Blázniví bažanti

Klasika mého dětství. Lapálie skupiny Les Charlots na kazetě se mi pravidelně točily v TV. Bohužel se mi následující díly líbily o fous více. A to především Blázni ze stadionu. I tak se jedná o charakteristického zástupce ztřeštěných francouzských komedií, které si určitě i dnes najdou své fanoušky. (25.03.2020)

Pro mnohé diváky v bývalém Československu první a jedno z nejlepších setkání s francouzskými Les Charlots. Ještě v pěti i s Louisem Regem, který pak v největších "peckách" už nebyl. V očích mnohých možná francouzské dozvuky květinového opojení, zvláště pokud se podíváme na garderobu potrhlých hudebníků. Domnívám se, že kdo se bude chtít u tohoto filmu bavit, udělá to. Je to oddechová komedie, které jsou prostě potřeba a nemá smysl z ní dělat něco, co není. (09.06.2008)

Měl jsem čest zažít blázinec okolo každého filmu, kde se objevili v československých kinech Les Charlots. Vyprodaná kina, kdy se sedělo dokonce na schodech a zábava k popukání. Video ještě nebylo a tak se chodio třeba po odpoledním představení ještě na večerní představení. Dneska mi už zase tak senzační "Bažanti" nepřipadají. ale nelze upřít fakt, že se jedná stále o naprůměrnou a hlavně zábavnou komedii. (02.11.2008)

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Za komunistického režimu se mi tento film jevil jako ukázka úžasné svobodomyslnosti, která byla na Západě a o níž se nám mohlo jen zdát. Dnes mi připadá spíše jako projev anarchie a někdy i vulgárnosti. Ale jako hodně bláznivou komedii "Bažanty" lze akceptovat, něčemu se opravdu dá zasmát. V porovnání s tím jsou ovšem francouzské komedie Giraultovy, Ouryho nebo Hunebelleho s Louis de Funesem inteligentnější a jemnější. (19.01.2008)