně, zajímavě vtipným způsobem i když chvílemi zanudil svojí délkou. Roberta De Nira jsem si také neužil tolik nakolik bych chtěl, ale i tak to všechno za to stálo. Takové všestrané sci-fi se totiž jen tak nevidí. --- Jill Laytonová je mrtvá. - Je libo trochu nekrofilie? (14.10.2007)

Ze své nomádské povahy kosmopolita Terry Gilliam spředl filmovou síť utkanou z tolika inspiračních zdrojů, že se v ní možná trochu ztrácí to, proč vlastně tahle síť byla stvořena. Utopická groteska Brazil se volně inspirovala v mnohém... 1. George Orwell a jeho geniální román 1984 (jestliže Terry Gilliam prohlašuje, že knihu sice četl, ale nebyla mu vzorem, tak si tomu dovolím v našem mediálním věku tak trochu nevěřit...). Zpodobnění totalitního režimu v Británii nedaleké budoucnosti, protkané sítí ministerstva čehokoliv, svítící obrazovky (Velkého bratra) v každé domácnosti a v každém pokoji (příznačný začátek filmu), milenecký motiv hlavního páru atd, to vše spojuje obě díla více než explicitně. Sám vnímám Brazil jako volnou variaci na téma Orwellovy knihy... 2. Groteskní podstata díla Franze Kafky - a to především jeho Proces, celý umně vykonstruovaný zločin, z kterého byl Josef K. obžalován a souzen a jehož podstatu se nikdy nedozvěděl, to vše se odráží v nesmyslných obviněních nevinných postav téhle utopie, v níž jsou lidé zatýkáni na základě podobně znějícího jména a zabíjeni na základě ,,nehody" při ,,práci" s elektrickým proudem (mimochodem Orwellovský newspeak). Navíc prostor ministerstva - obrovské ,,tovární" haly plné nosných sloupů, jako by vypadl z Kafkova vyobrazení půdní ,,soudní" lokace (i zde je hala umístěna téměř na půdě - v 30. patře...) 3. Klasická hollywoodská éra 30. a 40. let v čele s kultem Humphreyho Bogarta (styl oblékání hlavního hrdiny Sama) především v legendární Casablance (romantický milostný osudový příběh našeho páru, ale i ohrožení totalitarismem...), jakož i klasických děl ostatních (filmy bratrů Marxových atd.) 4. Metropolis - tohle vizuálně podmanivé dílo Fritze Langa ovlivnilo vizuální podobu nejednoho sci-fi filmu, jako předobraz se podílelo i na vizualizaci světa Brazilu - monumentalita staveb, shluk futuristických dopravních prostředků, hra světla a stínů... 5. Klasická němá groteska - těch scén, které jakoby z oka vypadly nějaké z éry zlatých časů němého filmu bylo povícero (např. scéna, kdy se Sam doma poprvé probudí a přivítá ho ,,elektrifikovaná" (retro)futuristická domácnost - takhle již vstával tuším sám Chaplin...) 6. Řecké báje a mýty - snová variace na mýtus o Ikariovi si v sobě navíc nese symbolický význam vymanění se ,,Matrixu" 7. Estetika či spíše ikonografie východního samurajského boje - realizovaná ve snových intermezzech... 8. A v neposlední řadě zcela zákonitě i poetika mateřského Gilliamova Létajícího cirkusu Montyho Pythona... tenhle Gilliamův film však narozdíl od Monty Pythonské tvorby skrze svou složitě konstruovanou alegorii, a zvláště ke konci oddalováním rozuzlení, trochu nudí... (12.10.2007)

Takto to dopadne, keď budeme pracovať ako roboti na baterky a jednému z účastníkov "šou" (Sam Lowry) málinko zašibe. A viete, že som od začiatku tušil, kto sa skrýva pod maskou pána Tuttla? __ Zmätené poňatie snímku mi vôbec neprekážalo, pretože ono poňatie má svoj jasný účel. Bohužiaľ však Gilliamovmu Brazilu niečo chýba, i keď s stopercentnou istotou neviem určiť, kde je pes zakopaný. Tak či onak, zaujímavá "futuristicko-totalistická psycho nálož", ktorej plnú hodnotu pravdepodobne docením-e až po druhom, tretom - viacnásobnom zhliadnutí. (09.04.2011)