V oku tornáda

Into the Storm je podozrivo kratučké dielo. 90 minút aj s titulkami slúži ako varovanie, že scenáristi sa síce mali popasovať so situáciami, kde by hrdinovia čelili tornádam, no zároveň pri neustálom výskyte odpadá napätie - kedy a kde udrú. Najprv je tu iba jedno tornádo a príde na chvíľu, potom sa ich objaví viac a našťastie finále graduje vytvorením mohutného víru s úctyhodnou rýchlosťou 450 km/h, ktorá už narobí absolútnu paseku v krajine. Situácie, do ktorých sa však hrdinovia dostanú, sú plné klišé. V oku búrky nemá poriadny scenár, je iba sériou scén, kde striedavo čakáme na to, kedy príde ďalšie tornádo a momentu katastrofy, kedy to na plátne poriadne hučí a máme sa báť o hrdinov. Keď zúri akcia, je to fajn. Ale počúvať našich hrdinov, je už horšie. Novým elementom oproti starému Twisterovi má byť aj koncept found footage. Autori sa nám snažia navodiť pocit, že všetko, čo vidíme, je točené týmto štýlom, ale hoci je tu obrnené auto s 24 kamerami, každý druhý herec pobehuje s kamerou či mobilným telefónom, stále je to iba pekná vychytávka pre cca dve tretiny scén, ale zvyšok je aj tak točený klasicky. Na určité pohltenie do deja to stačí, najmä prvé momenty, kedy sa fakt ocitneme vnútri tornáda alebo pár ďalších intenzívnych chvíľ. Herecké obsadenie povolalo skôr amatérskych hercov. V oku búrky mohol byť dobrý film, ale stroskotáva na chabom scenári a fádnych situáciách, ktoré to napätie nedokážu generovať. (27.05.2019)

Další film točený z pohledu první osoby. Tentokrát j katastrofický. Přece jen mi tam pár věcí nesedělo, jako například místy nelogické chováni postav atd. Taky ti vidláci mi tam přišli zbyteční. Ale to obrněné vozidlo Titus bylo parádní. Celé to bylo dost nereálné. Co taky čekat u filmu, kde hlavní roli hraje tornádo že? "Zdravím své já za 25 let." (13.12.2014)

A tak se nám nad USA zase objevil po letech další Twister a ne jeden. Helen nám už zestárla a tak bylo třeba nasadit mladší kusy. A tak tu máme zase lovce tornád ma dokonce dva teamy, přičemž ten jeden to hrál na vážnou strunu a ten druhý dělal ,,srandu''. Máme tu několik hrdinů, kteří se vinou osudu a tornáda nakonec setkají aby užaslému divákovi prokázali kdo před živlem obstojí a kdo ne. Ty zápletky byly idiotské, debilní, stejně tak některé dialogy. Tím vším je divák hned od počátku hojně nakrmen. Naštěstí nemusíme sledovat jen úvod do života mladých amerických středoškoláků, problémy otce se syny či bezcharakterního tornádo huntera, který by za blízké záběry tornáda obětoval celý team... Naštěstí tu máme i to tornádo a ne jedno a tady musím uznale pokývat hlavou. Nevím kam se počítačová animace ještě posune, ale tohle a San Andreas ve mně svým zpracováním zanechalo nesmazatelné stopy. Všechnom působí až neskutečně reálně a když kolem vás letí Peterbilt s palivem, nebo Jumbo jako vlašťovka tak je to prostě jako naživo. Stejné uznání jsem měl i po tornádech při pohledu na zpracování zkázy... Amíci si v katastrofách libují a ve filmech je dotáhli na jedničku. Samozřejmě diváka na konci neminou hasiči a ni píchlej prápor s hvězdami a pruhy do trosek... No ale to už tak musíme brát. Nestečí-li vám tedy v kanclu váš USB větráček, pusťte si tenhle film. Přemýšlel jsem, že dám za 2, ale fakt se mi líbil Titus (hlavně ta elektricky ovládaná věž jak v B17 :-) a tak dávám nakonec za 3, o jednu méně než u originálního Twisteru. Snad za 25 let nezměním názor. * * * * (29.10.2015)

We will get through this and we will rebuild. A americká vlajka. Vlastně by se sem dala zkopírovat sbírka sebraných citátů, které jsem napsal do komentáře k San Andreas, jehož Into the Storm je jeho levnější verzí. Stejně patetické, vážně se beroucí, se stejně špatnými dialogy. Jen je to ještě okořeněné "dokukamerami", což znamená, že se natáčejí v těch nejnemožnějších situacích a říkají u toho nejnemožnější věci. Gradace nic, napětí nic, schopnost dotáhnout podzápletky nic. A navíc to ještě není tak blbý, aby to aspoň byla sranda. (19.01.2016)

Jako kdybych tu toho deště neměl dost, vlezl jsem do kina na bouřku. Musím se ale poplácat, ještě nikdy jsem nezažil takový zvuk, jako tady. Už je mi jasné, proč mají na Zélandu tolik otřesů půdy, protože když se v sále Delux na Ken Terrace rozjede film, musíte se připoutat k sedačce, jinak skončíte na chodbě. K vidění nebylo nic nového, ale dalo se na to úspěšně koukat, což je a) to jediné, co od katastrofického filmu čekám a b) stokrát lepší, než trpět u rozmazaných výmyslů strýčka Musímbýtoriginálnízakaždoucenu. (Wellington, NZ) (27.11.2014)