Hotel Adlon

Ani špatné, ani moc dobré. Jako jídlo v průměrné německé restauraci. 1) Trochu jiný pohled na německé dějiny minulého století s jinými akcenty, než jsme zvyklí. "Hotelobiografický" film pěkně vystihuje atmosféru Německa v různých etapách jeho dějin. 2) Střízlivé až suché vylíčení nacistů, sovětských vojáků i socialistického režimu velmi oceňuji. Ovšem určitý nádech červené knihovny kazil jinak slušný dojem. 3) Koncept třídílného miniseriálu (v Německu dokonce jen dvoudílného) je nevhodný. Vzhledem k množství postav by byl vhodnější delší seriál, který by mohl rozpracovat jednotlivé osudy do větší hloubky. 4) Zaregistroval jsem několik zajímavých chlapů: je tu 34letý Ken Duken (klavírista Julian Zimmermann), 31letý Tom Schilling (Louis Adlon junior), 28letý Johannes Klaussner (Fridrichův spolubydlící v hotelu Rudolf) a 24letý Kai-Peter Malina (Friedrich Lowe junior, skutečný otec Sonji). (21.10.2016)

Tři epizody napěchované historií jednoho hotelu.Úspěchy střídaly malé i velké tragedie a malé i velké události ve světě..A extra počin byl když paralelně vyprávěla příběh Sonja.Jsem spokojena s výběrem  herců a režií.Velmi pečlivě vybrané kostýmy.Kvalitní práce maskérů.Velmi profesionální kamera.Tentokrát jsem s Němci bezvýhradně spokojená. (16.03.2023)

Rodinná sága, začínající v roce 1904, kdy šestnáctiletá Alma Schadtová porodila dceru Sonju. Právě Sonja, nyní třiadevadesátiletá žena, je vypravěčkou tohoto příběhu. Příběhu její rodiny a rodiny Adlonů, s níž je spojen celý její život...Velice zajímavý a pestrý příběh, jehož hlavními nosnými prvky jsou láska, rodinné vztahy, touha po svobodě a nezávislosti. Ukazuje také krutou tvář společnosti, ovlivněné ideologií a nepravdami a relativnost vnímání dobra a zla. Všechny postavy, ať ty nejhlavnější, tak i ty vedlejší, jsou krásně napsané a skvěle charakterově vymezané. Tváře německých herců, které často ve filmech nevídám, mi zůstanou po tomto díle v paměti jistě dlouho. Pochválit je nutné rovněž vynikající práci kostymérů a hlavně maskérů, kteří pracovali s velkým citem a přirozeností. Pro mne velký zážitek. 90%. (23.01.2016)

Titanikovská forma vypravování místy (hlavně v závěru) sklouzává k citovému vydírání, místy k naivnímu romantickému příběhu (1. díl), ale celkově paralelní osudy Almy a Sonji + Sonji a Anny Marie jsou v prostředí Aldonu podány poutavě. Zajímavé je i užití dobových materiálů, které na pozadí příběhu vykreslují dějiny Německa. Nejvíc se mi líbil 2. díl. (10.10.2015)

Řekněme, že příběhy z doby první republiky mám moc rád, protože miluju První republiku a vůbec začátek 20. století. Tak jako tak, příběh postupně protne první i druhou světovou válku. Proč ne. Nejvíc jde právě na určitých místech či budovách vidět, jak se doba i svět mění. A na hotelu je to vidět hodně. Já osobně jsem si příběh užil. Možná by si víc zasloužila rozvinout ta první neuznaná láska. Každopádně mě mini série zaujala, ale jsou tu určité detaily, které mě znemožnily dát větší hodnocení. Například hlavní hrdinka by musela mít silně přes devadesát, ale její dcera v závěrečné scéně rozhodně na to, že by měla přes šedesát nevypadala. Nicméně to všechno jsou detaily jinak zajímavého příběhu. Mám zkrátka pocit, že tomu ještě něco chybělo. Možná, že je škoda, že mini série neměla více dílů a že jsme neviděli třeba dobu socialismu až do dnešní doby. Každopádně první a poslední díl byl zajímavý hodně. Bylo to kvalitní, bylo toho málo, ale něco tomu chybělo. Nějaké koření navíc... (16.10.2016)